Jazz
Adam Baruch: Hudební kritik má ukazovat cestu
17. prosinec 2019 Napsal(a) Milan TesařHostem konference a festivalu vydavatelství Hevhetia v Košicích byl izraelský hudební kritik Adam Baruch. S autorem webu, který obsahuje několik tisíc hudebních recenzí a který denně navštěvují tisíce čtenářů, jsme hovořili jak o jeho osobním přístupu k hudební kritice, tak o roli kritiky v dnešní době.
Jitka Šuranská: Pojďme sloužit lidovým písním
29. říjen 2019 Napsal(a) Jiří MoravčíkPetr Ostrouchov: Vydavatelství jako filantropie
17. říjen 2019 Napsal(a) Jan KynclJeho jméno najdeme v závěrečných titulcích mnoha českých filmů. Buď v roli autora hudby, nebo jako právního poradce pro oblast autorského práva. Zejména pro jazzové posluchače a hudebníky je však Petr Ostrouchov spjat hlavně s labelem Animal Music, který od roku 2007 mapuje to nejlepší na české jazzové scéně. Jak však dokládá jeho katalog, už se zdaleka nespecializuje pouze na jazz.
Marek Novotný: Chytám tóny do pavučin
29. červenec 2019 Napsal(a) Tomáš S. PolívkaOd doby, kdy jsme v Harmonii č. 5/2013 probírali jeho albový debut Leland Dream, ušel skladatel a pianista Marek Novotný pořádný kus cesty.Řečeno prozaicky, na koncertech spolupracoval například s Jihočeskou filharmonií a na novém albu Fresco pro změnu spojil jazzové combo se smyčcovým Epoque Quartetem. Popsáno poeticky, snaží se svými skladbami vytvořit „éterické esperanto výšek a barev.“ Jeho hudební jazyk je posluchačsky naprosto srozumitelný a ani postupy klasicizující a jazzové mezi sebou nepotřebují tlumočníka.
Uralský rodák, kytarista a skladatel Igor Ochepovsky bývá na české scéně označován jako největší objev posledních let. V březnu vydal svůj druhý počin, EP Take Care of Me, vznikající ve spolupráci s výbornými českými a slovenskými hudebníky sdruženými v Ochepovsky Project. Kapela se s lehkostí pohybuje mezi žánry, využívá to nejlepší z jazzu, neo-soulu i vážné hudby. S Ochepovským jsme mluvili nejen o dalších plánech, ale také o postavení expatů na české hudební scéně, rezervách ve vzdělávání mladých hudebníků i skromnosti českých hráčů.
JazzFestBrno se letos vydá za město a bude hrát i dětem
21. únor 2019 Napsal(a) RedakceV polovině března se Brno otevře jazzu. 18. ročník JazzFestBrno nabídne koncerty Branforda Marsalise, Dianne Reeves, kalifornského trumpetisty Theo Crokera nebo domácí jazzové špičky v čele s Jaromírem Honzákem, Milanem Svobodou, Štěpánkou Balcarovou a Michalem Nejtkem. Osmnáctý ročník přinese také tři novinky v rámci doprovodného programu – elektro-jazzový večer Tension v klubu Praha v Brně, workshopy pro děti JazzFestBrno dětem v Café Práh a festival se vydá i do dalších měst, konkrétně do Kyjova, Tišnova a Miroslavi.
Padesát šest let dělí od sebe data narození letošního držitele jazzové Grammy v kategorii instrumentálního jazzu, Waynea Shortera, a držitelky ceny za jazz vokální, Cécile McLorin Salvant. Ani v jednom případě přitom není zisk ocenění překvapením: Shorter za svou dlouhou kariéru nasbíral už jedenáct gramofonků, z toho první na konci 70. let se skupinou Weather Report. Floridská rodačka s haitskými a francouzskými kořeny obdržela během čtyř let už třetí trofej v téže kategorii a stává se tak nejúspěšnější jazzovou zpěvačkou poslední doby. Přitom zatímco mladičká Cécile (ročník 1989) zabodovala s albem složeným především ze standardů, na kterém její sytý hlas doprovází pouze piano (nebo varhany) a saxofon, 85letý Shorter na základní verzi své novinky Emanon představuje pouhé čtyři náročné kompozice o průměrné délce třináct minut. Zatímco toto CD zaujme bohatší instrumentací (Wayne Shorter Quartet jej nahrál s komorním orchestrem Orpheus), další dva bonusové disky přinášejí syrovější pohled na tytéž (a některé další kompozice), pouze v podání kvartetu. Přitom skladba The Three Marias v této bonusové koncertní verzi trvá přes 27 minut. Vidíme tedy, že věk v jazzu nehraje roli – šanci má mládí i desetiletími prověřená jistota, přičemž ona jistota může nabízet odvážnější pohledy, což ale v žádném případě neznamená, že by třicetiletá Cécile McLorin Salvant produkovala nějakou easy listening hudbu. I její verze písní Stevieho Wondera nebo Colea Portera stojí za pozornost a opravdu velmi pečlivý poslech.
Terence Blanchard nechce být černošským skladatelem
29. leden 2019 Napsal(a) Marian PavlíkAmerický trumpetista a skladatel Terence Blanchard získal během své bohaté kariéry pět cen Grammy, z toho dvě za nejlepší jazzové instrumentální sólo. Z rodného New Orleans odjel brzy za studiem na Berklee College of Music, kde se díky svému pedagogovi seznámil s Lionelem Hamptonem. Na prvním setkání to zajiskřilo a Blanchard se stal členem Hamptonova orchestru. Následovalo působení v Blakeyho Jazz Messengers, slibný začátek budování sólové kariéry. Blanchard je podepsán pod více než dvaceti alby a složil hudbu k desítkám filmů. Poslední dvě desky nahrál se svým kvintetem The E-Collective, s nímž přijel i na Ozvěny Jazzfestu Brno, aby představil nedávno vydané album Live. To tvoří sestřih z koncertů, které kapela odehrála ve Spojených státech na místech, kde došlo k eskalaci násilí mezi policejními složkami a černošským obyvatelstvem. U příležitosti brněnského koncertu nám Terence Blanchard poskytl rozhovor.