John Scofield s albem Country For Old Men a Gregory Porter s deskou Take Me To The Alley, vítězové hlavních jazzových kategorií 59. ročníku cen Grammy (nejlepší instrumentální, respektive vokální jazzové album; Scofield navíc zvítězil v kategorii nejlepší improvizované jazzové sólo), podávají plastickou – ale pochopitelně neúplnou – zprávu o stavu současného posluchačsky přístupného jazzu.

V rámci osmého ročníku festivalu Mladí Ladí Jazz vystoupí poprvé v Praze se svým sólovým projektem držitel dvou Grammy, pianista Bill Laurance z kapely Snarky Puppy, premiérově vystoupí i jazz-metaloví Panzerballett a japonský objev BigYuki. Kromě pražských koncertů nabídne festival také koncerty v regionech a dětské hudební workshopy v uceleném programu nazvaném Mladí Ladí Dětem. Po osmé proběhne soutěž Jazz Fruit podporující mladé jazzové talenty – letos poprvé bude rozdělena na dvě části pro české a zahraniční projekty.

Za netradičním názvem se skrývá velmi inovativní pražské elektroakustické trio, hrající tradiční bretonskou hudbu. Na mezinárodní misi se ba.fnu nedávno vydali s přesvědčivě vydařeným albem YFK~2016, na němž se v rovnocenném partnerství podílel legendární bretonský zpěvák Yann-Fañch Kemener. Reakce ze světa na sebe nenechaly dlouho čekat: doporučující signál k poslechu vyslal například Cliff Furnald z vlivného amerického portálu Roots­World a chválou nešetří ani členové celosvětové platformy Transgloval World Music Chart.

Po dvou letech se vrátilo do pražského Jazz Docku experimentální trio Now vs. Now: vystoupilo zde 6. prosince v rámci festivalu Českého rozhlasu Jazz. V jeho čele stojí americký pianista a klávesista Jason Lindner, jehož jméno je však v poslední době skloňováno především v souvislosti s albem Blackstar. Čtyřiatřicetiletý hudebník však stojí za pozornost nejen díky spolupráci s Davidem Bowiem. Je to právě Lindner, kdo se soustavně věnuje propojování jazzu a elektroniky, za což byl oceněn prestižním Jazz Journalists Association Jazz Awards a hned několika cenami časopisu Down Beat.

Kytaristu a skladatele Romana Pokorného potkaly v roce jeho padesátin hned dvě, jak on sám říká, „nehody“. Jako dárek ke kulatinám si pořídil inspirativní kytaru Gibson Byrdland. A hned s ní vyrazil do New Yorku, aby natočil souljazzové album s tamními uznávanými hudebníky. Na titulu Brooklyn Session s ním hrají bubeník Byron „Wookie“ Landham (Joey DeFran­cesco, Shir­ley Scott, Bobby Hutcherson), varhaník Pat Bianchi (Chuck Loeb, Pat Martino) a saxofonista Frank Basile (The Vanguard Jazz Orchestra, David Sanborn, Bob Mintzer, Michael Bublé). V rozhovoru jsme probrali okolnosti vzniku alba, zdravou sebedůvěru i Pokorného pokoru. A také to, proč by kytarista v New Yorku nezůstal, byť by mohl.

Čtyři roky po živém albu Panenko skákavá vydalo Jan Spálený Trio další koncertní záznam, tentokrát z pozdně středověké tvrze Cuknštejna v Terčině udolí v Novohradských horách. Jestliže Skoky evokují poválečný odsun německého obyvatelstva a následné pustnutí pohraničí, s Terčiným údolím se pojí Spáleného osobní příběh. V bookletu alba zpěvák popisuje, jak v údolí u Nových Hradů trávil léto „s tátou, který se vrátil z Brity osvobozeného koncentráku“. I proto je možná nové album celkově osobnější než předchozí titul.

Mám za to, že současná česká jazzová obec věnuje kromě historických nahrávek pozornost především hudbě vynikající soudobé newyorské scény. Tvrdé kritice mladých pak často neujdou domácí projekty...

Už šiesty rok sa s jesennou Banskou Bystricou spája medzinárodný kontrabasový festival Bassfest. Pôvodné septembrové termíny sa neosvedčili aj pre rozbiehajúce sa akademické roky, ako aj začínajúce nové koncertné sezóny. Tento ročník doznel práve na začiatku novembra. Jeho hlavnými aktérmi, organizátormi, interpretmi, lektormi boli opäť Ján Krigovský a Ján Prievozník. Obaja sú zárukou kvality a obľúbenosti festivalu nielen v societe kontrabasistov a nielen na Slovensku.

Od roku 1992, kdy jako mladý hudebník bez zkušenosti přiletěl do Spojených států, tvoří součást newyorské jazzové scény. Omer Avital nyní vydal nové album New Song, na kterém propojuje jazz s hudebními tradicemi svých předků. A právě přemítáním o nové desce jsme telefonický rozhovor s izraelským kontrabasistou zahájili.

Pianista Paweł Kaczmarczyk patří k výrazným osobnostem polské jazzové scény. V Evropě si svůj kredit vydobyl zejména na základě nahrávek pro německý label ACT, s novým entusiasmem se pak pustil do dokumentace svých počinů po podpisu smlouvy s agilním košickým vydavatelstvím Hevhetia.