Albová prvotina původem přerovského pianisty a skladatele Martina Konvičky (1993) je bezesporu jedním z nejpříjemnějších letošních překvapení na domácí jazzové scéně. Málokdy se náhle vynoří nahrávka tak zralá a nápaditá jako vtipně pojmenovaný titul Coming Homo. I když, možná ne tak náhle. Vždyť od držitele stipendia festivalu Struny podzimu a studenta prestižní hudební akademie v Grazu se čekalo jen dobré. Z rozhovoru se dozvíte o pianistových největších hudebních láskách, zahrnujících zdánlivě protichůdně Bacha, Jarretta i hip hop, i proč pro debut zvolil formát pianového tria.

Pianista Ahmad Jamal sice „svému jazzu“ říká americká klasická hudba, ale to mu nebrání v čerpání inspirace v Evropě. Ostatně před časem se v rozhovoru pro Harmonii vyznal ze své lásky k Ravelovi a Debussymu. K Francii má 87letý skladatel a hudebník vůbec vřelý vztah a Francie k němu. Je držitelem řádu od francouzské vlády a nyní na svém novém albu vzdává hold druhému největšímu francouzskému městu, středomořskému přístavu, kosmopolitnímu Marseille. Pro své vyznání zvolil formu suity, jejíž ústřední část se na albu opakuje ve třech verzích, které se střídají s dalšími skladbami včetně zajímavých coververzí. Novinkou však není pouze struktura alba, ale i fakt, že výjimečný instrumentalista tentokrát napsal k titulní písni i text. Text, který má místy až formu milostného dopisu: „Marseille, mé srdce, tak osamělé, tě hledá a objímá, protože můj život je až příliš naplněn smutkem. Marseille, tvůj hlas mě nepřestává volat. Marseille, nikdy nebudu litovat toho požehnaného dne, kdy jsem tě potkal.“

Název skladby Libora Šmoldase Fill In The Blanks možná naznačuje jakési přetahování s úředním šimlem, snad při zámořských cestách, ale na novém albu po deseti letech vydavatelské odmlky (pokud nepočítáme pouze digitálně publikovaný koncertní titul Live! z roku 2011) se transatlantická vzdálenost bydlišť členů Organic Quaretu neprojevila nijak negativně. Proč také. Vždyť i řada zcela „zdejších“ jazzových kapel se z organizačních a sebeobživných důvodů potkává podobně výjimečně. Podle modelu týden ročně na miniturné, jednou za uherský rok v nahrávacím studiu. Z hudby neční dojem, že by sehranosti geograficky rozdělené kapely chyběla rutina pravidelného objíždění klubů. Naopak, spíše se pozitivně projevily zkušenosti, které mezitím každý ze čtveřice nasbíral. O svěží, až euforické atmosféře vzácných setkání nemluvě.

Řada osmi CD archivních nahrávek skupin i příležitostných sestav Karla Velebného, tedy Studia 5, SH Quintet/S+H kvartet/SHQ či Jaromír Hnilička & Karel Velebný Tentet, patří k vůbec nejdůkladnějším a nejpreciznějším vydavatelským počinům mezi reedicemi domácího jazzu. Jak po stránce zkompletování zvukových materiálů, tak kvality remasteringu a v neposlední řadě díky precizní dokumentaci.

Sebevědomý nádech mladé slovenské autorky k vlastnímu zvuku na albu Pustvopol je nejčastěji spojován se zjevením. Následuje údiv: nad přirozeným propojením hudebních tradic Horehroní s mnohovrstevnatou artpopovou fazónou a uhrančivým zpěvem.

Jazz se sice zrodil ve světském prostředí nevěstinců a barů, ale jeho tvůrci byli a jsou často lidé hluboce duchovně založení. Kurt Elling například v dětství zpíval v luteránském chrámovém sboru, Gregory Porter s oblibou zdůrazňuje, jak jeho vnímání hudby ovlivnil gospel, a Ondřej Pivec působí v New Yorku jako varhaník při afroamerických bohoslužbách. Nejen křesťanství však jazzmany inspiruje.

B-Side Band slaví deset let na scéně, což je rozhodně důvod ke gratulaci. Vždyť udržet v dnešních poměrech při životě početné těleso a navíc prosperovat působí jako malý zázrak – nebo spíše výsledek velké a poctivé dřiny. A spolupráce s Kurtem Ellingem, New York Voices a The Puppini Sisters, stejně jako podíl na nastudování Bernsteinovy Mše, jsou těmi nejlepšími vizitkami práce big bandu. Na první dekádu existence brněnské kapely, shrnutou také na albu nazvaném prostě a výstižně 10 let, vzpomíná kapelník Josef Buchta.