Jazz

Jitka Šuranská: Pojďme sloužit lidovým písním

Okamžik, na který se dlouho čekalo. Zpívající houslistka Jitka Šuranská vydala své první album Nězachoď slunéčko. V kontextu moravské lidové hudby naprosto nevšední sbírku méně známých písní natočila se slovenským...

Petr Ostrouchov: Vydavatelství jako filantropie

17. říjen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Jazz
Petr Ostrouchov: Vydavatelství jako filantropie

Jeho jméno najdeme v závěrečných titulcích mnoha českých filmů. Buď v roli autora hudby, nebo jako právního poradce pro oblast autorského práva. Zejména pro jazzové posluchače a hudebníky je však Petr Ostrouchov spjat hlavně s labelem Animal Music, který od roku 2007 mapuje to nejlepší na české jazzové scéně. Jak však dokládá jeho katalog, už se zdaleka nespecializuje pouze na jazz.

Silva Šírová: Mám bigbítový background   

Saxofonistka Silva Šírová skromně říká, že neumí být tvrdý leader. Jenže Silva Šírová Sextet vydává dva roky po premiéře dotažený albový debut What’s Hidden. Co je, či spíše co bylo skryto? Velký talent.

Tibor Feledi: Od počítačových her k jazzu

26. srpen 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Jazz
Tibor Feledi: Od počítačových her k jazzu

Slovenský pianista a skladatel Tibor Feledi získal za své debutové album Common Playgrounds prestižní cenu Radio_Head Award v kategorii Jazzová hudba. Album obsahuje Felediho autorské variace na dětské lidové písně jako Dínom Dánom, Prší prší, Kukulienka nebo Zlatá brána.

Marek Novotný: Chytám tóny do pavučin

29. červenec 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Jazz
Marek Novotný: Chytám tóny do pavučin

Od doby, kdy jsme v Harmonii č. 5/2013 probírali jeho albový debut Leland Dream, ušel skladatel a pianista Marek Novotný pořádný kus cesty.Řečeno prozaicky, na koncertech spolupracoval například s Jihočeskou filharmonií a na novém albu Fresco pro změnu spojil jazzové combo se smyčcovým Epoque Quartetem. Popsáno poeticky, snaží se svými skladbami vytvořit „éterické esperanto výšek a barev.“ Jeho hudební jazyk je posluchačsky naprosto srozumitelný a ani postupy klasicizující a jazzové mezi sebou nepotřebují tlumočníka.

Igor Ochepovsky: České scéně chybí kuráž

Uralský rodák, kytarista a skladatel Igor Ochepovsky bývá na české scéně označován jako největší objev posledních let. V březnu vydal svůj druhý počin, EP Take Care of Me, vznikající ve spolupráci s výbornými českými a slovenskými hudebníky sdruženými v Ochepovsky Project. Kapela se s lehkostí pohybuje mezi žánry, využívá to nejlepší z jazzu, neo-soulu i vážné hudby. S Ochepovským jsme mluvili nejen o dalších plánech, ale také o postavení expatů na české hudební scéně, rezervách ve vzdělávání mladých hudebníků i skromnosti českých hráčů.

JazzFestBrno se letos vydá za město a bude hrát i dětem

V polovině března se Brno otevře jazzu. 18. ročník JazzFestBrno nabídne koncerty Branforda Marsalise, Dianne Reeves, kalifornského trumpetisty Theo Crokera nebo domácí jazzové špičky v čele s Jaromírem Honzákem, Milanem Svobodou, Štěpánkou Balcarovou a Michalem Nejtkem. Osmnáctý ročník přinese také tři novinky v rámci doprovodného programu – elektro-jazzový večer Tension v klubu Praha v Brně, workshopy pro děti JazzFestBrno dětem v Café Práh a festival se vydá i do dalších měst, konkrétně do Kyjova, Tišnova a Miroslavi.

Jazzové Grammy 2019 – mládí i zkušenost

12. únor 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Jazz
Jazzové Grammy 2019 – mládí i zkušenost

Padesát šest let dělí od sebe data narození letošního držitele jazzové Grammy v kategorii instrumentálního jazzu, Waynea Shortera, a držitelky ceny za jazz vokální, Cécile McLorin Salvant. Ani v jednom případě přitom není zisk ocenění překvapením: Shorter za svou dlouhou kariéru nasbíral už jedenáct gramofonků, z toho první na konci 70. let se skupinou Weather Report. Floridská rodačka s haitskými a francouzskými kořeny obdržela během čtyř let už třetí trofej v téže kategorii a stává se tak nejúspěšnější jazzovou zpěvačkou poslední doby. Přitom zatímco mladičká Cécile (ročník 1989) zabodovala s albem složeným především ze standardů, na kterém její sytý hlas doprovází pouze piano (nebo varhany) a saxofon, 85letý Shorter na základní verzi své novinky Emanon představuje pouhé čtyři náročné kompozice o průměrné délce třináct minut. Zatímco toto CD zaujme bohatší instrumentací (Wayne Shorter Quartet jej nahrál s komorním orchestrem Orpheus), další dva bonusové disky přinášejí syrovější pohled na tytéž (a některé další kompozice), pouze v podání kvartetu. Přitom skladba The Three Marias v této bonusové koncertní verzi trvá přes 27 minut. Vidíme tedy, že věk v jazzu nehraje roli – šanci má mládí i desetiletími prověřená jistota, přičemž ona jistota může nabízet odvážnější pohledy, což ale v žádném případě neznamená, že by třicetiletá Cécile McLorin Salvant produkovala nějakou easy listening hudbu. I její verze písní Stevieho Wondera nebo Colea Portera stojí za pozornost a opravdu velmi pečlivý poslech.

Terence Blanchard nechce být černošským skladatelem

Americký trumpetista a skladatel Terence Blanchard získal během své bohaté kariéry pět cen Grammy, z toho dvě za nejlepší jazzové instrumentální sólo. Z rodného New Orleans odjel brzy za studiem na Berklee College of Music, kde se díky svému pedagogovi seznámil s Lionelem Hamptonem. Na prvním setkání to zajiskřilo a Blanchard se stal členem Hamptonova orchestru. Následovalo působení v Blakeyho Jazz Messengers, slibný začátek budování sólové kariéry. Blanchard je podepsán pod více než dvaceti alby a složil hudbu k desítkám filmů. Poslední dvě desky nahrál se svým kvintetem The E-Collective, s nímž přijel i na Ozvěny Jazzfestu Brno, aby představil nedávno vydané album Live. To tvoří sestřih z koncertů, které kapela odehrála ve Spojených státech na místech, kde došlo k eskalaci násilí mezi policejními složkami a černošským obyvatelstvem. U příležitosti brněnského koncertu nám Terence Blanchard poskytl rozhovor.

Blues Alive: Živá encyklopedie blues

24. leden 2019 Napsal(a)
Zveřejněno v Jazz
Blues Alive: Živá encyklopedie blues

Do čtvrtstoletí chybí šumperskému festivalu Blues Alive dva roky, zatím poslední třiadvacátý ročník (15.–17. listopadu) tedy nepatřil ke kulatým výročím, nicméně v jistém směru byl nepřekonatelný: bylo na něm ohlášeno rozhodnutí nadace Blues Foundation o udělení ceny Keeping The Blues Alive Award, což je nejvyšší ocenění pro instituce tak či onak zasloužilé v této hudební kategorii. Cena bude předána 25. ledna 2019 v Memphisu – nad takovýto vpravdě světový úspěch již v dané oblasti v podstatě není kam stoupat.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.