Dva hudebníci, kteří už dávno nemají světu ani sami sobě co dokazovat. Dejme přednost dámě: Carla Bley, skladatelka, kapelnice, pianistka a varhanice, vloni v květnu oslavila v New Yorku osmdesátiny. Dcera pastora a sbormistra v padesátých letech vyrazila z rodného předměstí San Francisca prodávat do nejlepších newyorských jazzklubů cigarety, plyšové medvídky a fotomomentky hostů. Ale hlavně být blízko hudbě, kterou si zamilovala: swing Counta Basieho, Dukea Ellingtona nebo jazzového rebela Charlieho Minguse. Zakrátko se k rebelům sama přidala, a zatímco její skladby „nakupovala“ newyorská jazzová esa, blonďatá múza z Oaklandu se stala hvězdou nastupující jazzové avantgardy. Její jazzrocková opera Escalator Over the Hill na libreto básníka Paula Hainese ve studiích propojila smetánku newyorské freejazzové scény (Don Cherry, Grachan Moncur, Gato Barbieri) s rockovými veli­činami jako byl Jack Bruce nebo Linda Rondstadt. Z nedostatku jiných nahrávacích příležitostí založila se svým druhým manželem, trumpetistou Mikem Mantlerem, vlastní produkční a distribuční síť, jejíž životaschopnost inspirovala nezávislou hudební produkci na celém světě. V následujících dekádách vedla jeden z nejosobitějších bigbandů moderní jazzové historie, který byl po několik dekád oblíbenou stálicí evropských jazzových festivalů. Její skladby se postupem času zabydlely v repertoáru tak různorodých hudebníků, jako jsou Gary Burton, Art Farmer, John Scofield nebo Howard Tate. V posledních letech komponuje a aranžuje na zakázku pro různá mezinárodní hudební tělesa a po boku svého životního a hudebního partnera Steva Swallowa a britského saxofonisty Andyho Shepparda vede trio komorního jazzu, které v květnu tohoto roku zavítalo již potřetí do ČR, tentokrát v rámci festivalu Americké jaro, pořádaného pražským klubem Jazz Dock.

Hostem konference a festivalu vydavatelství Hevhetia v Košicích byl izraelský hudební kritik Adam Baruch. S autorem webu, který obsahuje několik tisíc hudebních recenzí a který denně navštěvují tisíce čtenářů, jsme hovořili jak o jeho osobním přístupu k hudební kritice, tak o roli kritiky v dnešní době.

Saxofonistka Silva Šírová skromně říká, že neumí být tvrdý leader. Jenže Silva Šírová Sextet vydává dva roky po premiéře dotažený albový debut What’s Hidden. Co je, či spíše co bylo skryto? Velký talent.