čtvrtek, 31. srpen 2023

Harmonie 9/2023

Napsal(a) 

Harmonie 9/2023 Harmonie 9/2023

Kterak překonávat únavu z médií

Léto je čas hibernace členů orchestrů a divadel, možná vyjma přivýdělku na českých hradech a zámcích a v cizině, takže stagnace útočí nejen na politické redakce. Měl jsem tedy po delší době trochu více času si všímat nejen produkce nosičů hudby, ale i médií, která z podstaty svého statusu, filozofie nebo z důvodů komerčních nějak reflektují svět klasické hudby.

Nemá-li televizní divák možnost sledovat zahraniční kanály typu Arte nebo Mezzo, je odkázán hlavně na ČT art. Na to, jak je veřejnoprávní televize ekonomicky i personálně zvýhodněna, přišla mi nabídka kupodivu kvalitou nevyrovnaná. Dramaturgie je schopná střídat olympské počiny s úrovní, která je těžko pochopitelná. Podstatně chudší TV Noe, jež bojuje o svůj chléb vezdejší, umí občas nabídnout pořady mimořádně zajímavé, bohužel leckteré koncerty mají neobhajitelnou kvalitu. Překvapivě dobře si vede křesťanská rozhlasová „konkurence“ Proglas. Je znát, že za tvorbou pořadů a výběrem leckterých nahrávek musí být poučený a zvídavý redaktor. Pochopitelným omezením klasické hudby je samozřejmě poslání stanice, kdy na prvním místě je vždy Slovo. Na opačném konci vysílacího spektra je Classic Praha. Vlastníkem je společnost Seznam. cz. Kvalita vysílání se léty zlepšila (příjem signálu nikoli), ale úroveň výběru nahrávek a komentářů je stále někdy žalostná. Některé formáty jsou však přínosné a profesionálně připravené. Firma Seznam se občas pokouší jevit se jako mediální megafirma, které jde hlavně o kvalitu, z Classicu mám takový pocit jen zčásti.

Vybavím-li si někdejší Vltavu, vzpomenu si na dvě jména – legendárního onkologa, duchovně blízkého člověka Josefa Kouteckého, který po návratu z kliniky s doutníkem a sklenkou whisky zaujatě poslouchával vinylové a digitální desky a vltavské večerní koncerty, a Lukáše Hurníka, který jeho konzervativní hudební vášeň konceptem stanice uspokojoval. Dnes Vltava jistě po svém, odmyslím-li si někdy obsahově podivné formáty a hudbu, která je Vltavě podobná asi jako delta Amazonky, naplňuje veřejnoprávní statut, ale hudební řeka se už dávno přelila do stanice Český rozhlas D-dur, kterou nepřekvapivě vede stejný manažer. (Bohužel příjem špičkového signálu je stále ještě hlavně pro technicky vyspělé posluchače.) Tento koncept je dnes jediným plnohodnotným masovým médiem pro nemalou část konzumentů klasické hudby. Jestli někomu vyhovuje vysoká kvalita, fundovaný výběr hudby a spolehlivé komentáře, ale je pro něj zásadní svoboda rozhodování, nezbývá než volit z placených streamovacích platforem, například Primephonic, Amazon Music, Deezer, Tidal, YouTube Music, Spotify, Internet Archive nebo ze soukromých fonoték. (Nezájem masových tištěných a online velkomédií o klasickou hudbu je zbytečné komentovat). Jako nejlepší řešení, jak se vyhnout únavě z médií, mi opět vychází živá hudba, neboť je lepší slyšet báječného houslistu, skvělý orchestr, dokonalé smyčcové kvarteto či originální operní produkci na dostřel od pódia nebo jeviště než prostřednictvím nul a jedniček. (Snovým doplňkem je pak aktivní domácí muzicírování.) I proto opakovaně na prahu každé sezony připomínám nástup do práce odpočatých hudebnic a hudebníků a dramaturgické festivalové vlny.

Zářijové vydání Harmonie doslova září. Hvězdný dirigentský blok nabízí názory Jakuba Hrůši, který je na prahu hudebního Olympu a stane se prvním Čechem, který by měl v Praze řídit excelentní světový orchestr, Emmanuela Villauma, jenž je stálicí světové kultury, přičemž je pro nás velkým štěstím, že je součástí českého hudebního života, a Vladimíra Válka, jehož umělecká kariéra je bohužel již minulostí. Umění Magdaleny Kožené sleduji od roku 1995, kdy ji v tomto státě témě žádný novinář nevěřil. Jsem rád, že po delší době můžeme nabídnout její názory a postoje… Hudební život tvoří kromě muzikantů i manažeři, kteří vidí líc i rub podnikání v kultuře a jejichž názory stojí za přečtení. Z jazzové rubriky doporučuji rozhovor s basistou a skladatelem Tomášem Liškou.

Coda. V létě přinášela média vzletná prohlášení politiků, jak jsou pro ně zásadní dosud neexistující sály – novou dynamiku, snad bez dopingu, možná nabere stavba brněnského Janáčkova kulturního centra. Je však možné, že prohraje boj s multimiliardovou multifunkční arenou. Stavba nového ostravského sálu pro tamní filharmonii je údajně pro všechny kulturní prioritou priorit. Stovky milionů od státu jsou ale zatím vzdušným zámkem. Vzhledem k tomu, jak rychle stavíme dálnice, parkování P+R pro normální lidi a rychlostní železnice, se snad nedožiji otevření nových sálů společně s Vltavskou filharmonií.

Jaká je největší naděje i obava konce roku? Za mě premiéra filmu Maestro o Leonardu Bernsteinovi (Netflix)… A ještě nejlepší zpráva roku: Říjnový koncert rusomilné Rakušanky, ctitelky Putina a někdejší nejlepší sopranistky Anny Netrebko pořadatelé proti svému přesvědčení a pod politickým nátlakem zrušili. Aspoň některé věci jsou normální!

Luboš Stehlík

vychází 30. 8. 2023

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 9/2023

obsah

3 Antonín Dvořák v Paměti světa (Veronika Vejvodová)

6 Jakub Hrůša – globální český dirigent (Jiří Vejvoda)
Připadá mi choulostivé vystavovat jiným lidem vysvědčení. Přijímám je takové, jací jsou.

12 Magdalena Kožená – na pódiu extravagance, v soukromí tenisky (Alena Sojková)

19 Pražská léta Emmanuela Villauma (Iva Nevoralová)

25 Exkluzivní rozhovor s Maximem Vengerovem (Martin Rudovský)

30 Zpověď Igora Františáka (Luboš Stehlík)

38 Hudebním ředitelem v Sudetech (Luboš Stehlík)

46 Vladimír Válek – rekordman české hudby (Luboš Stehlík)

50 Geniální učitel, nebo trýznitel? (Miloslav Vilímec)

56 Tomáš Liška: Snažil jsem se jít po citu (Tomáš S. Polívka)
Cítím velikou vděčnost za to, s kým mohu spolupracovat a tvořit.

62 Damir Imamović: V bosenské hudbě slyším melancholii i radost (Milan Tesař)

67 Slovenský jazz (Daniel Hevier Ml.)

71 Skladatel dvou tváří (Petr Daněk)

73 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.