pondělí, 29. srpen 2022

Harmonie 9/2022

Napsal(a) 

Harmonie 9/2022 Harmonie 9/2022

Chvála komorní hudby

„Rád bych viděl vzrůstat počet posluchačů se zájmem o komorní hudbu, poněvadž v té hudba žije v ryzím stavu. V ní se hudební myšlenka může rozvinout s největší opravdovostí a může dát tomu, kdo hluboce miluje toto umění, nejjemnější a nejvznešenější emoce.“

Arthur Honegger: Zaříkání zkamenělin

Jsem v podstatě člověk minulého století. V opozici k bigotnímu komunismu 70. let a putinovskému imperiálnímu narcisismu současnosti vyznávám prapodivnou směs anglosaské a masarykovské demokracie, nebo-li chestertonovsko čapkovskou směs okořeněnou prvky křesťanství a judaismu. Můj konzervativismus a přebujelé estetické nároky se projevují i v recepci hudby. Jakkoli jsem milovník analogových a digitálních nahrávek, nejraději mám hudbu živou. Nicméně i když mi moje děti právem vytýkají, že nesdílím ducha doby a vzdoruji pokušení být účasten bouřlivých diskusí na sítích, jednu vymoženost současnosti uznávám: streamovací digitální platformy – Spotify, Google Play, Adagio, Apple Music, Deezer… mi přinesly v poslední dekádě zajímavou svobodu, a to hlavně nezávislost na rozhlasových platformách. Zjistil jsem, že si tak mohu vybírat podle nálady a profesního zájmu ze statisíců nahrávek v dobré kvalitě a nikdo mi nic nevnucuje a neoktrojuje, což je pro mě silný bonus. Od jisté doby tedy kombinuji streamovací platformy s pracovní „povinností“ být informován o nových nahrávkách a živou hudbou. Ta poslední však bude vždy první.

Pons asinorum by mohl být záminkou pro přechod k propagaci orchestrálních projektů nové sezony. Jenže ty, jsouce podepřeny veřejnými, výjimečně i soukromými penězi, mají své místo na slunci zajištěné. Na vedlejší silnici je hudba komorní. Mám pocit, že český vztah k této specifi cké části hudby poněkud skomírá. Je to nejbohatší pokladnice hudby, zahrada plná barev à la Jiří Trnka. Každopádně s otevřeným srdcem vám změní život. Třeba jako kdysi dávno mě, kdy jsem v 70. letech přehrával, většinou prima vista, při utajených domácích koncertech kilogramy mistrů 18. století a neuměle ochutnával století devatenácté.

Nedávno jsem oslovil vážené kolegy s prostou otázkou – Proč je komorní hudba důležitá a jakou roli hraje ve vašem životě? Odpovědí kupodivu nepřišlo mnoho, ale ocituji aspoň tři. Muzikant a ředitel festivalu odpověděl: „Komorní hudbu považuji za nejintimnější zpověď každého skladatele. Už ze své podstaty klade na interprety jiné nároky než na sólisty či orchestrální hráče… Pro mě je komorní hudba vrcholem celoživotního hledání a muzikantského uspokojení.“ Jeden výborný pražský dramaturg mi napsal: „Ano, vábí nás delty veletoků, avšak jsou to prameny, které nás naplňují. Ano, šťastně se ztrácíme v nekonečných hvozdech, ale je to neviditelné mycelium, které vše spájí. Osobně: spočinutí, intimita, fascinace detailem…“ Nepřehlédnutelný brněnský novinář upozornil na nepoetickou širší realitu: „V mém životě je nyní komorní hudba součástí obav o celý kulturní sektor, který zažívá tragický propad po všech stránkách. Ekonomická krize sílí a na kultuře se vždy šetří na prvním místě. Publikum naopak změnilo zvyky k horšímu – nekupuje předplatné, neplánuje, poklesl zájem někam chodit. Nedaleká válka ubírá ochoty soustředit se na tichou a prvoplánově nezábavnou hudbu.“ V době dospívání jsem vážně řešil, proč nemá komorní hudba svůj svátek, když své dny mají například opera a jazz… Proč nemá svůj mezinárodní den komorní hudba, nechápu. Kdybych měl moc jej přikázat, určil bych 19. listopad, kdy v roce 1828 předčasně odešel Franz Schubert.

Dobrým vstupem do tajuplného světa komorní hudby je třeba právě září. Doporučuji prostudovat programy festivalů Dvořákova Praha, Lípa Musica a Svatováclavského hudebního festivalu. A na podzimní dveře ťukají Český spolek pro komorní hudbu, Euroart, FOK, série 4plus, Qu@rtet+, komorní Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie Ostrava… a spolky přátel hudby v různých koutech republiky. My jsme se k oslavě komorní hudby připojili portrétem legendárního Janáčkova kvarteta. Kromě něho doporučuji profi ly dirigenta Franze Welsera-Mösta a Hany Blažíkové. Z jazzu pak určitě věnujte čas trumpetistovi Chief Xian, dříve známému jako Christian Scott aTunde Adjuah.

Na závěr překvapivá zpráva z nelítostného hudebního byznysu. Po Rafaelu Kubelíkovi je Jakub Hrůša dalším českým dirigentem, jemuž vydala fi rma Deutsche Grammophon, mercedes nahrávacího světa, nahrávku. S Bamberger Symphoniker natočil neobvyklý program – 1. symfonii Hanse Rotta, Blumine Gustava Mahlera a Symfonické preludium Antona Brucknera. Koproducentem je BR-Klassik.

 

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 30. 8. 2022

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 9/2022

obsah

4 Tři zastavení (Jiří Drahoš)

6 Franz Welser-Möst Být diplomatem, ale umět si dupnout (Jiří Vejvoda)
Hostem festivalu Dvořákova Praha 2022 budou clevelandští symfonikové, jeden z nejlepších amerických orchestrů.

11 André Gremillet Nás nadnáší mecenáši (Jiří Vejvoda)

13 Hana Blažíková Když zpívám, dávám všanc něco ze sebe (Lucie Johanovská)

20 David Mareček Když je práce radostí (Luboš Stehlík)

28 Janáčkovo kvarteto Naše hudební republika je košatý kvartetní strom (Veronika Lucassen)

34 Pavel Trojan Potřebujeme do fi nancování dostat prvek víceletosti (Šárka Mrázová)

39 Příběh písemné pozůstalosti Vladimíra Vaňka (Jiří Kuděla)

44 Nejšťastnější jsem mezi pěti linkami notové osnovy (Eva Velická)

46 Hudební edukace s legrací, anebo bez legrace? (Eva Kolková)

48 Zapomenuté knihy o hudbě / 8 Vladimír Helfert: Leoš Janáček I. V poutech tradice (Jiří Zahrádka)

54 Poslání hudby a diskuse s Václavem Havlem (Marek Jerie)

60 Archaion Kallos potřinácté (Kryštof Spirit)

62 Luboš Soukup: Vzhlížet vzhůru je povznášející (Tomáš S. Polívka)
Saxofonista, klarinetista a skladatel.

66 Chief Xian. Porazit vesmír nenávisti (Daniel Sywala)

69 World music kousek před koncem světa (Petr Dorůžka)

72 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.