pondělí, 27. srpen 2012

Harmonie 9/2012

Napsal(a) 

časopis Harmonie 9/2012 časopis Harmonie 9/2012

Nejsem Jacqueline!

„Její violoncello se stalo řekou zalévající koncertní sál... emocemi.“ Tak na posluchače a diváky (vizuální dojem je u ní důležitý) působí Američanka Alisa Weilerstein. Vůbec se nedivím, že o ní kritici i laici píší v superlativech a přirovnávají ji k legendě – Jacqueline du Pré. (Můj přítel považuje Alisu Weilerstein za její reinkarnaci...) „Vím, že mě lidé srovnávají s Jacqueline. V dětství to byl můj idol, ale srovnání odmítám. Dnes jsem jiná.“ Málo platné, srovnání se ale nevyhne. Vybízí k tomu senzitivita, emocionalita, velmi vzácná technická dispozice, mimořádná muzikalita, IQ a obecný přehled. Nicméně z nahrávek a loňského živého vystoupení v Rudolfinu s Rokokovými variacemi mám pocit, že se už dost liší, a to nejen v interpretaci, ale i v technice a tvoření tónu. Její sólový recitál 30. září v Pražské křižovatce bude nepochybně vzrušující. HARMONIE nabízí nejen její profil, ale také první české interview.

Zářijové číslo připomíná blížící se zlomový cyklus Hvězdy barokní opery, festival Lípa Musica, výročí houslisty Václava Hudečka, sopranistku Jarmilu Novotnou a její liteňské kořeny a klavíristu Rudolfa Firkušného. Exkluzivně přinášíme profil sopranistky Angely Denoke.

Milí přátelé HARMONIE,

potěšení z četby, poučení i povznesení nad každodennost Vám přeje

Luboš Stehlík

glosa

Barvy podzimu

Září – měsíc, který patří k mým favoritům. Měsíc kouzelné letní tečky (když se vyvede), které se říká babí, měsíc, kdy se naše zahrada začíná oblékat do zářivých i tlumených barev, měsíc očekávání a rozjezdu nové koncertní, operní, divadelní i filmové sezony... Tato glosa si povšimne tří festivalů, které hospodaří s různými rozpočty, mají výrazně odlišné koncepce, ale jedno mají společné – vysokou interpretační úroveň.

Barvy podzimu Barvy podzimu

Září v metropoli bude ovládat festival Dvořákova Praha. Mezi 8. a 22. zářím se odehraje 20 koncertů, většinou v Dvořákově síni Rudolfina. Cyklus mladých nadějí Debut však bude v sále Pražské konzervatoře. Jména Teo Gheorghiu, Callum Smart, Simone Lamsma, Julian Clef vám asi mnoho neřeknou, ale tito interpreti mají za sebou soutěžní vavříny a kvalitní začátky svých kariér. Festival bude mít i svůj koncert pro děti. Pražská komorní filharmonie a pětadvacetiletý dirigent Marek Šedivý provedou skvělou Prokofjevovu hudbu k pohádce Péťa a vlk. Jeden koncert se lokací vymyká – Dvořák si své Stabat Mater poslechne z nebeských výšin v Katedrále sv. Víta. Musíme doufat, že festivalový tým zvládne zrádnou zdejší akustiku a nezařadí se v tomto směru mezi neúspěšné promotéry. Dvořákova Praha je od svého počátku postavena na hostování zahraničních hvězd. Hlavní a nejspíš i nejdražší bude dirigent Zubin Mehta, jenž by měl 19. 9. v Praze vést Staatskapelle Dresden, jež jistě také nebude levná. Snad bude mít Dvořákova Praha více štěstí nežli Pražské jaro a Mehta svoji rychlou návštěvu naší metropole neodřekne... Umělecky neméně zářiví by však měli být i bratři Capuçonové, houslistky Vilde Frang a Veronika Eberle nebo Jean-Yves Thibaudet, jenž zahraje recitál věnovaný hudbě dvou nedávných jubilantů – Debussyho a Liszta. Když jsem zmínil houslistky, trojice Frang, Eberle, Lamsma, všechny z mimořádné houslové generace 80. let, je zajímavým tahem dramaturgie a zaslouží si uznání. Nejslavnější je Britka Vilde Frang, jež zde ještě kupodivu nehrála. Čajkovského koncert v jejím pojetí určitě nebude přeslazeným hitem, jak jej občas slyším. Zato Veronika Eberle není v České republice nováčkem. Festival otevře koncertem Jeana Sibelia. Zatímco si jsem poměrně jistý jejím špičkovým výkonem, jsem zvědav na Orchestre Philharmonique du Luxembourg. Toto těleso má dobré renomé, ale znám jej pouze z nahrávek. Nicméně jméno dirigenta Emmanuela Krivina by mělo být zárukou vysoké kvality. Nejspíš zahraniční inspirace vedla k zavedení titulu „rezidenční orchestr“. Jestliže v Českém Krumlově jím je Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Dvořákova Praha má Českou filharmonii. Je to výhodné pro obě strany. Festival se chlubí nejlepším tuzemským tělesem, filharmonici pak mají před říjnovým zahájením sezony práci. Právě s tímto tělesem je spjata zajímavá trojice koncertů, jejíž osou jsou jména Brahms – Čajkovskij – Dvořák s uměleckou garancí dirigenta Iona Marina. Česká filharmonie pak s Petrem Altrichterem festival zakončí. Dramaturgických perel v programu moc není, nicméně bezpochyby přínosné bude uvedení v Praze v podstatě neznámé Hindemithovy předehry Neues vom Tage, Straussovy Sinfonie Domestiky (Mehta), klavírní hudby Clauda Debussyho (Thibaudet) a Mendelssohnova Oktetu (Doric Quartet, Bennewitzovo kvarteto). Caracaský mládežnický orchestr je na rozdíl od známějšího a vyspělejšího Simón Bolívar Symphony Orchestra of Venezuela nadějným příslibem do budoucna a jeho pozvání do Prahy odráží současný celosvětový zájem o mladou interpretační bázi Jižní Ameriky.

Den po skončení Dvořákovy Prahy začne jiný festival – Struny podzimu. Multižánrový projekt má odlišnou filozofii; jako by byl z jiné planety. Proto si vůbec nekonkurují (v současné době ani termínově) a soupeří jedině při grantových řízeních ministerstva kultury. Co se týká odnože klasické hudby, mají Struny podzimu sice jen dvě větve, zato pořádně silné – úroveň a světovou pozici kontratenoristy Philippa Jarrouského není třeba zmiňovat (ostatně více se o něm dočtete v komentáři), zato cellistka Alisa Weilerstein je u nás jméno nové (její letmou návštěvu na loňském zvláštním podzimním koncertu České filharmonie nepočítám) a je možné, že ti, kdo ji uslyší, zapomenou na osvědčené, ale již poněkud unavené hvězdy typu Mischi Maiského. V Pražské křižovatce bude poslední zářijový večer na pódiu zcela sama, jen se svým Bachem, Kodálym a Brittenem... Událostmi roku však mohou být i žánrově jiné koncerty – Hiromi, Gregory Porter, The Brodsky Quartet, Sonny Rollins, Joyce Moreno.

Třetím projektem, který je jednou ze špičkových ukázek, jak je možné mimo metropoli a za málo peněz vytvarovat mimořádný (doufám, že trvalý) projekt, je Svatováclavský hudební festival. Jeho sídlem je Ostrava, z níž expanduje do Moravskoslezského kraje – Karviná, Fulnek, Bruntál, Havířov, Ludgeřovice, Orlová, Rychvald, Hlučín... Festival je věrozvěstem historicky poučené interpretace staré hudby v tomto regionu. Nicméně vedle české elity „autentistů“ – Collegium 1704, Ensemble Inégal, Musica Florea – hrají a zpívají na oslavě jména sv. Václava (28. 9. – 28. 10.) i „normální“ hudebníci (Škampovo kvarteto, Talichovo kvarteto, Musica Bohemica...). Svůj komorní charakter překročí festival dvěma Dvořákovými oratorii – Stabat Mater (Jakub Hrůša) a Svatebními košilemi (Tomáš Brauner), za které zaslouží dramaturg uznání. Jestliže třešničkami na dortu bude pro Dvořákovu Prahu Mehta a pro Struny podzimu Hiromi a Jaroussky, pro Svatováclavský festival to bude sopranistka Martina Janková, jež na konci září zažije opět jeden ze svých vzácných návratů domů.

vyšlo: 29. 8. 2012

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 9/2012

obsah

3 Události – Komentáře
6 Alisa Weilerstein: vášeň, technika, muzikalita, intelekt (Petr Veber)
Pohltí-li vás jednou kouzlo této violoncellistky, pak už není cesty nazpět!
9 Speciálně vybroušené brilianty aneb hvězdy v Rudolfinu (Luboš Stehlík)
Rozhovor s otcem projektu Hvězdy barokní opery Václavem Luksem.
12 Rudolf Firkušný – skromný profesionál (Richard Pohl)
Ohlédnutí se za stále inspirující osobností českého pianisty.
16 Václav Hudeček je pořád oběma nohama na zemi (Luboš Stehlík)
Narozeninové interview čerstvého šedesátníka přináší nejen vděčné bilancování, ale také smělé plánování!
18 Liteňské návraty (Šárka Mrázová)
Vydejte se s námi na barokní zámek v Litni, který ve třicátých letech minulého století zkrášlovala svou přítomností sopranistka Jarmila Novotná.
20 Jak začínali... (Vlasta Reittererová)
Další díl začátečnického seriálu plný verismu, epigonství, polemik a jiných peripetií.
22 Lípa Musica a její Via Regia (Luboš Stehlík)
Rozhovor s ředitelem festivalu Lípa Musica Martinem Prokešem, mužem, který má rád životní výzvy a s radostí slouží hudbě.
24 Zaoceánské ozvěny domova (Petr Drkula)
Klenoty lidové hudby na nejstarších zvukových nahrávkách.
26 Milan Slavický: Zpráva zevnitř (Petr Kadlec)
Gerd Albrecht versus Jiří Bělohlávek anebo „Lášek a děsná personální politika“ ve vzpomínkách Milana Slavického.
28 Angela Denoke vzkazuje zpěvačkám: „Berte svou profesi vážně“! (Mirka Zemanová)
I pokud nejste právě začínající zpěvačka, bude pro vás jistě tento rozhovor poučný a zábavný!
31 O příbězích skrytých za přípravou nové sezony České filharmonie (David Mareček)
Generální ředitel ČF se s námi podělil o úvahu nad tajemstvím živé hudby.
32 Dějiny hudby pro každý den (Vlasta Reittererová)
Návrat do doby, kdy se vypisovaly soutěže s názvem „Se zpěvem na barikády práce“
34 Archaion Kallos – Šestnáct století krásy (Viktor Hruška)
Starobylou krásu pravoslavné hudby budeme moci obdivovat v říjnu v rámci pražského festivalu Archaion Kallos.
36 Debashish Chaudhuri: Když víte, co chcete slyšet, gesta přijdou automaticky (Michaela Vostřelová)
Interview s indickým dirigentem, který se hrdě hlásí k odkazu Rabíndranátha Thákura.
37 Holešov propojuje hudební proudy i lidi (Karel Košárek)
Toužíte-li po spojení lidském či hudebním, vydejte se na festival Musica Holešov!
39 Kritiky
42 Svět opery
46 Fenomén: licenční desky za socialismu (Lubomír Dorůžka)
„Kdo a podle jakých kritérií tenkrát vybíral to, co u nás ze zahraniční produkce v licenci vycházelo? (...) Nezbývá mi tedy, než pokusit se zalovit ve svých vlastních vzpomínkách...“
48 Otto Hejnic s hudbou v hlavě (Milan Tesař)
Interview s multižánrovým bubeníkem, skladatelem a fotografem.
49 Trilok Gurtu: 21 druhů koření (Milan Tesař)
Na náměstí Svobody nejen o Bachovi.
50 Karel Růžička: Základem je otevřenost (Jan Blüml)
„Neuzavírat se před ničím a projít si to, co vám osud nabízí bez předsudků a s co možná největším vhledem.“
52 Recenze
62 Infoservis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.