pátek, 20. srpen 2010

Harmonie 9/2010

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2010/09 časopis Harmonie 2010/09

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

z obálky hledí do dáli sir Charles Mackerras, člověk vpravdě charismatický. Pracoval pro českou hudbu nejen v divadlech a koncertních sálech, ale i ve studiích. Jistě, zanechal nám sadu výborných nahrávek světové hudby (za všechny uvedu Britten – Gloriana, Šeherezádu Rimského-Korsakova, Mozartovy symfonie, Chopinovy klavírní koncerty s Emanuelem Axem a Orchestra of the Age of Enlightenment), ale jeho hlavní úspěchy, které mu také přinesly nejvíce ocenění, náležely české hudbě. Dnes už legendární jsou nahrávky Rusalky s Renée Fleming pro Decca Records a pět Janáčkových oper pro tutéž společnost. Nejvíce však nahrával pro Supraphon. Můj kolega Petr Veber napočítal 16 titulů, mimo jiné opět Káťa Kabanová, dvakrát Glagolská mše, Má vlast, dvořákovské nahrávky (Symfonické variace, Slovanské tance...) a cenami ověnčené Martinů Fragmenty ze Julietty s Magdalenou Koženou a Janáčkova Šárka s Evou Urbanovou.

Zářijové vydání HARMONIE je poctou třem velkým osobnostem světové hudby. První z nich, sir Charles Mackerras, už byla zmíněna. I druhá je dirigent – Seiji Ozawa, jenž zanechal v Evropě silnou stopu hlavně ve Vídni, kde osm let ovládal tamější Státní operu. Třetí osobností, jež vryla do evropské kultury hlubokou brázdu, byla Soňa Červená. Rozhovor s ní, jehož autorem je Aleš Březina, patří k nejlepším, které byly v HARMONII otištěny. (Jsem velmi zvědav, zda si prezident Václav Klaus vzpomene, že tato výjimečná žena letos slaví kulaté jubileum, a ocení její zásluhy udělením Řádu T. G. Masaryka nebo alespoň Medailí Za zásluhy. Byla by toho hodna rozhodně více než leckteří jiní.)

Smutným během času se stal rozhovor s Charlesem Mackerrasem osudným. Je totiž poslední, který poskytl českému novináři, nechtěnou labutí písní, rozloučením s tímto světem. Fotografie na straně 20 jsou však z minulého roku, kdy byl ještě plný života a plánů. Na jedné z nich cosi přebírá od Aleše Březiny. Pro Vaše potěšení nabízím kvíz se čtyřmi možnostmi. Co že to předal Aleš Březina siru Charlesi? 1. monografii Magdaleny Kožené, 2. mnohasetstránkovu knihu o Václavu Talichovi, 3. kalendář dvouletého projektu Martinů Revisited, 4. sbírku vtipů o České filharmonii. Z došlých správných odpovědí na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. vylosuji jednoho šťastného výherce, který dostane můj osobní dárek: Dvořákovy symfonické básně s Charlesem Mackerrasem a Českou filharmonií (Supraphon Music) a pětidílný komplet Beethovenových symfonií (John Eliot Gardiner, Orchestre Révolutionnaire et Romantique – Archiv Produktion/Deutsche Grammophon).

Hezké chvíle s Vaší HARMONIÍ a příjemný vstup do koncertní a divadelní sezony 2010/2011 přeje

Luboš Stehlík

vyšlo: 23. 8. 2010

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 9/2010

obsah

KLASICKÁ HUDBA
3 Hudba v životě: Jan Cimický (Marie Kulijevyčová)
6 Události (připravil Ivan Matějka)
7 Komentáře (Jan Bálek)
8 Exkluzivní rozhovor s dirigentem Seiji Ozawou (Mirka Zemanová)
10 Struny podzimu ve znamení quindecim (Daniel Konrád)
12 Hudba v sovětských koncentračních táborech (Petr Kadlec)
13 Soňa Červená vzpomíná (Aleš Březina)
17 Christoph Prégardien mezi životem a smrtí (Mirek Černý)
18 Osobnost: Charles Mackerras (Petr Veber)
25 Profil: houslista Tomáš Vinklát (Markéta Jůzová)
26 Tomáš Šimerda o práci televizního režiséra (Miloš Bittner)
28 Gustav Mahler 9 (Vlasta Reittererová, Milan Palák)
32 Kritiky
36 Svět opery
JAZZ
42 Profil polského pianisty Piotra Wyleżoła (Peter Motyčka)
44 Rozhovor se sedmdesátiletým mladíkem Karlem Růžičkou (Jan Mazura)
NAHRÁVKY
48 Recenze
61 Novinky
INFOSERVIS
62 Prezentace hudebních subjektů a firem, soutěže

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish