úterý, 20. září 2005

Harmonie 9/2005

Napsal(a) 

Harmonie 09/2005 Harmonie 09/2005

Vážení čtenáři,

za posledních několik let mě přivedla k hlubšímu zamyšlení úmrtí několika výrazných osobností, jež měly různým způsobem vliv na hudbu. Prvním z nich byl sbormistr Pavel Kühn, který mě v 80. a na počátku 90. let muzikantsky naučil více než všechny umělecké školy, jimiž jsem kdysi prošel. Od té doby jsem nezaregistroval v České republice sbormistra jeho úrovně. Další dva lidé byli dirigenti. Jedním z hudebních štěstí mého života bylo pozorování práce Giuseppa Sinopoliho, pod nímž jsem zpíval. Carla Maria Giuliniho jsem sice znal pouze z několika koncertů jako posluchač a divák, zážitek to však byl stejně silný. Čtvrtým v řadě byl Pavel Dostál. Byl jedním z několika politiků, kterým jsem věřil. Možná i proto, že byl schopen sebereflexe a empatie. Sice jsem ho osobně neznal, viděl jsem ho pouze párkrát na tiskové konferenci a dokonce mám podezření, že e-mailový rozhovor, který poskytl HARMONII v roce 2003, spoluvytvářeli nějací jeho podřízení. Určitě to však nevyplývalo z nějakého menšího zájmu o klasickou hudbu. Prostě to byl velmi zaneprázdněný člověk a HARMONIE není tak významná jako třeba Reflex nebo MF Dnes. Nicméně na rozdíl od předešlých měl profesní a ekonomický vliv na můj život, neboť právě on jako ministr kultury podepisoval rok co rok grant pro časopis. (Dlužno dodat, že díky systému grantů existuje v kultuře stále ještě názorový pluralismus a konkurenční prostředí.) V leckterých ohlasech v tisku bylo na konci července připomínámo, že jeho odchod může mít neblahý dopad na kulturu. Doufám, že situace není tak zoufalá, ostatně žádný politik není nenahraditelný. Nicméně nejvíce nejistoty asi zanechal v obci filmařů a divadelníků, což byla jeho přirozená priorita. Bylo by tragické, kdyby jeho podněty ohledně podpory českého filmu, vyřešení církevní problematiky, nezávislosti veřejnoprávních médií a úspěšného zakončení několikaletého procesu vzniku důležitého zákona o všeobecné podpoře kultury byly zmrazeny či rozmělněny parlamentem. Jeho výhodou byla v malém českém politickém světě naprosto mimořádná schopnost komunikace, nasazení pro věc a určitá míra pokory. Nesporně to byl nejzajímavější ministr kultury za posledních 37 let. Přestože jeho dominantou nebyla hudba, bylo jeho působení v této oblasti pozitivní. Nejsem sice příznivec velkolepých státních smutečních aktů, ale veřejné rozloučení 28. července v Národním divadle si pan Dostál zasloužil. Symbolicky dojemně na mě pak zapůsobilo, když čtrnáct hodin předtím zaznělo v Rudolfinu Mozartovo Requiem. Sice šlo o pouhou náhodnou shodu okolností, ale provedení Libora Peška patřilo alespoň v mých uších jednoznačně Pavlu Dostálovi.

V září se mimo jiné rozjíždějí kola abonentních cyklů nové koncertní sezony. Když pohlédnu na naše čtyři přední orchestry - Českou filharmonii, Symfonický orchestr FOK, Státní filharmonii Brno a Pražskou komorní filharmonii, tak je nabídka docela zajímavá. Brněnský orchestr pluje zcela na vlně svého padesátiletého jubilea. Nabídne u nás unikátní Koncerty na přání, kdy o jedné skladbě rozhodnou posluchači, a Netradiční cyklus (Bitva tří císařů, Cesty po Asii...). Soudobá hudba nebude v Brně rozhodně Popelkou (například Zouharova Brána slunce, Štědroňův Rituál, Emmertovo Odpuštění). Svým způsobem příbuzný moravskému Netradičnímu cyklu budou Objevy Pražské komorní filharmonie (Vzpomínka na bitvu v Slavkova, Mezi dvěma válkami). Tento cyklus je však přece jen dramaturgicky objevnější. Pro PKF je sezona 2005/2006 přechodná. Nový šéfdirigent Kaspar Zehnder bude muset na čtyřech koncertech českému publiku dokázat, že volba byla správná, "Angličan" Jiří Bělohlávek připraví už jenom jeden program; vskutku razantní změna. Zvlášť je třeba upozornit na dva bezkonkurenční cykly: Cykly koncertů pro rodiče s dětmi a Cyklus Krása dneška s hudbou 20. století. Orchestr FOK hraje opět hodně francouzské hudby, je opatrný vůči soudobé hudbě (Jiráskova Praga Mystica). Určitě vzrušující bude uvedení čtyř Šostakovičových symfonií jeho synem Maximem, možná ještě víc však provedení Rossiniho Slavnostní mše a Vivaldiho Judity Triumphans legendárním Albertem Zeddou. Zpestřením by mohla být Mozartova duchovní hra La Betulia liberata. Česká filharmonie si pro svou jubilejní 110. sezonu objednala skladby u pěti českých skladatelů tří generací. Kéž by se tato potěšující zpráva stala u českých orchestrů samozřejmostí! Přes řadu zajímavých programů a jmen je vrcholným počinem ČF neabonentní koncert na Pražském jaru 2006, kdy provede obrovitý Schönbergův cyklus Gurre Lieder. Svázanost šéfdirigenta Zdeňka Mácala s ČF je čím dál tím větší, v loňské sezoně dirigoval 12 abonentních a mimořádných koncertů, v nové to bude o tři více. (Mimochodem šéf FOK Serge Baudo uvede 7 koncertů, šéf brněnského orchestru Petr Altrichter 14.)

K hlavnímu materiálu zářijového čísla mě inspirovalo 110. výročí České filharmonie. Naším záměrem bylo nahlédnout alespoň do části vnitřního mechanismu této starobylé instituce, která se snaží v posledních letech o dynamickou proměnu. Jako v každé velké "firmě" to však jde občas ztuha.

Od září Vám nabízíme novou rubriku soudobé hudby, která bude doufám pravidelná. Odborným gestorem bude Wanda Dobrovská, která se zabývá tímto výsekem hudby soustavně a do hloubky v Českém rozhlase 3 - Vltava. Věrní čtenáři HARMONIE si vzpomenou, že v 90. letech vedla u nás rubriku Taneční listy.

Jistě jste zaregistrovali evoluční změnu v navýšení počtu stran a zvýraznění barevnosti časopisu. Změny se brzy, jak doufám, ještě prohloubí.

vyšlo: 1. 9. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 9/2005

obsah

3 Zprávy
4 Pražský podzim 2005 (Jiří Vitula, Luboš Stehlík)
6 Pavel a Hugo (Jolana Matějková)
8 Pět rozhovorů k 110. výročí České filharmonie (Jindřich Bálek, Petr Kadlec, Luboš Stehlík)
14 Libreto v proměnách staletí 9: Scribe a da Ponte v jedné osobě (Eva Velická)
16 Rozhovor s Barthodem Kuijkenem (Václav Kapsa)
18 Rozhovor s Reinhardem Goebelem (Svatava Šenková)
21 Češi v basilejské Schole cantorum (Dina Šnejdarová)
25 Soudobá hudba: rozhovor s Liviu Danceanu, novinky (Wanda Dobrovská)
26 Vilém Veverka o svém působení v Berlínské filharmonii (Marek Kopelent)
27 Kritiky: Prague Proms, Pražské hudební slavnosti (Jindřich Bálek). Letní slavnosti staré hudby (Marc Niubó, Václav Kapsa, Dina Šnejdarová, Jindřich Bálek)
30 Svět opery (Praha, Drážďany, Hamburk, Milán, Řím, Benátky)
34 Rudolstadt 2005 - Dobrodružství kultur (Jiří Moravčík)
36 Chieftains ... a ještě něco navíc (Jan Sobotka)
38 Pavel Jakub Ryba: O hudbě sním stále (Lubomír Dorůžka)
40 Joe Lovano - Hank Jones hrají balady (Petr Vidomus)
42 Tipy šéfredaktora. Index recenzí
43 Recenze
61 Novinky
62 Infoservis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.