úterý, 14. říjen 2003

Harmonie 9/2003

Napsal(a) 

09/2003 09/2003

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

do problému papežství, neomylnosti a vedení katolické církve vstupovali obhájci svrchované autority nástupce apoštola Petra často citací rčení svatého Augustina (354-430): "Roma locula est, causa finita est" (Řím rozhodl, spor je u konce). Když vyměníte Roma za Praga, docela to v určité hyperbole charakterizuje i naši situaci. V okurkovém letním červenci však bylo možností konečného vyjádření Prahy přece jen méně nežli jindy. Ještě štěstí, že se premiér procházel v Růžové zahradě Bílého domu, že prezident poobědval s kolegou Chiracem a poskytl rozhovor listu Le Figaro, že se vynořil z argentinských polostepí aristokrat Kinský, že poslanci jednali o balíčku reformních zákonů, že "rada moudrých" dala Česká televizi nového šéfa, že se Fischer ocitl nad propastí bankrotu srdce lekterého Čecha zachvělo, že pyskatý Mick Jagger udolal hromy a blesky nad Prahou. Jinak by snad média musela referovat o událostech typu, že po oceánech plují hejna plastových kačenek nebo o řidičské způsobilosti Chantal Poullain.

Červenec však přece jenom přinesl i několik témat, o kterých se dá letmo zmínit. Nejdříve pár slov o akci, o které mohu psát pouze jako laik. Téměř nábožně připomínané datum 27. července patřilo koncertu skupiny Rolling Stones na letenské pláni. Hodnocení koncertu nechám povolanějším, mě šokovaly metody pořadatelů koncertu. To, že majitel drahé vstupenky chtě nechtě souhlasil s případnou osobní prohlídkou, bych ještě akceptoval, nikoliv však lapkovské způsoby odebrání pitné vody. Prostě bezpečnostní kulturisté bez skrupulí odlehčili lidem nejen od pet lahví s mattonkou, ale i osobních, domácích nádob. A to bez náhrady. Nehraničí to s legalizovanou krádeží? Copak se asi stalo s onou záplavou vody, ke které pořadatelé tak levně přišli? Při mnohahodinovém čekání pak šla pitná voda ve stáncích na dračku, a to i při ceně, za kterou by se nestyděl i hotel Four Seasons nebo Hilton. Doufám, že voda tisíců lidí přispěla k lepším ekonomickým výsledkům celé akce. Na počátku října bude zpívat v Praze Andrea Bocelli. Doporučuji pořadatelům, aby udělali důkladnou prohlídku všech diváků včetně VIP. Rozhodně se to vyplatí.

Naštěstí větším zážitkem v červenci byl Letní festival staré hudby a potom stavba dřevníku. Obojí spolu mělo kupodivu nepřímý styčný hudební bod. Pražské Collegium Marianum - Týnská vyšší odborná škola - uspořádalo festival barokní hudby už počtvrté, takže lze už psát o tradici. Není to unikátní akce jen z pohledu prázdninové Prahy plné podivných koncertů pro turisty a obligátního verdiovského operního festivalu, ale i v rámci celého roku. Letos byla dramaturgie pro skutečné hudební gurmány a představila významná hudební centra barokní Evropy. Když jsem zjistil, jak skromně podpořily tak prvotřídní hudební událost město Praha a Ministerstvo kultury České republiky, jak by bez podpory pražských středisek významných kulturních států (například British Council, Institut Francois, Istituto Italiano di Cultura ad.) vůbec akce neproběhla, tak se musím před organizátory hluboce sklonit. Na málokterý hudební projekt sedí úsloví "za málo peněz, hodně muziky" jako ulité tak, jako na tento festival. Proto musí každý soudný kulturní člověk držet akcím tohoto typu a úrovně všechny palce.

Díky týdenní dovolené zasvěcené především obnově loňskou povodní odplaveného dřevníku jsem si jednoho dusného večera náhodou naladil noční proud Radiožurnálu. Ve "slovenském bloku" jsem s úžasem vyslechl rozhovor s Gabrielou Beňačkovou, ženou, která byla pro mě v dětských letech jedním z pěveckých idolů. Mluvila o tom, jak už dosáhla všeho, co chtěla, co je možné, a že chce teď hlavně předávat zkušenosti mladým. Takové předsevzetí je hodné chvály a já ji za to samozřejmě tleskám, jenom si mohla odpustit slova o nenahraditelnosti její generace a tím i její osoby. Možná nechtěně tak naznačila, že teď už to není, co to bývalo. Myslím, že bych nechtěl rozumovat nad tím, zda byla více nenahraditelná generace Destinnové, Novotné, Callas, Freni či Fleming. Kdyby se sešlo několik odborníků, tak by mohli zuřivě diskutovat o unikátnosti Marie Callas, slovanské slze Gabriely Beňačkové, porovnávat Del Monaca s Björlingem, Dominga s Pavarottim, Bartoli s Koženou, Fleming s Gheorghiu. Nikdo z nich však není nenahraditelný. Pouze jejich stopa v dějinách hudby má různou hloubku, velikost a význam. Stopa paní Beňačkové je bezpochyby výrazná, nikdo však neví, jestli se jednou nezrodí v Čechách nebo na Slovensku zpěvačka velmi podobného typu. V této chvíli však není pochyb o tom, že osobnost jako byla Beňačková před třiceti lety tady nemáme. Renée Fleming jako Rusalka nebo Karita Mattila jako Jenůfa nejdou ve stopách Gabriely Beňačkové, jak si zdá se myslí, nýbrž pouze v současnosti na nevyšší možné úrovni vytvářejí svou osobitou dějinnou stopu. Nenahraditelný prostě není ani papež, ani žadný politik včetně "dabljú" Busche nebo Klause, ani dalajlama, Pavarotti, Beňačková nebo šéfredaktor HARMONIE. Není to kategorie pozemského světa. Je to pouhá lidská berlička.

Vážení přátelé, chtěl bych Vás osobně pozvat na Hudební veletrh Praha 2003, jehož pořadateli jsou nakladatelství Muzikus a AC Expo a proběhne ve dnech 25. - 28. 9. ve Veletržním pláci. Vedle hlučných stánků zde bude i prostor pro klasickou hudbu a přehlídku akustických nástrojů - od klavírů až po zobcové flétny a housle. Rádi Vás uvítáme i ve stánku nakladatelství Muzikus, kde bude mít svoje místo jako vždy i HARMONIE.

vyšlo: 1. 9. 2003

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 9/2003

obsah

3 Fejeton Lukáše Hurníka: Úsporné opatření. Glosa: Už jsi také napsal operu?
4 Barokní Evropa
8S dirigentem Christopherem Hogwoodem nejen o Martinů
12Echo - zprávy z domova a zahraničí
14Festival Pražský podzim
16Orientální snění Sarah Brightman
18Profil flétnisty Jiřího Válka
21Skladatel měsíce: Franz Xaver Süssmayr
22Seriál - Dvanáct tváří polyfonie, Tvář IX.: Umění fugy
24Tajná zmizení Martina Opršála
27O festivalu Concentus moraviae s Davidem Dittrichem
28Debut: Lucie Štěpánová - violoncello
30Svět opery (Londýn, Vídeň, Berlín, Mnichov, Lipsko, Drážďany)
34Brad Mehldau: O triu a Largu, Jorge Rossy: Pozdravujte Honzáka a Dorůžku
36Souad Massi: Píseň o paměti
38Jana Koubková: hudba je nejvyšší politika
39Jazz na ulici, Plzeň
40Jazzfest Wien - Shirley Horn, New York Voices
41Recenze
53Novinky, servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.