úterý, 28. červenec 2020

Harmonie 8/2020

Napsal(a) 

Harmonie 8/2020 Harmonie 8/2020

Řeky radosti, řeky veselí, řeky jásotu, řeky touhy, řeky lásky, řeky přátelství se vylévají a tryskají před trůnem slávy, vzdouvají se a ústí k branám nebeských stezek

Řeky radosti, řeky veselí, řeky jásotu, řeky touhy, řeky lásky, řeky přátelství se vylévají a tryskají před trůnem slávy, vzdouvají se a ústí k branám nebeských stezek Projevy rasismu mají různé odstíny, od zamlžených virulentních plodů mozkové činnosti určitých politiků až po otevřenou primitivní nenávist a různé jsou i reakce. V USA a jiných končinách světa se řeší Black Lives Matter a Mee Too, což je hodně složité a ze středu Evropy těžko pochopitelné a vede to v kultuře až k absurditám – například celoživotní práce Plácida Dominga je zadupána do země, mimořádné filmové počiny Forrest Gump, Láska nebeská, série Johna Cleeseho Hotýlek atd. jsou rasistické, ničí se sochy důležitých historických osobností. (Tato sebezničující vlna však přece jen dospěla i k nám. Tisková agentura Disharmonie vydala zprávu, že socha Woodrowa Wilsona v pražských Vrchlického sadech bude nahrazena Antonínem Dvořákem, samozřejmě s holoubkem na rameni, protože jeho vztah k menšinám byl příkladný.)

U nás sice řešíme, jak to bude na podzim s kulturou, až se potká chřipkový virus a koronavirus, nicméně i v Česku jsou uhnízděny geny rasismu a žádná terapie nepomáhá. Záchvaty korektnosti ještě nedospěly do stadia, kdy by orchestry sledovaly gender v orchestrech, festivaly počet dirigentek či černochů, a pro tvůrce kulturního života jsou stále hlavním kritériem pro zaslání pozvánky hudební kreativita a charisma, a nikoliv šílená korektnost a všelijaká vyváženost. Ale kdoví, jak to bude… Nicméně rasismus, nenávist a zakomplexovanost se vyjevuje nejen na fotbalových stadionech či hřbitovech, ale i v mediálních komentářích. Mě osobně zaskočil ohlas na seriál Pod harfou Davidovou, v němž autor editora eufemisticky řečeno vyplísnil, proč uveřejňuje články o Židech, o kultuře a historii, které zajímají jen „pražskou kavárnu“. Myslím si, že je to mešuge a že se dostal k Harmonii náhodou…, že prostě nemůže patřit mezi tisíce abonentů, kterých si vážím. I takto se ale může projevit antisemitismus. Jak už jsem kdysi napsal, jsem hrdý, že právě v roce 2020 vydáváme odborně fundovaný seriál o židovské hudební kultuře, což v českém mediálním světě za sto let nikdo neučinil. A veřejně bych chtěl se vším důrazem poděkovat za podporu Nadaci Židovské obce a Česko-izraelské smíšené obchodní komoře!

Několik měsíců proznívá českými médii supraphonská nahrávka klavírních koncertů Dvořáka a Martinů. Nejdříve zvítězila v květnu v kategorii Concerto ankety BBC Music Magazine Awards 2020, v červnu v české anketě Anděl 2019. Jestliže britská soutěž je věnována jen klasické hudbě a má renomé, o jakém se může českým anketám jen zdát, v Andělu je klasika antisystémovým apendixem, přívažkem hudby, jež se označuje absurdním termínem nonartificiální, a nikdy nebude reprezentativní, protože na rozdíl od popu nejlepší klasikáři nahrávají i pro zahraniční labely, jež mají do ankety dveře zavřeny.

Proč však vyhrála právě tato nahrávka? Vždyť v anketě BBC byl neméně kvalitní projekt hornisty Markuse Maskuniity a Sakariho Orama, šéfdirigenta BBC Symphony Orchestra, kde šťastně vystřídal Jiřího Bělohlávka, a Royal Stockholm Philharmonic Orchestra. (Je příznačné, že se v českých médiích nezmínil zásadní úspěch Leoše Janáčka, jehož hudba ovládla hlavně díky tenoristovi Nickymu Spenceovi a klavíristovi Juliu Drakeovi kategorii Vocal, přičemž na báječném výsledku participovala brněnská mezzosopranistka Václava Krejčí Housková!) V Andělovi byla nominována i mimořádná nahrávka Bennewitzova kvarteta s hudbou Ullmanna, Krásy, Schulhoffa a Haaseho. Výkony Iva Kahánka, Jakuba Hrůši a Bamberských symfoniků byly podobně emočně symbiózní, virtuózní, stylové a pečlivě připravené. Jenže to, co ostatní neměly, byl silný příběh. Linie českého sólisty, českého dirigenta, orchestru s česko-německými kořeny, geniální hudby Antonína Dvořáka, neméně atakující hudby Bohuslava Martinů, jež má posmutnělý background v příběhu exulanta, jenž se nemůže vrátit do země, kterou miluje. Navíc důsledná cesta k pramenům, skvělé čtení partitury a řady konotací, a jistě i dobrá práce marketingu vydavatele… Projekt tandemu Kahánek – Hrůša letos triumfoval právem a platí na něj zvolání ze seriálu Pod harfou Davidovou: „Nyní mi přiveďte hudebníka.“ Když hudebník hrál, byla nad Elíšou Hospodinova ruka (2Kr 3,15). Stejně tak na něj metaforicky platí titulek mého editorialu, převzatý z téhož seriálu z Hechalot rabati.

Ozdobou srpnového vydání Harmonie jsou portréty Eben Tria, cembalistky (učitelky) Giedré Lukšaité-Mrázkové, flétnisty (učitele) Jana Ostrého a jazzového varhaníka (učitele) Jana Andra.

 

Přeji vám ničím nerušenou četbu vašeho časopisu a dobré dny.

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 30. 7. 2020

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 8/2020

obsah

3 Komentáře

6 Eben Trio a Janáčkovy smyčcové kvartety (Dita Hradecká)
Klavíristka Terezie Fialová, houslista Roman Patočka a violoncellista Jiří Bárta. V názvu svého tria mají Petra Ebena, teď je zaměstnává Leoš Janáček.

10 Giedré Lukšaité-Mrázková: Při hraní dostávám energii (Dina Šnejdarová)
Na setkání s Giedré Lukšaité-Mrázkovou se nezapomíná. Našich společných hodin u cembala nebylo moc, ale při každém dalším, byť jen letmém kontaktu, jsem žasla nad její moudrostí a humorem.

18 David Mareček: Alternativní sezonu nemáme (Luboš Stehlík)

24 Jan Ostrý: Měl jsem štěstí na báječné profesory (Eva Mikulášková)

28 Hudební vzpomínání se „Starou dámou“ / Oživené synagogální varhany vyprávějí příběh zaniklého hudebního světa (Veronika Seidlová)

34 Marin Alsop: Přece byste nešli na večeři s někým, kdo nemá smysl pro humor (Lenka Nota)

38 A nemohu nevzpomenout… (Miloš Štědroň)

44 Třicet let se Salcburským festivalem (Věra Drápelová)

48 Duchovní Olomouc (Eva Vičarová)

53 Duchovní koncerty pro lužickou Žitavu (Lukáš M. Vytlačil)

56 Jan Andr: Vyškolily mě newyorské jamy (Tomáš S. Polívka)
Zkušený muzikant Jan Andr nechal svoji invenci dozrát a vložil ji do sexteta The Track Inspection, základního varhanního tria doplněného o tříčlennou dechovou sekci.

60 Sam Lee: Lidová hudba v barvách duhy (Milan Tesař)

63 Rudolf Dašek: Pohádka pro Beritku po půl století (Jaroslav Riedel)

66 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.