středa, 2. srpen 2006

Harmonie 8/2006

Napsal(a) 

Harmonie 08/2006 Harmonie 08/2006

Milé čtenářky a milí čtenáři,

minule jsem chválil Ochranný svaz autorský za nově udělované ceny. Nejsou však jediné. Za dalšími dvěma stojí N8rodní divadla Praha. Ceny D 2006 je novým vyjádřením vděku českým subjektům, které významně podpořily kulturu a charitu. Je sice škoda, že nemáme žádného Warrena Buffeta, jenž by věnoval na charitu miliardy (dolarů), ale je skvělé, že někteří dávají na charitu a do kultury alespoň miliony (korun). Warren Buffet to dělá celkem skromně a není to mediální lev. Oč více se Komerční banka chová (většinou) distingovaně, o to více se občas mediálně snaží vedení Národního divadla vyzvednout tohoto svého partnera na piedestal největšího českého mecenáše. (Jsem zvědavý, zda pořadatel ocení v dalších letech i konkurenci KB.)

Komerční banka je největším soukromým sponzorem Národního divadla, a tak jeho vedení dělá co může, aby se bance vložené peníze mediálně vyplatily. ND vymyslelo nový oceňovací formát a hodlá prosadit jakési super Thálie a zároveň zviditelnit svého donátora - Ceny Komerční banky za výkony na scénách ND. Když zavrhnu neuctivou myšlenku, že velikostí a úrovní z evropského hlediska provinční Národní divadlo je na takové zúžené oborové ceny malé a že není nikde záruka, že všichni nositelé ocenění (100 000 Kč + umělecký artefakt) budou mít vždy když ne mezinárodní, tak alespoň národní nejvyšší kredit, tak ceny vítám ze dvou důvodů. Zaprvé se bude mluvit o baletu, činohře a opeře o den více nežli předtím, zadruhé zvláště pro baleťáky to bude vzhledem k českým platům vítané přilepšení. Bohužel koncept soutěže má jednu chybu. Porota není ani z poloviny odborná, což cenu zvláště směrem ven poněkud problematizuje. Je zde šéf banky, dva jeho podřízení, ředitel akciové společnosti, lékař, univerzitní profesor, ale jen málo skutečných odborníků schopných do hloubky posoudit umělecký výkon. První udělení cen však asi spory nevyvolá. Mezi finalisty je například i skvělé ženské trio: Eva Urbanová, Emília Vašáryová a Tereza Podařilová. Komise rozhodne o laureátech divadla, baletu a opery v říjnu.

V červenci jsem měl možnost navštívit Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Role totálního filmového laika má jednu výhodu - nadhled a pozorování věcí, které poroty asi příliš nezajímají. Více než, i přes bubnové a trampolinové efekty nudný, závěrečný galavečer mě nadchl zájem normálních lidí o desítky projekcí, které měly často mimořádnou úroveň. Právě to je hlavní smysl festivalu a ne subjektivně udělené ceny. Co člověk, to jiný názor. Jestliže porota nadělila křiťálový globus s bonusem 20 000 USD americkému snímku Sherrybaby, tak já bych jej dal třeba velmi osobně laděnému komornímu francouzskému filmu Les temps des porte plumes (Rok v mém životě) režiséra Daniela Duvala s vynikající hudbou Victora Cosmy. (Hudební rozměr filmů je natolik pro pořadatele nezajímavý, že často skladatele ani festivalový katalog neuvádí.) Ruským kapitálem a lidským faktorem prostoupené lázeňské Karlovy Vary filmem týden doslova žijí a člověku nakonec ani nevadí, že pořadatelé nejsou schopni zajistit, aby okolí architektonicky ohyzdného hotelu Thermal nevypadlo jako restaurace 5. cenové skupiny.

Český odborně zaměřený časopis je okrajovým marketingovým významem země a daným kursem měny co se týká rozhovorů umělci, kteří sem téměř nejezdí, v těžké pozici. Dlouho jsme usilovali o rozhovor s Anne-Sophií Mutter. Housle ovládá nenapodobitelným způsobem a k jubiuleu Mozarta a 30. výročí svého veřejného houslového debutu nahrála trojdílný projekt, jenž se v srpnu završil. Nejdříve to byl skvělý soubor koncertů, potom klavírní tria a teď vrcholný zážitek - soubor sonát. Dostat se až k ní je neobyčejně složité. Exkluzivní interview se z pracovních a rodinných důvodů stále odkladálo. Protože houslistka má k HARMONII velmi přátelský vztah a považuje ji na nejlepší hudební časopis "východní" Evropy, tak si nakonec sama prosadila čas na telefonní rozhovor v době, kdy už jsem přestal doufat. Srpnové vydání zdobí i další houslový text - reprezentativní portrét skvělého houslisty Váši Příhody. Svým způsobem zvláštní je i blok věnovaný Sankt Petěrburgu. Reportáž o severní hudební metropoli se týká hlavně vládce Mariinského divadla, dirigenta Valerije Gergieva, baletní část informuje o náročných rekonstrukcích choreografií legendárního Marii Petipy. Rovnováhu mezi dvojicí houslistů a dvojicí dirigentů doplňuje profil dirigenta Karla Böhma.

Zvědavost milovníků jazzu možná probudí tajemný název článku Lubomíra Dorůžky - Kde je beat? Petr Vidomus napsal virtuózní komentář ke knize Kam se jazz přestěhoval? Stuarta Nicholsona, jenž poukazuje na některé rigidní symptomy jazzové scény v USA. Jazzmeni v Praze mají občas tendenci sami sebe považovat za pupek republiky. Přitom zajímaví "jazzoví lidičkové" tvoří i jinde. Jedním z nich je i Boris Urbánek v Ostravě. Jeho názory rozhodně stojí za přečtení.

vyšlo: 25. 7. 2006

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 8/2006

obsah

3 Zprávy
4 Karl Böhm klasický i moderní (Jindřich Bálek)
7 Obrázky z Petrohradu: Wagner v Mariinském divadle.
Rozhovor s Valerijem Gergievem (Petr Veber)
Marius Petipa redivivus (Jana Hošková)
13 Jaký bude Pražský podzim (Jiří Vitula)
15 Seriál: Hudba v Čechách a na Moravě v době německého protektorátu 8
(Josef Kotek)
18 Světová královna houslí mluví o Mozartovi, soudobé hudbě, o Praze
i o svých dětech (Petr Veber)
22 Echo Pražského jara: rozhovor s Charlesem Neidichem (Markéta Vejvodová)
23 Kontrabasisté v Blatné
24 Portrét houslisty Váši Příhody (Wolfgang Wendel)
29 Kritiky. Reportáže ze Švédska (Eva Hallerová) a z Chile (Pavel Horník)
38 Svět opery (Petrohrad, Frankfurt nad Mohanem, Praha, Brusel)
40 Kde je beat? (Lubomír Dorůžka)
42 Kam se jazz přestěhoval (Petr Vidomus)
44 Rozhovor s Borisem Urbánkem (Petr Vidomus)
46 Medeski Martin & Wood na Žofíně (Václav Vraný). Vitouš a Abercrombie na Hradě
(Vladimír Kouřil)
47 Recenze
61 Infoservis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.