čtvrtek, 15. září 2005

Harmonie 8/2005

Napsal(a) 

Harmonie 08/2005 Harmonie 08/2005

Vážení čtenáři,

původně jsem se chtěl s Vámi podělit o rozporuplné pocity z organizace prvního ročníku Prague Jazz Open "Summer Festival" a hostování bývalé vážnohudební hvězdy Barbary Hendricks a z červencového odskočení moderátora talk show České televize Noc s Andělem k vážné hudbě a pocitu zvláštní propojenosti určitého kruhu osob. Škoda, že tým jinak zajímavého pořadu není co se týká klasické hudby stejně progresivní jako v případě rocku a world music. I když si neumím nějak představit, jak by "jako že" moderátor fundovaně rozprávěl třeba s Lukášem Vondráčkem nebo Haasovým kvartetem.

Bohužel situace v Pražském filharmonickém sboru, jenž byl založen v roce 1934 Janem Kühnem, je taková, že je naší povinností ji reflektovat. Je smutnou skutečností, že tento stát má zoufale málo špičkových sbormistrů mezinárodní úrovně. V Praze je situace taková, že po smrti Pavla Kühna tu není ani jeden! Po jeho odchodu z PFS v roce 1996 převzal vedení sboru Jaroslav Brych. PFS sice dál sklízel ve světě úspěchy, občas realizoval ceněné nahrávky (Mahlerovy symfonie se Riccardem Chaillym), čerpal z kvalitního základu, ale nevýrazné umělecké vedení a stále fatálnější vnitřní rozklíženost sboru přivedla těleso na cestu do "údolí smrti". Dnes je těleso v situaci, která připomíná krizi České filharmonie v 90. letech. Nedostatky se nakonec začaly občas projevovat dokonce i v hudbě. Naštěstí je většina výkonů stále ještě hodná obdivu. I v tom se nabízí srovnání s Českou filharmonií před více než deseti lety. Aby mohlo těleso vůbec fungovat, byla absence silného uměleckého vedení zákonitě nahrazena autokratickým správním vedením. Docházelo k chybám, vytratil se konstruktivní dialog, až to dospělo ke komunikační blokádě. Krizi vztahů chce řešit vedení sboru opětným sloučením s Českou filharmonií, což naráží na značný odpor orchestru, a reorganizací. Nevyhlášenou válku mezi vedením a podstatnou částí sboru se pokouší řešit management dvojím způsobem. Jednak to bylo vyhlášením konkurzu na uvolněné místo hlavního sbormistra, jenž se uskutečnil v červnu, příznačně bez vítěze! Přestože se nenašel nikdo, kdo by navázal na výkonnostní stupeň Josefa Veselky a Pavla Kühna, jmenoval ředitel sboru, aby zajistil běžný provoz, údajně na rok prozatímním sbormistrem člověka, jenž jednomyslně při konkurzu neuspěl! I když je to zvláštní rozhodnutí, tak to lze pochopit. Podivnější však je, že prý bude zahájena reorganizace sboru, a to snížením počtu členů do konce roku na sedmdesát. Nechce se mi věřit, že symbolický starořímský prst nahoru či dolů pozvedne nějaká komise bez zásadního přispění skutečného hlavního sbormistra, učiní nevratné kroky a postaví jej tak v budoucnu před status quo. To by nebylo na počátku nové epizody vývoje PFS šťastné... Aktuální peripetie našeho prvního sboru varuje ve dvou úrovních. Zaprvé každé umělecké těleso potřebuje silné, demokraticky autoritativní umělecké vedení a prvotřídní správní, manažerský servis , zadruhé opět se ukazuje, jak je důležité koncepčně vyřešit oblast kultury, od jasného politického vymezení pojmu kultura a její funkce ve společnosti až po řešení statutu všech tuzemských příspěvkových organizací . Přejme si, aby v případě PFS, který je stále českou hudební chloubou, převládl rozum nad emocemi a zvítězil dialog a spolupráce nad krizí vztahů. Cílem všech je, doufám, opětný vstup PFS do absolutní světové špičky.

Nedávno navštívil Prahu v souvislosti s vydáním českého překladu své knihy Píseň jmen Norman Lebrecht (v ČR vyšel ještě špatný překlad jeho provokující knihy Maestro Myth), renomovaný, oslavovaný i nenáviděný britský publicista a spisovatel, který by mohl být těžko dostižitelným vzorem všech českých hudebních kritiků, autora tohoto editorialu nevyjímaje. Mluvil o konci smysluplného nahrávání klasické hudby, o krizi gramofirem a také o tom, že slyšel o problémech českého hudebního života a hudební kritiky. Nevím, co na to odpovědět? Snad jenom, že v České republice žije 10 milionů lidí a ve Velké Británii šestkrát tolik... A to nechávám stranou další státy Commonwealthu.

Dirigenta z obálky jistě nemusím představovat. Vladimír Válek mi připomíná kameny ve Stonehange. Ne mysteriózností a dávnověkostí, ale jistotou, klidem, vyzařováním určitého fluida. Rozhovor s ním uveřejňujeme jako předjímku jeho zářijového kulatého jubilea. S životním výročím je spjat i portrét dalšího dirigenta - Zdeňka Košlera, mimořádného umělce, jenž patřil mezi hudební elitu našeho národa; dnes však polozapomenutou. Místo pravidelného fejetonu Lukáše Hurníka najdete v úvodu lehce satirickou glosu na téma standing ovations. Výčet typů potlesku je trefný a téměř vyčerpávající. Pro úplnost zmíním ještě jeden, jehož jsem byl několikrát svědkem. Zvláštním typem klaky byla situace, když po posledním vypjatém tónu recitálu jedné nejmenované pěvkyně vyskočil jako pružina její manažer a začal s velmi znělým voláním "Brava" nadšeně tleskat, čímž zvedl ze sedadel jak okolo sedící spoluobčany, tak nejisté, leč zdvořilé cizince.

vyšlo: 15. 9. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 8/2005

obsah

3 Smetanova Litomyšl
5 Festival Tři prsteny (Luboš Stehlík). Brněnská inovace (Jindra Bártová). Concertino v Rudolfinu (Olga Kittnarová)
6 Concetus Moraviae podesáté (Svatava Šenková, Dina Šnejdarová, Jana Slimáčková)
8 Osobnost: Vladimír Válek (Marie Kulijevyčová)
11 Hudba v synagogách Plzeňského kraje (Luboš Stehlík)
12 Rozhovor s klavíristkou Angelou Hewitt (Dina Šnejdarová)
14 Wiener Festwochen (Milan Slavický). Jos van Immerseel na Moravě (Dina Šnejdarová)
16 Vzpomínka na Zdeňka Košlera (Jindřich Bálek)
19 Ohlédnutí za Janáčkovým májem (Luboš Stehlík)
20 Co přinesla Expozice nové hudby (Tomáš Kučera)
23 Architekti iluzí 5 (Pavel Horník)
24 Libreto v proměnách staletí 8: Libretista Richard Wagner (Marta Ottlová)
26 Řecké pašije v řečtině v Řecku (Aleš Březina)
27 Profil: Capilla Flamenca (Mirek Černý)
28 Reportáž: Jak přežít Káhiru
30 Rozhovor s Adamem Viktorou
31 Svět opery
35 Eivind Aarset: Definice žánrů mě frustrují (Petr Vidomus)
38 Pečlivě utajený introvert Robert Balzar (Petr Dorůžka)
40 Avishai Cohen: Kontrabas prochází mým tělem (Vladimír Strakoš). Tokijský debut Michala Tokaje (Vilém Spilka)
42 Index recenzí. Tipy šéfredaktora
43 Recenze
57 Infoservis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.