úterý, 29. červenec 2003

Harmonie 8/2003

Napsal(a) 

08/2003 08/2003

Vážení čtenáři,

3 446 758 občanů České republiky dalo v červnu souhlas se vstupem naší země do Evropské unie k 1. květnu 2004, tedy země, o které i řada kulturních lidí z EU tvrdí, že je srdcem Evropy. Z toho tudíž

usuzuji, že Evropa bude mít konečně srdce. Za posledních sto let to bude už čtvrté soustátí, jehož budeme členem. Nejdříve to byla habsburská monarchie, pak třetí říše, potom RVHP chráněné Varšavským paktem a teď Evropská unie (= Evropský svaz). V květnu

příštího roku se bude tedy festival Pražské jaro konat už v členské zemi EU. Rok české hudby, který vyvrcholí také v květnu 2004, se však uskuteční pouze pod patronací domácího ministerstva kultury, i když unijní záštita by mu slušela.

Co bude členství

v Unii znamenat pro českou hudbu? Budeme mít serióznější kabát, snad i víc sebevědomí a doufám, že budeme umět lépe "píárově" využít obrovského bohatství hudební velmoci v srdci Evropy, neboť naše propagace v zahraničí, často včetně činnosti českých

center a nárazových přehlídek a festivalů, je zatím dost slabá. Stále neumíme dost razantně zdůrazňovat české hudební poklady, náš přínos pro světovou kulturu. Pro mnohé z nás se sice vstupem do EU kromě snadnějšího cestování nic podstatného nezmění,

například pro mladé lidi však nejspíš hodně. Jako občané Evroské unie by měli platit na studijních pobytech a kurzech v Británii, Německu, Francii, Holandsku, Belgii, Rakousku, Itálii... méně nežli doposud a pakliže budou mít umělecké předpoklady, bude

i snazší se vydat na zkušenou do EU. Přesto to bude ve většině případů podmíněno vedle míry talentu, komunikačních schopností a vlastní aktivity i finančními možnostmi (rodičů). Formálně jednodušší by to měli mít i uchazeči o zaměstnání v orchestrech

v zemích EU.

Velmi bych si přál, aby česká žlutá hvězdička na modré vlajce byla počátkem příchodu renomovaných zahraničních uměleckých agentur, což by znamenalo jednak velmi potřebnou konkurenci pro tuzemské agentury, jednak větší šanci pro české

umělce uplatnit se minimálně na evropském hudebním trhu, který je velmi tvrdý. Horší časy by mohly čekat ty, kteří si ilegálně vypalují cédéčka nebo stahují hudbu z internetu. Všeobecně se očekává, že nejen česká policie, ale i soudy budou důslednější

a nebudou se bát nekompromisních sankcí. (Díky pirátství a kopírování přichází každý rok v evropských zemích o práci přibližně 17 tisíc lidí.)

Sen z roku 1990 se tedy naplnil a jsme v Evropě. Kulturní signály, které do ní vysíláme jsou však různé. Na

jedné straně je například zdařilá Česká sezona ve Francii, úspěšné tuzemské festivaly (Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Concentus Moraviae, Moravský podzim, Ostravské dny nové hudby, Janáčkův máj, Letní slavnosti staré hudby) a tři světově proslulé

zpěvačky, na druhé straně naplánované devastování kulturně zajímavého podzemí pod paláci na pražské Malé Straně z důvodu budovatelského nadšení pro garáže veřejností stále velmi chladně vnímaného Senátu, nesrozumitelné rozhodnutí o správě

Národního divadla v Praze nad otáčivým divadlem v Českém Krumlově, odvolání nového ředitele Národního divadla v Brně ještě před jeho nástupem, neuspokojivá veřejná finanční podpora české kultuře, jejíž výsledkem jsou například vážné existenční problémy

některých symfonických orchestrů, štědrá státní podpora pro hokejovou operu v Národním divadle v Praze, trpký odchod dvou špičkových evropských dirigentů z čela České filharmonie v posledních deseti letech, z dávné doby přetrvávající systém příspěvkových

organizací, demotivační daňový systém v kultuře pro soukromé mecenáše... Do sféry komična pak náleží perly některých našich politiků. Zatím poslední jsem zaslechl v polovině června na závěrečné recepci "incomingového workshopu Visit Czechia 2003"

v pražské Míčovně, kde místněrozvojový ministr Pavel Němec, jenž má na starosti i cestovní ruch, v ódě na turistickou atraktivitu lákal zahraniční byznysmeny k návštěvě naší země, která oplývá "kulturními hodnotami a přírodními pamětihodnostmi". Jenom

nevím, zda-li tím myslel Říp, Bílou horu nebo gottwaldovské mauzoleum na Vítkově.

Určitě víc než ocelí, potravinami, auty nebo dřevem můžeme přispívat do Evropy hudebním fondem. Navrhuji, aby naši dobře placení evropští poslanci nabídli jako dar

Evropskému parlamentu novou hymnu. Notoricky známé téma z Beethovenovy Ódy na radost, jehož symbolika a výjimečnost je stálým přehráváním ponížena a odsouzena na pouhé "kladení věnců" a oficiózní zdravice, nebo zprofanované téma ze Charpentierova Te Deum

nezištně nahradíme za lidovou a přitom všeevropskou melodii sboru Proč bychom se netěšili. Navíc píseň prošla už tolika funkčními proměnami - od lidových tancovaček a bálů až po oficiální státní akty -, že by se ani nemusela příliš měnit slova

a symbolika.

Máme skromné množství velmi ceněných pěvců a pěvkyň, několik výborných symfonických a komorních orchestrů a sborů, plejádu komorních souborů, jejíž četnost nám svět závidí, a historie nám darovala geniální skladatele. Nicméně ona poduška

slávy skrývá i trny - nepružné školy, divadla kazící slibné mladé hlasy, stále ještě nedostatečná otevřenost českého hudebního života a našeho myšlení... V Evropě tedy formálně jsme, ale ve skutečnosti v řadě úrovní zatím jen nesměle

přešlapujeme.

vyšlo: 29. 7. 2003

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 8/2003

obsah

3 Fejeton Lukáše Hurníka: Postaru, Glosa: Potěmkin
4 Pražské jaro 2003
8 Plány Mariny Vyskvorkiny a Oldřicha Vlčka
11 Jubileum Helmutha Rillinga
12 Pocta Janu Vlachovi, Nový koncept Robyho Lakatose, Německé programy FOK a SOČR
13 Událost: V Litomyšli zpíval Sergej Larin
16 Rozhovor s Philipem Pickettem o hudbě alžbětinského divadla
17 Představujeme Christiana Arminga
18 Echo - informační servis z domova a ze světa
19 Vzpomínka klavíristy Ivana Moravce na setkání s Bohuslavem Martinů
20 Krotitel orchestrů Kurt Masur
22 Seriál - Dvanáct tváří polyfonie.
Tvář VIII.: Instrumentální hudba 17. století
24 Skladatel měsíce: Karel Šebor
27 Reportáž z Glyndebourne
28 Svět opery
30 V útrobách Wernera Herberse se vlní sladké kakofonie
32 Dekonstrukce na Vítkově
33 Otevřený dopis čtenáře (nejen)začínajícím dirigentům
34 Jaromír Honzák: Komponování je jako improvizace, na kterou mám víc času
36 Africké rozinky
38 Profesor blues David Evans - Dresdner Blues Festival 2003
40 Ze světa současných vydavatelství: Staubgold
41 Pod rohožkou: Jan Šmikmátor
42 Recenze
53 Novinky
54 Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.