středa, 13. červenec 2022

Harmonie 7-8/2022

Napsal(a) 

Harmonie 7-8/2022 Harmonie 7-8/2022

Chvála člověčenství

„Duševní pochopení je jako zelená svěžest větví a listí stromu. Vůle je jako květy na stromě; mysl jako první rašící plod. Rozum pak jako plod v plné zralosti; cit je však současně jako výška i šíře tohoto stromu.“ „Všechno, co stvořil Bůh, bylo zdokonaleno v lásce, pokoře a míru. Lidské bytosti by si proto měly vážit lásky, využívat pokory a rozumět míru.“ (Hildegarda z Bingenu, 1098–1179)

Velemilí čtenáři a příznivci Harmonie, předem vyznávám, že tento editorial je mimořádný, podobně jako je výjimečný obsah časopisu. V 90. letech jsem se pokusil jednou propojit dvě vydání Harmonie. Výsledek optimální nebyl, nicméně to není hlavní důvod, proč jsem se pokusil o reparát. Hlavní příčina je sice profesní, ale zároveň velmi osobní. Moje poslání v Harmonii je protkané životy mnoha hudebních osobností, odborných a obchodních partnerů a samozřejmě novinářů a publicistů a mých redaktorů a redaktorek. S většinou jsem měl a mám velmi kolegiální, ba někdy přátelské vztahy. U některých lidí se naše životní silokřivky neprotnuly, někdy byly doslova disharmonické. Leckdy stála vina na mé straně, protože „lidé musí spolu mluvit, mají -li se domluvit“. (Antoine de Saint Exupéry, 1900–1944).

Toto dvojjediné letní vydání je mimo jiné pokusem o oslavu lidí, u kterých se eruptivně propojily nevšední odborné kvality a vzácné prvky lidství. Je to svébytná chvála člověčenství, kterého si vážím, lidí, které mám z různých důvodů často rád. Samozřejmě nemohou zde být všichni. Někteří neměli čas, nestíhali moje neúprosné termíny, jiní projeví své hudebněliterární kvality jindy, někteří byli přesunuti, protože kdybych uveřejnil myšlenky všech lidí, kterých si z různých důvodů vážím, neměl by časopis 160 stran, ale 240.

Teď přišel správný okamžik na jmenný „rejstřík“. A tak vzdávám uveřejněním jejich opusů svou úctu bez abecedního pořadí těmto kolegyním a kolegům: Petru Kadlecovi, Petru Daňkovi, Aleně Sojkové, Lukáši Hurníkovi, Tomáši Jamníkovi, Aleši Březinovi, Bohuslavu Matouškovi, Jiřímu Zahrádkovi, Jaromíru Tužilovi, Evě Františákové, Patricku Lambertovi, Čeňku Svobodovi, Davidu Marečkovi, Zuzaně Ledererové, Petru Dorůžkovi, Milanu Tesařovi, Tomáši S. Polívkovi, manželům Weissovým, Petru Veberovi, Lucii Johanovské a ještě několika dalším výrazným osobnostem české publicistiky a muzikologie. Speciální poděkování posílám Petru Vidomusovi, Janu Borkovi, Michaele Hoppeové a samozřejmě jedinečnému grafickému studiu Colmo.

Nabídka této edice Harmonie je hodně pestrá a věřím, že vám letní měsíce osvěží, snad vás dokonce inspiruje. Snažil jsem se o směs zábavy, lehkonohé i edukativní, a výtrysků kvalitní muzikologické žurnalistiky.

Jako celoživotní feminista bych označil za osobnosti léta tři ženy – mezzosopranistku Elīnu Garanču, jejíž osobní názory i pohledy na svět možná překvapí, sopranistku Robertu Mameli, jež bravurně zpívá jak baroko rané, tak pozdní, a gambistku Hille Perl, jednu z nejméně nápadných hvězd hudební světové scény. Hodně se dozvíte o francouzském baroku, několika operách, jedné zapomenuté knize, o německé firmě, která desítky let určuje trendy audio světa a jak zasáhl Růžový panter do české audio techniky. Jsem hrdý na unikátní sérii sond do rudolfínské renesance a na letní galerii malířů, jichž si hluboce vážím. Obohacující jsou články s tematikou Janáčka, Martinů a violoncella v židovském světě. V bloku jazzu a world music na vás čekají mimo jiné Louis Armstrong, Dan Bárta, regionální hudební dialekty Itálie, a diskuse o jazzové publicistice v digitální době.

Coda. Čas od času se podělím o knižní zážitek. Tentokrát je centrálním úběžníkem Georg Friedrich Händel. Mám před sebou revidované vydání bichle (630 stran) Triumf času a pravdy. Autor Pavel Polka pojal přiblížení nejgeniálnějšího „barokního Evropana Albionu“ důkladně. Najdete zde nejen příběh skladatele, ale též například bohatý seznam pramenů a velkou fotopřílohu. Jen bych přivítal hlubší „vyprávění“ o jeho době. Je to úctyhodný ediční počin. Co bych přál čtenáři? Vzhledem k tomu, že vydavatelem je Česká Händelova společnost, jež má asi ekonomické limity, tak velkorysejší distribuci.

 

Klidné léto přeje

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 13. 7. 2022

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 7/2022

obsah

4 Ze života umělce (Tomáš Jamník)

6 Elīna Garanča: Štěstí nelze zažívat, aniž by se o něj člověk skutečně nedělil (Eva Františáková)

14 Hille Perl: Hudba je nejdůležitějším prostředkem komunikace (Lucie Johanovská)

18 Roberta Mameli: Naštěstí si nemusím vybírat mezi Monteverdim a Händelem (Čeněk Svoboda)

23 Jan Novák „Revisited“ (Patrick Lambert)

30 Musica Rudolphina / 1 (Petr Daněk)

31 Musica Rudolphina / 2 Na dvoře Rudolfa II. Na hradě a v podhradí (Michaela Žáčková Rossi)

34 Musica Rudolphina / 3 Hudebníci a hudební život v královském městě Brně v 16. a raném 17. století (Hana Studeničová)

37 Pohodlnost a strach? (Petr Veber)

38 Opera pro tři krále (Benoît Dratwicki)

41 Vladimír Vaněk a Bohuslav Martinů / 1 (Aleš Březina)

46 Všichni jsme tlumočníci Rozhovor s Karlem Košárkem (Alena Sojková)

52 Musica Rudolphina / 4 Slavnosti Řádu zlatého rouna v Praze roku 1585 (Jan Baťa)

56 Musica Rudolphina / 5 Nicolaus Zangius, dočasný moravský kapelník (Vladimír Maňas)

60 Musica da tavola (Lukáš Hurník)

62 Znovuobjevování francouzské barokní hudby (Jana Franková)

66 Harmonické rozjímání houslisty (Bohuslav Matoušek)

68 Musica Rudolphina / 6 Cisterciácký opat Johannes Nucius jako postava hudebních dějin zemí Koruny české (Magdalena Dostálová)

72 Musica Rudolphina / 7 Skladatel hudby pro literátská bratrstva (Martin Horyna)

76 Leoš Janáček a jeho milovaná Louise (Jiří Zahrádka)

84 Vivaldi byl králem barokního popu (Luboš Stehlík)

87 Mramorové tóny renesance (Zuzana Ledererová)

90 Musica Rudolphina / 8 Skladatel, který nic nezkomponoval (Marta Vaculíková / Petr Daněk)

98 O firmě, která změnila audio svět a firmě, která změnila český audio svět (Jaromír Tužil)

106 Violoncello v roli synagogálního kantora (Dominika Weiss Hošková)

112 Zapomenuté knihy o hudbě / 7 Otakar Hostinský: Česká světská píseň lidová (Lubomír Tyllner)

117 Alcina šla do světa (Matěj Hollan)

120 Jaroslav Smýkal – muzikant s duší básníka (David Mareček)

122 Karajan — Akademie 50 (Tomáš Jamník)

125 Dokud existuje jazz, má smysl o něm psát (Tomáš S. Polívka)

132 Snarky Puppy Návrat do Texasu (Daniel Sywala)

136 Louis Armstrong v Praze (Jiří Andrés)

141 Dan Bárta Tolik krásných písniček, které mi zlomily srdce (Milan Tesař)

144 Hudební speciality z Itálie (Petr Dorůžka)

149 Erbenovy balady se skandinávským kořením (Petr Dorůžka)

153 Vzpomínky na zpravodaj JAM (Petr Dvorský)

154 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.