pondělí, 28. červen 2021

Harmonie 7/2021

Napsal(a) 

Harmonie 7/2021 Harmonie 7/2021

Nezbytné a zbytné aneb vše zlé je i pro něco dobré

Snad nastává čas sčítání pandemických proher a výher. Výher kupodivu není málo. Například jsme se naučili správně si mýt ruce, pečovat o své zdraví, o své blízké, probudili jsme v sobě možná až nečekanou míru empatie. Prohrou nejstrašnější je děsivý počet „nadúmrtí“. Učinila se špatná rozhodnutí a neexistuje pro ně fundamentální omluva. Mezi nenahraditelné ztráty patří i dva bývalí disidenti, jichž jsem si vážil – filozof Jan Sokol a socioložka Jiřina Šiklová.

Více než jindy jsem si uvědomil, že nad slovy a obrazy je naštěstí nekonečný svět hudby. I když dopadla nedobře a lockdowny nejen lidem kolem ní (i našemu nakladatelství), ale jí samotné vážně uškodily. Dokonce jsem měl v určitou dobu pocit, že si začala psát svůj kšaft. Zároveň jsem ale viděl obrovskou probuzenou vitalitu a vzdor. Ukázaly se však některé pro mě závažné problémy. Kupříkladu rozpor mezi normálními hudebními a nenormálními on-line produkcemi, streamy, jež se však staly díky covidu životodárnou normou.

Některé festivaly rezignovaly a udělaly tacet, jiné neztratily více či méně úspěšně kontinuitu a přešly tzv. na sítě. Například pro ikonické Pražské jaro to vloni byla hlavně otázka cti. Letos to už bylo lepší, takže několik pilotních koncertů bylo s lidmi. Čím to však je, že jsem měl občas pocit absurdity? Jestliže festivalová Má vlast nevšedně nasvícená Václavem Luksem měla smysl a otevřenost a odvaha Pražského jara je hodná úcty, některé projekty mě od streamů odradily a smysl jsem nepochopil. Například se to týkalo 15. května pocty Huelgas Ensemble Josquinu Desprez. Poslouchal jsem jeho skvělý souzpěv a nechápal, proč musel jistě komplikovaně přijet do Prahy, zpívat v sále bez normálních lidí, kde byli jen vysílací tým a pár členů festivalového managementu, když mohla z rádia zaznít v superkvalitě za pár peněz například nádherná nahrávka 40 Voices. Chápu pohnutky pořadatele a řady datových proudů, nicméně i přes přínos všemožných komunikačních kanálů je smysl existence nejen festivalů v přímém dialogu umělce a recipienta. Bez této svátečnosti ztrácí hudba své paradigma.

Média byla právem zaujata problémy OSVČ muzikantů, jak někdo prodával v supermarketu nebo rozvážel jídlo či víno, jiný se stal taxikářem, zedníkem atd. atp. Mnoho emocionálně silných, složitých příběhů, některé s neslavným koncem. Jako veskrze negativní byla prezentována situace v hudebním školství, zvláště pak v ZUŠkách. Určitě bylo pro učitele houslí či zpěvu těžké přejít z prezenčního modelu na distanční. Vypadá to, že i tady už nikdy nebude vzdělávání stejné jako kdysi. Jenže neměly by být zkušenosti z let 2020/2021 i pozitivní příležitostí k promýšlení jakým způsobem vstoupit do uměleckého vzdělávání 21. století? Mnozí lidé, včetně hudebních hvězd, se rozplývají nad výjimečností našeho základního hudebního školství a jsou zde chvályhodné snahy pomoct, například MenART. Nebylo by však účelné navrhnout logicky provázanou, jednotnou koncepci a vizi hudebního vzdělávání pro toto století? Obávám se, že při astronomickém deficitu, který vláda zanechala našim potomkům, bude stát šetřit a rozdělí časem dosavadní veřejné systémy na nepostradatelné a postradatelné. Tedy ty, které se budou plně financovat ze státního rozpočtu a ty „ostatní“. Rodiče, umělci, lidé, pro něž je umění životní potřebou, by měli udělat vše pro to, aby ZUŠky patřily mezi nezbytné kulturní atributy života tohoto státu.

Houslová spirála patří k nejzářivějším kapitolám českých hudebních dějin. Její součástí jsou desítky jmen (například Slavík, Laub, Ondříček, Ševčík, Kubelík, Kocian, Příhoda, Jásek, Grumlíková, Hlouňová, Suk, Snítil, Matoušek, Hudeček, Pavlík, Novotný, Ženatý, Šporcl...). Naštěstí mají dějiny mladou kontinuitu. Po Josefu Špačkovi a Jiřím Vodičkovi nabízíme portrét Romana Patočky, výborného virtuosa, komorního hráče a koncertního mistra orchestru FOK. V premiéře uveřejňujeme ukázky z knih Johna Eliota Gardinera a Miroslava Vitouše.

 

Krásné léto přeje

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 29. 6. 2021

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 7/2021

obsah

3 Hudba na nebeském hradě (John Eliot Gardiner)

6 Vzpomínka na legendu (Luboš Stehlík)

14 Osobnost měsíce: Roman Patočka (Martin Rudovský)
Všechno se snažím dělat s nejlepším vědomím a svědomím, aby to hudbě pomohlo, abych odstranil nějaké nešvary, co někde můžou vzniknout.

16 Dennis Russell Davies o americké hudbě 1 (Vítězslav Mikeš)

25 Stipendijní akademie MenART v roce 4 (Alena Sojková)

29 Hudební didaktik Tomáš Boroš (Lucia Maloveská)

34 Chantal Santon Jeff ery hostem prestižního festivalu staré hudby (Čeněk Svoboda)

36 Vlast Jany Bouškové (Alena Sojková)

41 Snažím se pochopit a vysvětlovat současnou hudbu (Martin Flašar)

46 Hudba je můj svět. Hudba je můj život. Vzpomínkové rozhovory s Bernardem Haitinkem 7 (Petr Hagmann, Erich Winter)

52 Z Čech až na konec hudebního světa / 7: Svatá povinnost živit rodinu (Tomáš Slavický)

58 Semiramide riconosciuta (Ivo Šindelář)

64 Steve Slagle – Pozitivní hudba z newyorského Ground Zero (Milan Tesař )
Steve Slagle, v 90. letech umělecký vedoucí Mingus Big Bandu, vydává v roce svých sedmdesátých narozenin nové album s názvem Nascentia.

67 Kresby tuší – jazzový výlet Marthy Elefteriadu (Milan Tesař)

70 Klíč k životu (Miroslav Vitouš)

74 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.