středa, 26. červen 2019

Harmonie 7/2019

Napsal(a) 

Harmonie 7/2019 Harmonie 7/2019

Malý kruh je stejně nekonečný jako velký

V uplynulých 25 letech prošla Harmonie několika krizovými situacemi a jako všechny časopisy světa občas produkovala chyby. Naštěstí podstatně víc bylo krásných okamžiků a správných edičních projektů. Trajektorie kvalitativního i kvantitativního růstu časopisu postupně stoupala. Otiskli jsme takové množství článků, recenzí a sériových řad jako nikdo jiný v českém hudebním mikrosvětě. Jak narůstala harmoniová léta, zlepšovala se i polygrafie a grafika časopisu. Někdy v roce 2016 jsem se začal zaobírat (většinou při cestách metrem) myšlenkou, jestli jsme nedosáhli stropu a že možná nastal čas na změnu. Nějak jsem to vždy pod naléhavostí života (a možná i averze k profanaci slova „změna“ politiky) odsunul, nicméně se to po čase navracelo. Vloni jsem na břehu jednoho jihočeského písníku dospěl k pocitu, že musím dát impuls k zásadní změně. Nechtěl jsem odvalit tíhu odpovědnosti do budoucna a vzal na sebe riziko (dokud tu je ještě energie).

Jsem totiž přesvědčen, že nastal okamžik proměny grafické tváře Harmonie, z níž jsem měl stále silnější pocit rigidnosti. Časopis sice vypadá dobře, na rozvoji jeho obsahu stále pracujeme, jenže mezi slepými je snadno jednooký králem. Gilbert Keith Chesterton prohlásil, že „pokrok je matkou problémů“. Nuže rozhodl jsem se riskovat problémy. Ostatně si myslím, že už blízká budoucnost, ba i současnost, nejen časopisu, ale veškeré hudby, patří mladým, talentovaným lidem, o čemž svědčí hlavní článek července, kteří s riskováním nemají problém.

Po více než půlroční přípravě nabízíme, s nadějí a lehce nervózní, české hudební obci nový grafický layout. Budu moc rád, když mi, milí čtenáři, napíšete, co si o této změně myslíte a jak na Vás působí. Venkoncem je to časopis, který, bavíce se, děláme hlavně pro Vás!

Tento editorial v nové podobě by však nevznikl, kdyby nebylo několika osobností. V dnešní kultuře by mnoho projektů, ba institucí, neexistovalo bez podpory sponzorů. Občas zaostří mecenáš svůj zrak i na Harmonii. Zatím nejviditelnějším výsledkem je právě nový grafický kabát… Na osvícenost finanční, jejíž zdroj jsem slíbil zahalit tajemstvím, však musela navázat osvícenost výtvarná. Nápad musel někdo domyslet a interpretovat. Za novou grafiku děkuji Markétě Hanzalové ze studia Colmo.

Nadále budeme evolučně rozvíjet jak formu, tak obsah časopisu. Možná nemáme na tvorbu velkých kruhů, ale i malé mohou být stejně důležité, ba nekonečné. Otevřme se změnám, ale neztrácejme své vlastní hodnoty… Ač digitální troglodyt, dovolím si parafrázovat žhavé pětigéčkové téma technologicko-politické současnosti. Harmonii přeji úspěšný přechod ze 4H na 5H.

 

Harmonicky inspirující čas s hudbou přeje

Luboš Stehlík

šéfredaktor

vychází 27. 6. 2019

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 7/2019

obsah

4 Leoš Janáček v Brně: Zpráva o aktuálním dění (Šárka Zahrádková)

6 Tomáš Jamník oživuje Ševčíkova génia (Michaela Vostřelová)
Jeho Vážný zájem na podporu domácích koncertů stále přichází s něčím novým, Akademie komorní hudby pro mladé studenty stále koncertuje a vzdělává. V létě udělá další krok.

12 Philippe Jaroussky: Mysliveček byl modernista (Michaela Vostřelová)

16 Nástin prvních čtyřiceti let Iva Kahánka (Luboš Stehlík)

20 Libuše Domanínská: Celý život zpívám, jak mi zobák narostl (Markéta Cukrová)
Kdysi suverénně ovládala jeviště a jedinečným hlasem předkládala světovému publiku lidská dramata (především) Janáčkových oper. Heroina, hvězda, umělkyně.

24 Paměť a tradice v evropské hudební kultuře pozdního středověku a raného novověku 9 (Bartłomiej Gembicki)

27 Kristjan Järvi, rebel z rodu dirigentů (Jiří Vejvoda)

30 Helena Kazárová: Musíme se umět inspirovat historií (Mirka Štípková)

34 Katherine Watson zakončí Letní slavnosti staré hudby (Daniela Theinová)

36 Flétnistka z Pražského jara Anna Talácková (Markéta Jůzová)

40 České muzeum hudby 200 let po založení Národního muzea: Nenotové písemnosti (Jana Vojtěšková)

45 Být muzikologem v Čechách: Vším jsem byl rád (Vlasta Reittererová)

48 Operalia v Praze aneb když odpočívám, rezavím (Jiří Vejvoda)

50 Housle v Ústí nad Orlicí (Pravoslav Kohout)

52 Konstanty a varianty 7 - Když zbývá vzdor (Vlasta Reittererová)

56 Take 6: Energii čerpáme z publika (Milan Tesař)
Se zakladatelem jedné z nejuznávanějších světových a cappella skupin Claudem McKnightem o prvním výrazném úspěchu v podobě tří Grammy i o nejnovějším albu Iconic.

59 Marek Novotný: Chytám tóny do pavučin (Tomáš S. Polívka)

62 Jazz protestující (Tomáš S. Polívka)

64 Small Island, Big Song: Austronéská hudební dobrodružství (Jiří Moravčík)

66 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.