pondělí, 27. červen 2016

Harmonie 7/2016

Napsal(a) 

Harmonie 7/2016 Harmonie 7/2016

Vážení čtenáři,

některé titulní články letošního roku se poněkud vymykají tradičnímu koloběhu časopisů, jež se zabývají klasickou hudbou. Většinou editor volí mezi dirigentem, tenorem, klavíristou, sopranistkou, houslistou... V lednu byl na obálce skladatel, v březnu chorální schola, v dubnu kontratenor, v červnu smyčcové kvarteto. V červenci „orchestrální dělnice“… Proč jsem se pro ně rozhodl?

Je sedmého května 2010 a vyprodaná Dvořákova síň Rudolfina se těší na 10. symfonii Gustava Mahlera. Desítky lidí kvůli tomu přiletěly do Prahy z různých koutů světa. Hráči České filharmonie, aby vyjádřili svůj protest s tehdejší situací, však auditorium zcela zmatou, přijdou na podium, tiše usednou, nehrají, jejich mluvčí cosi nesrozumitelně bez mikrofonu pronese a po chvíli orchestr odejde. Jako kdyby to režíroval John Cage. Pro Australany, Američany, Izraelce a koneckonců i Čechy šoková situace. Možná k tomu byl vážný důvod, nicméně byl to jeden z nejtrapnějších okamžiků české hudební kultury, kdy mělo nemálo lidí pocit studu vůči světu. I když v popředí tehdejšího vzedmutí nebyli jen muži, mám pocit, že kdyby bylo tehdy v České filharmonii tolik žen, jako dnes, zvažoval by náš první orchestr více svoje činy a neudělal by z posluchačů rukojmí pro medializaci svého odporu. Ženy prostě zjemňují prostor firem, úřadů, parlamentu, vlády i uměleckých těles. Nechci tvrdit, že mužské orchestry jsou jen semeništěm ješitnosti, intrik, rivality a například dobře promazaný stroj Vídeňské filharmonie to desítky let potvrzoval, ale žen přibývá všude, ba někde jsou už ženy v přesile.

Co se týká České filharmonie, jež si letos připomněla důležité jubileum, příchod řady mladých lidí, mužů i žen, určitě proměnil po roce 2012 atmosféru instituce. Samozřejmě je to jen část metamorfózy, ale podle mě velmi důležitá. Bez docela radikální generační obměny a jiného řízení bychom se možná dočkali dalšího roku 2010 nebo ještě něčeho horšího... Jaké jsou názory žen, o nichž vědí jen znalci a které se významně podílejí na „odpracování“ filharmonického zvuku? Vybral jsem čtyři členky České filharmonie – z primů Irenu Herajnovou, jež kryje záda koncertním mistrům a občas i orchestr vede, Petru Brabcovou ze sekundů, bez kterých by nebyly primy, hornistku Kateřinu Javůrkovou, benjamínka čtveřice, a Lucii Maňourovou, hlas z marketingového břehu. Snad jejich slova polidští vnímání symfonického orchestru, který se na pódiu jeví jako něco nedosažitelného.

Nedosažitelný se mi vždy jevil dirigent Nikolaus Harnoncourt. Určitě to bylo i tím, že chyběl živý kontakt; na Pražském jaru hostoval v roce 2001! (Specialitou českého hudeb­ního života je, že některé umělce zveme až příliš často, jiné téměř vůbec nebo pozdě, někteří Mistři nečekaně zemřou dřív, než se probudíme k činu.) Studie o odešlém velikánovi hluboce poučené interpretace hudby 17. až 19. století, kterou doporučuji vaší pozornosti, je v české žurnalistice unikátní. Zásadním příspěvkem je i pocta Yehudi Menuhinovi, jenž měl ve své době obrovský vliv! Dále přinášíme rozhovory s Lukášem Vondráčkem, letošním vítězem klavírní soutěže Královny Alžběty (aspoň nějaká dobrá zpráva z Bruselu), s jubilujícím Vlastimilem Harapesem a trumpetistou Arturem Sandovalem.

Všem příznivcům a přátelům HARMONIE přeji dobré léto.

Luboš Stehlík

vychází 28. 6. 2016

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 7/2016

obsah

3 Ženy za pulty (Ivan Matějka)
Zatímco v polovině dvacátého století byly ženy za pulty (obchodů) jevem už zcela běžným, ženy za pulty (orchestrů) byly spíše výjimkou.

4 Kam povede cesta 3 (Aleš Březina)
Gilgamešův boj o vydavatele.

6 Ženy v orchestru (Luboš Stehlík)
Čtyři dámy České filharmonie, jejich názory a zkušenosti.

14 Lukáš Vondráček získal královský titul (Mirek Černý)
Stal se prvním Čechem, který získal v Bruselu první cenu.

16 Před trůn tvůj tímto předstupuji (Martin Jemenka)
Nikolaus Harnoncourt.

23 Daniela Skorka (Michaela Freemanová)
Má ráda pestrost, hudbu Versailles i Naomi Shemer.

24 Nejlepším kritikem Juana Diega Flóreze je Juan Diego Flórez (Markéta Jůzová)
Letos se opět vrací do České republiky. Pod širým nebem zazpívá na galakoncertě MHF Český Krumlov.

28 Yehudi Menuhin, člověk a umělec (Ivan Žáček)
Pro milovníky hudby představuje jednoho z největších houslistů dvacátého století.

34 Vlastimil Harapes (Iveta Macková)
V osmnácti jsem se rozhodl, že budu slavný tanečník.

39 Don Giovanni na Montmartru, Montmartre ve Znojmě (Michaela Vostřelová)
Operu oper na letošním Hudebním festivalu Znojmo uvede v život francouzský režisérský tandem Constance Larrieu a Didier Girauldon.

42 O letní Telči (Michaela Vostřelová)
O Francouzsko-české hudební akademii Telč s novou ředitelkou Markétou Vejvodovou a dlouholetým uměleckým vedoucím Vladimírem Bukačem.

44 120 sezon České filharmonie 12krát jinak (Petr Kadlec)
Duchovní oblast našeho života musí se rozšířit po celém světě.

47 Host Baletu ND (Jana Hošková)
Bayerisches Staatsballett II, München.

50 Sondy (Vlasta Reittererová)
O cenzuře – a také něco o publiku.

54 Kritiky

55 Svět opery

56 Arturo Sandoval: Svoboda je mi nade vše (Milan Tesař)
S držitelem deseti Grammy o čestném doktorátu, koncertě v Českém Krumlově i o filmové hudbě.

60 Africký jazz: Jihoafrické inspirace (Daniel Hevier ml.)
Náš nově započatý seriál provede čtenáře po rozpáleném údolí afrického jazzu – dodnes ne úplně poznaného a popsaného.

62 Andreas Varady: Geniální dítě hledá svou cestu (Jan Mazura)
O svém mimořádném talentu teprve osmnáctiletý jazzový kytarista návštěvníky koncertu ve Foru Karlín sice přesvědčil, směr však zatím není jasný.

63 Edition Records: Přístupná dobrodružnost (Jan Mazura)
Improvizované klenoty malého britského vydavatelství.

64 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.