středa, 26. červen 2013

Harmonie 7/2013

Napsal(a) 

časopis Harmonie 7/2013 časopis Harmonie 7/2013

Vážení čtenáři,

v hodinách, kdy Vltava povážlivě stoupala a začaly zasedat povodňové štáby, probíhal závěrečný koncert letošního Pražského jara. Začalo se o něco později s ohledem na zmatky v dopravě, ale Sukova Serenáda i Stravinského Svěcení jara nakonec zdárně odezněly. A ani sochu Bedřicha Smetany na Novotného lávce nakonec voda nezaplavila, bez újmy přečkalo i Rudolfinum. Co ale přečká z letošních zážitků z Pražského jara?

V každém případě Má vlast s francouzským orchestrem, takhle dobře se to nepovede pokaždé! A Češi zas o něco lépe vědí, že na Mou vlast nemají monopol. Určitě houslista Renaud Capuçon, znovu barytonista Mathias Goerne, v jiném smyslu kontrabasista Roman Patkoló, Mnichovská filharmonie s Janine Jansen a Lorinem Maazelem. Určitě Mahlerův komorní orchestr a překvapení v osobě klavíristy Alexandra Lonquiche. Z jubilantů nejvíc Libor Pešek a z domácích projektů Václav Luks. Festival si v našich poměrech pořád drží respekt a prestiž, což není snadné. Kam ale přemýšlet do budoucna? U velkého tradičního podniku je to vždycky celé klubko otázek. Vždycky říkám, že problém našeho prvního festivalu je, že po něm chtějí všichni všechno – ale také, že Pražské jaro chce tak trochu všem vyhovět. Pregnantněji to kdysi vyjádřil jeden důležitý člen festivalového výboru: „Chytá se příliš mnoho zajíců, a všichni tak trochu utečou.“

Jak sem nalákat více světových osobností a s osobitými projekty? Většina slavných souborů totiž dnes cestuje jenom v rámci turné s jedním programem a všichni si debatu o programech usnadňují, je to prosté: berete, nebo neberete? Ve výsledku je pak hlavní kritérium, jestli bude vyprodáno a sází se na jistotu víc než je zdrávo. Na programu letošního ročníku bylo po mém soudu vidět víc než na jiných, že to je jakýsi mix všech možných kritérií, vlivů i tlaků. A pokud se otevřeně přiznává, že dramaturgie vzniká tak nějak kolektivně, bude festivalu vždycky někdo scházet. Za programem musí stát silná osobnost dramaturga, což není v rozporu s tím, že do toho mluví více lidí nebo že těch osobností může být víc. Dobrá zavedená značka Pražského jara může být pastí právě v tom, že by teoreticky stačilo sedět a přijímat či odmítat nabídky, které jdou kolem.

Nejčastější dotaz, který od široké novinářské obce Pražské jaro dostává, zní trochu stereotypně: není festival moc konzervativní? Ředitel Roman Bělor to dobře a vtipně glosuje, že v Louvru se také nikdo neptá, jestli Mona Lisa není moc zastaralá, když tam právě na ni všichni chodí. Ale sám tomuto tlaku obezřetně ustupuje. Být konzervativní, a zároveň zajímaví, dokonce atraktivní – to je náročný požadavek.

Chápu frustraci pořadatelů akcí klasické hudby, když sledují třeba publicitu karlovarského filmového festivalu. Herecké filmové hvězdy festival jenom zdobí, protože filmy se promítají i bez nich – a přesto stačí, aby se prošly po koberci, a jsou na prvních stranách novin. Na Pražské jaro musí hvězda nejen přijet, ale opravdu tu odevzdat nějaký výkon.

Otázka osobité atmosféry je v neposlední řadě také otázka publika. To pražské má určité renomé, ale je také otázka, jestli už to není mýtus. Stále více koncertů končí nadšeneckými ovacemi vstoje, ale vypovídá to o kvalitě? I koncerty s drahým vstupným bývají vyprodané – ale máme zde to vzdělané publikum, které tu chceme mít? Myslím si, že stále méně. Také proto, že vzdělanější část společnosti u nás zároveň není ta bohatší. Ale pořadatelé se často chovají tak, že je divák zajímá jen do okamžiku, kdy si zakoupí vstupenku. Na reklamní kampaň peníze jsou, ale když přijede Goerne s osobitým recitálem, v programu nejsou ani přeložené texty. Letošní ročník byl francouzský, vlastně bez ohledu na hudební výročí. Ovšem kdyby se podařilo zajímavěji akcentovat jubilanty Verdiho a Wagnera, byl by to v našich poměrech záslužnější počin. Příští rok bude plný výročí českých skladatelů – ale právě proto bude na konkrétních dramaturgických nápadech a uměleckých osobnostech záležet mnohem více.

Jindřich Bálek

vyšlo: 27. 6. 2013

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 7/2013

obsah

3 Události – Komentáře
6 Konrad Junghänel: Hudební experimenty 17. století jsou mi velmi blízké (Čeněk Svoboda) Rozhovor s loutnistou, dirigentem a zakladatelem souboru Cantus Cölln o staré hudbě a mladých muzikantech.
9 Čtrnácté Letní slavnosti staré hudby (Michaela Freemanová) O hudební hostině, kterou pro nás chystá předjubilejní ročník festivalu.
10 Pestrý život Václava Vonáška (Luboš Stehlík) S fagotistou, laureátem, filharmonikem, pedagogem a supraphonským debutantem v jedné osobě.
13 Tomáš Netopil připravuje pro Essen hodně české hudby (Markéta Jůzová) Interview s dirigentem, který vás vynese s Cessnou 172 až do oblak.
16 ... abychom dle svých sil přispěli k šíření vzdělání hudebního (Vlasta Reittererová) Tentokrát o nestorovi českého hudebního časopisectví Emanueli Antonínu Melišovi.
18 Marie-Claire Alain (Susan Landale) Vzpomínka na hudební mistrovství a životní entuziasmus „První dámy varhan“.
20 Sophia Jaffé: Vztah k hudbě musí být vášnivý (Mirka Štípková) Interview, které vás dovede z Berlína do Českého Krumlova a zase zpátky, to vše s houslemi v patách.
22 Beno Blachut (Beno Blachut ml. | Milan Palák) O tom, jehož umění se dá slovy popsat těžko. Přesto se o to pokusíme...
26 Philip Glass s dvěma anděly na ramenou (Renáta Spisarová) Druhá část jedinečného rozjímání.
30 Čechy jsou skladatelsky jednou z nejsilnějších zemí (Markéta Jůzová) Rozhovor s rakouským intendantem Bernhardem Kerresem.
32 Jak se v Česku baletilo... (Jana Hošková) ... Pod vlivem revoluce.
35 Karel „Harlekýn“ Dohnal (Wanda Dobrovská) O splynutí dvou „osob“ v jednom představení.
36 Kritiky
44 Svět opery
49 Jon Hassell: Začíná nová hra (Tomáš S. Polívka) Americký trumpetista a jeho Letní chvění v Ostravě!
50 Shai Maestro – Od pocitů k příběhům (Milan Tesař) O dvou verzích Summertime na jedné desce a jedinečnosti každého z nás.
52 Ondřej Pivec: Asi se nevrátím (Tomáš S. Polívka) Posuny mezi žánry, cestování mezi kontinenty a změna názorů v životě jazzového varhaníka.
54 Recenze
63 Infoservis. Soutěž

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.