pondělí, 25. červen 2012

Harmonie 7/2012

Napsal(a) 

časopis Harmonie 7/2012 časopis Harmonie 7/2012

Léto budiž pochváleno

Léto má řadu výhod, například náš parlament má prázdniny... Jeden novinář sice tvrdí, že léto je nejlepší u nějakého zapomenutého rybníka, což může být určitě pravda, ale pro řadu lidí v různých koutech světa je časem, kdy mohou volně a bez stresu nasávat kvalitní hudbu. Jestliže v Čechách a na Moravě je ve znamení příjemných specifických festivalů typu Letní slavnosti staré hudby a Prague Proms a turistických akcí na hradech a zámcích, 1000 kilometrů od Prahy, v Londýně, začíná 13. července největší hudební hostina na světě – BBC Proms. Po koncertu, který oddirigují hned tři známí britští mistři taktovky – sir Roger Norrington, sir Mark Elder a Martyn Brabbins – budou lákat k návštěvě do 8. 9. desítky a desítky akcí a už jen seznam umělců bere dech. Letošní 118. ročník bude navíc o řád atraktivnější, ziskovější a mediálně zajímavější kvůli termínovému průniku s Olympijskými hrami (26. 7.–12. 8.). Jistě se to pozná i na návštěvnosti koncertů a leccos bude s nimi na BBC Proms spjato. Vrchol přijde hned 27. 7., kdy bude koncert věnován přímo účastníkům olympiády a Daniel Barenboim se svým West Eastern Divan Orchestra jim nabídne Beethovenovu Devátou... Pro odchod Jiřího Bělohlávka z postu šéfa BBC Symphony Orchestra jsou BBC Proms velkolepým rámcem. Jeho rozloučení 8. 9. na Last Night of the Proms s BBC Symphony bude určitě silným zážitkem nejen pro všechny v Royal Albert Hall, ale i pro statisíce posluchačů u rozhlasových a digitálních přístrojů. Mimochodem pan Bělohlávek sympaticky prosadil na program festivalového finále i českou hudbu – Sukův pochod V nový život a Dvořákův Karneval. Na BBC Proms se většina z nás nedostane, naštěstí Český rozhlas 3 – Vltava nám alespoň zlomek zprostředkuje, takže mimořádnou atmosféru můžeme zažít i u onoho zapomenutého českého rybníka.

Vážení čtenáři, Vaše červencová HARMONIE přináší jako každý rok mozaikovitou reflexi sice skromnějšího, ale ve svých dominantách mimořádného festivalu Pražské jaro. Zvlášť bych Vás chtěl však upozornit na tři materiály o neobyčejných osobnostech. První je vlastně osobností s několika desítkami hlaviček. Jde o Český chlapecký sbor, který vznikl před pár lety odtržením od sboru Boni pueri a který již teď nejenže konkuruje kterémukoli středoevropskému chlapeckému sboru, ale má zdá se oprávněnou ambici směřovat do první světové ligy. Článek o Vladimíru Léblovi připomíná život a dílo špičkového českého muzikologa a publicisty, jehož odchod vytvořil v naší vědě prázdno, které dle mého mínění dosud nebylo zcela odstraněno. Třetí osobností je charismatický literát, právník a hlavně lidská bytost jménem Samuel Pisar. Na počátku června byl hostem České filharmonie při rozloučení s Eliahuem Inbalem a stala se z toho hudební i morální událost, jeden z vrcholů pražské sezony 2011/2012.

Milí přátelé HARMONIE,

potěšení z četby, poučení i povznesení nad každodennost Vám přeje

Luboš Stehlík

glosa

Komandér Jiří Bělohlávek

Květen zpestřila hudební událost, jejíž význam trochu zastínil festival Pražské jaro, který se v té době pořádal. Šéfdirigent londýnského Symfonického orchestru BBC a designovaný šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek převzal 21. května na britském velvyslanectví v Praze významný Řád britského impéria a čestný titul komandér Řádu britského impéria. Ocenění za pozoruhodné úspěchy a propagaci české a britské hudby v celosvětovém měřítku mu na jaře udělila britská královna Alžběta II. Bělohlávkovi předala ocenění britská velvyslankyně J. E. Sian MacLeod. Vyznamenání dostávají ti, kteří významně prospěli společnosti nebo dosáhli ve svém oboru výborných výsledků. Držitel titulu může za jménem užívat zkratku CBE. Jiří Bělohlávek se tak zařadil k řadě oceněných, mezi nimiž jsou mimo jiné herci Catherine Zeta-Jones a Colin Firth nebo generál Josef Duda, který prokázal svou statečnost zejména jako letec za druhé světové války.

Komandér Jiří Bělohlávek Komandér Jiří Bělohlávek

Ocenění přišlo v době, kdy se šéfdirigent po šesti letech loučí s londýnskými symfoniky. Od září se ujme šéfdirigentského postu u České filharmonie. Kromě ní bude od sezony 2013/2014 čtyři roky hostovat jako stálý dirigent Rotterdamské filharmonie. Význam jeho londýnského působení připomněla ve svém proslovu při ceremonii také velvyslankyně MacLeod, podle níž bude Bělohlávek v Londýně chybět. Vyjádřila též přání, že Velká Británie zůstane stále jeho druhým domovem. „Dáváte tolika lidem radost, hráčům i divákům, nejen svým muzikantstvím, ale také svým optimismem a nakažlivým smyslem pro humor,“ prohlásila. Z jejích slov je patrné, jak velmi si Britové váží Bělohlávkovy práce i jeho osobně. Tradiční britská společnost umí ocenit tvrdé pracovní úsilí a životní úspěchy a v obecném povědomí si váží vyznamenaných osobností. Z české společnosti se bohužel podobná úcta k tradicím a významným počinům v posledních desetiletích, i vlivem dlouhého komunistického režimu, který tradiční hodnoty s oblibou potíral, vytratila. Zásluhy se zde častěji připomínaly až in memoriam. Teprve v poslední době se nálada ve společnosti začala obracet k lepšímu, jako by si Češi uvědomili, že potřebují své novodobé hrdiny, které mohou obdivovat a učit se od nich ještě za jejich života.

Dirigentovo působení u předního českého orchestru se očekává s napětím a hraje v dalším vývoji tělesa klíčový význam. Po 20 letech různých dohadů a nespokojeností nastává příznivá doba k tomu, aby si čeští filharmonici zlepšili své renomé a našli klid na práci. K tomu by mělo přispět i nedávné schválení zvýšení jejich platů, což si Bělohlávek kladl jako jednu z podmínek svého nástupu. Současné vedení orchestru v čele s ředitelem Davidem Marečkem už více než rok usiluje o zlepšení renomé a stabilizaci orchestru. Vznik silné značky „český orchestr – český dirigent“ je pro zahraniční agenty velice atraktivní. Veškeré další pozitivní události, s nimiž je orchestr spojen, tak jeho sebevědomí ještě více posilují.

V souvislosti s Bělohlávkem je však nutné připomenout, že Bělohlávek vedl Českou filharmonii v letech 1990 až 1992 a nerozešel se s ní v dobrém. Odstup si někteří hráči udržují doposud. Tehdy v porevoluční euforii se filharmonici mylně domnívali, že jim bude lépe s „někým z ciziny“ a v hlasování si zvolili jako šéfdirigenta Němce Gerda Albrechta. Filharmonii řídil v letech 1993 až 1996. Jeho odchod od České filharmonie na počátku 90. let se pro orchestr stal historickou chybou, která odstartovala mnohaletou krizi tělesa. Kdoví, jak by se odvíjela Bělohlávkova kariéra, kdyby tenkrát u České filharmonie zůstal. Zahraniční úspěchy i založení úspěšné Pražské komorní filharmonie ale ukazují, že v Bělohlávkově kariéře odchod pozitivní význam měl.

Jako host z Londýna byl Bělohlávek na českých pódiích pokaždé vřele vítán. Snad publiku i pořadatelům vydrží tato přízeň i poté, co nastoupí do České filharmonie.

vyšlo: 27. 6. 2012

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 7/2012

obsah

3 Události – Komentáře
6 Čím více muziky, tím lépe! (Michaela Vostřelová)
Rozhovor se sbormistrem Českého chlapeckého sboru Jakubem Martincem nejen o tom, kterak se z malých zpěváčků stávají velké osobnosti.
10 Janáček Brno 2012 – Festival trochu jinak (Jiří Zahrádka)
Pokud jste si ještě nepořídili vstupenku na některý z koncertů letošní janáčkovské slavnosti v Brně, po přečtení tohoto článku určitě nebudete váhat.
12 Metamorphosis (Michaela Freemanová)
Letní slavnosti staré hudby se opět po roce chystají proměnit léto v Praze v čas nezapomenutelných hudebních zážitků!
15 Nikdy jsem se nesnažil být pro orchestr carem nebo bohem (Šárka Mrázová)
Rozhovor s šéfdirigentem Královské liverpoolské filharmonie Vasilijem Petrenkem o Mé vlasti, své vlasti a dalších hudebních domovinách.
18 Dvacet pět let bez Vladimíra Lébla (Anežka Holečková)
Vzpomínka na nepřehlédnutelnou a nenahraditelnou osobnost české muzikologie.
20 Od Excelsioru k Pet Shop Boys (Jana Hošková)
Ohlédnutí za tím, co přinesly poslední měsíce na dvou evropských baletních scénách.
23 Jak začínali... (Vlasta Reittererová | Milan Palák)
„Kdyby všichni, kdo umějí zpěv hodnotit, sami uměli také odpovídajícím způsobem zpívat, bylo by mnohem víc dobrých pěvců než bohužel dnes existuje.“ V dalším dílu seriálu se dočtete například o kritikovi Eugenu Dawisonovi, který se jako jeden z mála nebál mířit do vlastních řad.
26 Milan Slavický: Zpráva zevnitř (Petr Kadlec)
Velké osobnosti české hudby 20. století očima Milana Slavického.
28 Kouzelné hrací strojky (Peter Balog | Taťána Součková | Dagmar Štefancová)
Historický výlet za androidy, automatony, orchestriony, pianolami a dalšími zvukotvornými podivuhodnostmi.
30 Mimořádná hudba a moje slova mohou být varováním (Šárka Mrázová)
Rozhovor se Samuelem Pisarem, autorem libreta k Symfonii Kadiš od Leonarda Bernsteina, ale především obhájcem lidských práv, nominovaným na Nobelovu cenu za mír.
32 Dějiny hudby pro každý den (Vlasta Reittererová)
„Židovský skladatel Schönberg stojí stranou všeho, co obecně označujeme jako hudbu.“ (Z koncertních průvodců a statí z let 1937–1941)
34 Nebojte se klasiky (Věroslav Němec)
Výjimečně rozsáhlá recenze na výjimečně záslužný vzdělávací projekt.
36 Kritiky
43 Svět opery
48 Jonathan Kreisberg – Stojím na ramenou obrů (Milan Tesař)
Interview s kytaristou, který se hrdě hlásí k tradici a ke svému rodnému New Yorku.
50 Ed Partyka – V Evropě se mi daří lépe (Václav Vraný)
Americký dirigent, evropský hudební background a český výsledek tohoto plodného spojení.
51 Viklického historická alba v novém lesku (Petr Vidomus)
Rozhovor o tom, jak se kdysi před lety „v Holomóci městě“ začal psát jeden zajímavý hudební příběh jazzmana Emila Viklického.
52 Milan Svoboda – Na jazzu je úžasné objevování (Jan Blüml)
S neúnavným objevitelem, klavíristou, pedagogem a aranžérem o poměřování Beatles a Beethovena, dob předrevolučních a porevolučních a hloubky a povrchnosti v hudbě.
54 Recenze
63 Infoservis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.