časopis Harmonie 2010/07
Milí čtenáři,
chtě nechtě mě občas přepadají neradostné myšlenky o hudebním životě v České republice. Začíná to školstvím. Na počátku jsou základní umělecké školy, světově unikátní fenomén, který je však politiky a byrokraty většinou vnímán jako chvályhodná, nicméně pouze zájmová činnost dětí a mládeže, která jen zmenšuje finanční koláč pro základní školy. Čas od času pak registruji snahu vytěsnit je z povinného systému školství. Konzervatoře mají hodně studentů, ale zajímalo by mě, kolik z nich hudbu skutečně miluje, je existenciální součástí jejich životů a kolik se pak skutečně věnuje své profesi. Studenti vysokých hudebních škol sní o dráze virtuosa, leč realita je většinou zcela jiná. Nakonec jsou rádi, když je přijmou do orchestru a pak prožijí další šok, když dostanou první výplatní pásku. Kdyby aspoň mohli mít radost z toho, že jsou součástí vzniku Krásy! Místo toho bojují o svou budoucnost jako je tomu u České filharmonie a Karlovarského symfonického orchestru a mají pověst, někdy neoprávněnou, věčně rebelujících florestanů. Navíc periodicky jsou vznášeny otázky typu „Nemáme na naše poměry moc veřejnoprávních orchestrů“, „Nemáme moc operních divadel“ (podotázka: „Co uděláme se Státní operou“), „Nemáme moc konzervatoří“, „Proč jsou perspektivní mladé komorní soubory nuceny bojovat o místo na slunci na rozdíl od orchestrů bez pomoci státu“? A vůbec – „Potřebujeme tolik hudebníků“? Možná by bylo užitečné o tom diskutovat, jedno vím však jistě už nyní – máme málo špičkových sbormistrů a hudebních manažerů. Obor vedení sborů se na našich akademiích učí jen jako „přidružená výroba“, přílepek k dirigování, a podle toho to ve státě s unikátní sborovou tradicí vypadá. A charismatických hudebních manažerů mezinárodní úrovně tady máme jako šafránu. Nedávno jsem byl členem komise pro výběr ředitele Pražského filharmonického sboru. Přihlásili se pouze čtyři lidé – tři Češi a cizinec, a to jeden nakonec nepřišel! Když ani o tak prestižní post není zájem, tak je něco špatně. Podobný nezájem zdá se panuje i kolem horkého křesla ředitele České filharmonie.
Titulním materiálem měsíce července je rozhovor s houslistou, manažerem a nově i farmářem Oldřichem Vlčkem. Naše britská spolupracovnice připravila profil profesorky Evy Blahové. Stojí za to si jej přečíst už proto, že byla učitelkou Magdaleny Kožené. V době léta nesmí chybět v HARMONII tip na výlet. Určitě jím může být Polička a Památník Bohuslava Martinů. Koneckonců prohlídku vstupní brány do Žďárských vrchů, jednoho z nejkrásnějších koutů Českomoravské vrchoviny, můžete spojit s návštěvou (nejen) Smetanovy Litomyšle, jež i po skončení hudebního festivalu nabízí zajímavé výstavy a památky. Narozeninové výročí Gustava Mahlera iniciovalo vznik srovnávací studie nahrávek jeho symfonií.
Krásné léto Vám přeje
Luboš Stehlík
vyšlo: 30. 6. 2010
zveřejněné články Harmonie 7/2010
obsah
KLASICKÁ HUDBA
3 Letní slavnosti staré hudby (Michaela Freemanová)
6 Události (připravil Ivan Matějka)
7 Komentáře
8 Elīna Garanča míří do Prahy (Petr Veber)
10 Polička – dobrý tip na výlet (Lucie Jirglová)
13 René Jacobs odešel z Innsbrucku (Mirek Černý)
14 Rozhovor s Evou Blahovou (Mirka Zemanová)
18 Osobnost: Oldřich Vlček (Luboš Stehlík)
21 Mahlerovy symfonie na zvukových nosičích (Bohuslav Vítek)
25 Gustav Mahler 7 (Vlasta Reittererová, Milan Palák)
30 Profil kontrabasisty Gunarse Upatniekse (Jana Slimáčková)
31 Kritiky
39 Svět opery
JAZZ
44 Rozhovor s Marcelem Bártou (Daniel Konrád)
47 Mahala Rai Banda (Jiří Moravčík)
50 Průkopník afro-jazzu Mulatu Astatke (DJ Mobley)
NAHRÁVKY
53 Recenze
61 Novinky
INFOSERVIS
62 Prezentace hudebních subjektů a firem, soutěž
