středa, 5. červenec 2006

Harmonie 7/2006

Napsal(a) 

Harmonie 07/2006 Harmonie 07/2006

Milí čtenáři,

ještě než se na chvíli stanu PR pracovníkem a navnadím Vás na červencové vydání, tak se neubráním dvěma smutkům a jedné radosti. Ten první mám z odchodu pana Borise Rösnera. V nekrolozích a reflexích se vzpomínalo na jeho mimořádné, zralé a hluboce lidské herectví na scénách Národního divadla, v televizi a ve filmu. To je samozřejmě pravda, ale nikde jsem nečetl nebo neslyšel ocenění jeho práce v Českém rozhlase a pro hudbu. Bohužel se neúčastnil hudebních projektů tak často, jako jeho někteří dlouhodobě velmi žádaní kolegové, ale každé jeho vystoupení bylo nezapomenutelné. V případě Haydnových Sedmi slov Vykupitelových na kříži dokonce nedostižné.

Druhý smutek mě obestřel na české premiéře filmu Šifra Mistra Leonarda, jejíž literární předloha se stala i díky hlavnímu tématu bestsellerem. Kritici film po zásluze odstřelili, neboť byl v porovnání s knihou neuvěřitelně slabý. Jelikož paní Spáčilová a ostatní nerozumějí hudbě, tak jim ani nemohu vyčítat, že nikdo z nich nezahrnul do své kritiky i hudbu. Jejím zploditelem je hollywoodský hudební guru Hans Zimmer. Po filmu Gladiátor jsem myslel, že už nikdy od něho neuslyším něco tak triviálního a prvoplánového. Mýlil jsem se. Šifra Gladiátora dokonce svým způsobem předčila. To, že skladatel je virtuózní kompilátor a byl asi kdysi v dějinách hudby vnímavým studentem, není nic ojedinělého. Eklektiků ve filmu a pop kultuře máme tucty i u nás. Jenom tak virtuózně nezvládli řemeslo jako Zimmer. Bohužel hudba, jakkoli má snahu být naládotvorná, je jen povrchním podkresem, totální služkou a nevytváří žádnou, byť i nepatrnou nadstavbu. Něco, co by slabý děj na plátně pozvedlo do vyšší sféry. U nás sice taky nemáme ve filmu hudebních géniů na rozdávání, ale několik by určitě řemeslníka Hanse Zimmera rozebralo.

Mám radost z toho, že instituce, jejichž zaměstnanci jsou placeni i za šlechtění hudby, si začínají uvědomovat, že i tato "uměna" si zaslouží oceňování výrazných osobností a počinů. Samozřejmě lepší by byly ceny, které by měly vyhraněnější koncepci a hlavně by pronikly do živého vysílání veřejnoprávní televize, ale třeba se toho někdy dočkáme. K Ministerstvu kultury a České hudební radě se připojil Ochranný svaz autorský a začal udělovat své ceny. Z nich mě zaujalo, že neúspěšnějším skladatelem vážné hudby se stal Petr Eben, nejvíce živě hranou "chráněnou" skladbou Missa Brevis Zdeňka Lukáše, nejčastěji reprodukovanou hudbou byla v loňském roce První symfonie Ondřeje Kukala (zazněla 22x). Výroční cenu OSA pro autora do 30 let dostal Michal Rataj. Nejčastěji byla ze zahraniční klasické "chráněné" hudby hrána skladba Spiegel im Spiegel Arvo Pärta. Musím říct, že je to první smysluplný počin, který jsem po delší době u OSA zaznamenal.

Červencové vydání nabízí první český rozhovor s mimořádně zajímavým hudebníkem a člověkem, zpěvákem a loutnistou Joelem Frederiksenem. Na zlomu léta a podzimu vystoupí poprvé v Praze, a to v rámci projektu Martinelli. Jelikož se v článku dozvíte mnohé o panu Frederiksenovi, ale téměř nic o Martinellim, tak si dovolím přidat pár dokreslujících vět. Jestliže jméno Dienzenhofer zná každý vzdělaný Čech, Domenico Martinelli (1650 - 1718) je obecně neznámý. Přitom má v dějinách architektury stejně významné postavení. Svou architektonickou stopu nezanechal jen ve Vídni nebo v Itálii, ale také v Čechách a na Moravě. Italský architekt, původním povoláním kněz (!), byl totiž autorem mimo jiné projektu zámku v moravském Slavkově, podílel se na návrzích zámků v Lednicích a Buchlovicích a jeho tvůrčí rukopis je patrný i na půdorysu Šternberského paláce na Hradčanském náměstí v Praze, kde na něj navázali Kryštof Dienzenhofer a Giovanni Battista Alliprandi. Hudební pocta mu tedy právem náleží.

Forum Harmonie nabízí tentokrát článek o ve své době významném hudebním fenomenu - folii, která inspirovala řadu skladatelů k dílům, která nás dojímají i v dnešním odcizeném světě. (Nebo možná právě proto...) Titulní plocha patří souboru, který neuznává v hudbě hranice, zdi a zákopy. Je jím čtveřice klarinetistů s prostým názvem České klarinetové kvarteto. Mnozí z vás si jistě dobře pamatují krizovou dobu České filharmonie v 90. letech, kdy část orchestru válčila se svým tehdejším šéfem Gerdem Albrechtem, dokonce se rozjitřily česko-německé vztahy a kauza se dostala jak do politiky, tak i do bulváru. Jak to vidí po více než deseti letech, o principech své práce s orchestry, o historii i budoucnosti si s ním povídala Marie Kulijevyčová. Jako každé léto přinášíme největší zpravodajství o Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro.

Pozvánkou na festival Colours of Ostrava je rozhovor s chorvatským zpěvákem a skladatelem Mojmirem Novakovičem, který produkuje hudbu bez pesticidů. V jazzové rubrice se dočtete o tuzemském Free Jazz Festivalu, jaký byl koncert Josefa Zawinula na Pražském hradě, o bluesmanovi Otisi Taylorovi a mnohé jazzofily jistě potěší rozhovor s Kurtem Rosenwinkelem, jenž byl magnetem letošního brněnského Jazzfestu.

vyšlo: 25. 6. 2006

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 7/2006

obsah

3 Zprávy
4 Seriál: Hudba v Čechách a na Moravě v době německého protektorátu 7 (Vlasta Reittererová)
8 Gerd Albrecht: S orchestry nediskutuji, ale zkouším (Marie Kulijevyčová)
11 Rozhovor s Joelem Frederiksenem (Magdaléna Dvořáková)
14 Soudobá hudba: Konvergence (Wanda Dobrovská)
16 Profil dirigenta Jana Snítila (Petr Veber)
18 České klarinetové kvarteto provokuje i baví (Petr Veber)
21 Forum Harmonie: Folia (Jana Semerádová)
24 Jak slaví Mozarta Vídeň (Dita Hradecká)
26 Pražské jaro 2006
33 Jiří Bělohlávek v Berlíně. Svět opery (Praha, Bratislava, Brno, Milán, Brusel)
37 Freejazz Festival v Akropoli (Vladimír Kouřil)
38 Rozhovor s Kurtem Rosenwinkelem (Vladimír Strakoš)
39 Joe Zawinul na Pražském hradě (Petr Zvoníček)
40 Trance blues Otise Taylora (Peter Motyčka)
42 Vladimír Kouřil: Divná hudba dob nekalých... (ukázka z knihy)
44 Mojmir Novakovič na Colours of Ostrava (Jiří Moravčík)
46 Recenze
61 Novinky, infoservis, soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.