pondělí, 1. srpen 2005

Harmonie 7/2005

Napsal(a) 

Harmonie 07/2005 Harmonie 07/2005

Byl krásný bezoblačný májový den. Slunce pálilo a pro člověka mého ražení by bylo lepší být někde úplně jinde, jen ne v centru Prahy. Toužil jsem po lese, po stínu, po tichu. Nicméně tentokrát převážilo očekávání kontaktu s krásou. Byl to podobný pocit, který jsem před lety zažíval při cestě do Drážďan na recitál Cecilie Bartoli. Od rána jsem se těšil na to, až večer poprvé v životě uslyším živě zpívat Vesselinu Kasarovu. Předtím mě však čekalo hodně úkolů a jeden z nich byl čistě soukromý. Jdouc kolem jednoho pražského knižního "hypermarketu", zašel jsem dovnitř a koupil dceři tři objemné anatomické knihy. Byl jsem sice rád, že bude ráda, ale totální vysátí mojí peněženky a hrozba kolapsu měsíčního rozpočtu mě natolik omámilo, že jsem se uchýlil na židli do knižní kavárny, abych se vzpamatoval. Usrkajíce dobré espresso prohlížel jsem si působivé anatomické řezy různými orgány, když tu mě vyrušil z mé psychické resuscitace hlasitý dialog u vedlejšího stolu, který jsem chtě nechtě nemohl nevnímat. Starší, nejistě vypadající žena hovořila se seběvědomým mladým mužem, manažerským produktem české formy divokého kapitalismu počátku 21. století. Odhadoval jsem jej buďto na majitele nakladatelství, nebo ředitele čehokoliv. Žena se ptala s respektem na jeho názor na to či ono z knižní branže a já se jen divil. Jak to, že jsem ještě nepochopil, že slova jako balada nebo romaneto jsou zastaralá, nic neříkající, pro titul knihy nepoužitelná a nepatřící do knižního byznysu? Jak to, že nevím, že alfou a omegou všeho je byznys, a ne kniha jako umělecký artefakt, že dobře prodejný je Dvořák, ale jinak v podstatě žádná hudebnina, o náročnější hudební knize nemluvě?

Možná, že až jednou půjde moje dcera kupovat lékařské či jiné knihy své dceři (synovi) třeba právě do tohoto obchodu (jestli ještě bude existovat), tak už nebude k dostání ani Dvořák, natož nějaká balada... Dopil jsem rychle kávu a pokradmu jsem spěšně začal hledat východ. Venku pořád pálilo májové slunce, ale v tu chvíli jsem byl se smogem zamořeným centrem metropole téměř smířen. Na večer ve Stavovském divadle jsem se těšil ještě víc než před hodinou.

Milé čtenářky a milí čtenáři,

červencová HARMONIE si možná najde místo ve Vašich zavazadlech na dovolené, někomu doufám zpříjemní pracovní léto. Každopádně bych byl rád, kdyby byla pro Vás opět zajímavou bankou informací. V minulém čísle jsem upozornil na tři významné festivaly - Janáčkův Máj, Smetanovu Litomyšl a Pražské jaro. Posledně jmenovaný subjekt nabídl v drtivé většině kvalitní koncerty se zajímavou dramaturgií a poměrně hodně hvězdných okamžiků. O jednotlivých výkonech psát nebudu, neboť Pražského jara je toto číslo plné. O finančních mantinelech našeho největšího hudebního festivalu se čas od času píše leckde. Připadá mi, že jeho management dělá co se týká ekonomiky skutečně hodně, na rozdíl například od VZP, ale nedostatek peněz je místy v rozmachu znát - viděno například prizmatem festivalu v Luzernu, který by mohl být pro Pražské jaro v něčem vhodnější inspirací nežli Salcburk. Předpokládám, že letos poměrně skromná prezentace soudobé české a světové hudby může jít na vrub finančního budgetu. Ono totiž už jenom platit zdejším správcům autorských práv různé nemalé poplatky od provozování autorsky chráněné hudby spíše odrazuje.

Pro červenec a srpen mám tři pražské festivalové tipy. Prvním jsou již šesté Letní slavnosti staré hudby v Praze - akce spíše pro znalce a nadšence tak zvané historicky poučené interpretace staré hudby. Jak dopadne první ročník populárně naladěných Prague Proms, jestli budou důstojnou českou obdobou londýnských Proms, je otázka, na kterou bude hudební veřejnost s napětím očekávat odpověď. Druhý ročník konkurenčních Pražských hudebních slavností nabízí sedm orchestrálních a tři duchovní koncerty. Zaznamenáníhodné je hostování pozoruhodného pianisty, Čechokanaďana Antonína Kubálka, harfistky Jany Bouškové nebo klarinetistky Kateřiny Váchové. Nečekejte převratnou dramaturgii, ale kvalitní letní hudební pelmel v seriózním balení.

Příjemně rozmarné léto Vám přeje

vyšlo: 1. 8. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 7/2005

obsah

3 Pražské jaro 2005
8 Ute Lemper je dědičkou evropského šansonu
16 Gil Shaham - Houslový čaroděj s dvěma pasy
18 Festival Mitte Europa a jeho dialog kultur
20 Gambový mikrosvět Petra Wagnera
22 Libreto v proměnách staletí 7: Verdi a jeho libretisté
24 Povídání se Sylvií Bodorovou o tom, jak vzniká opera
24 SHOCKující domácí násilí
26 Jaké budou první Prague Proms
27 Girlanda z květů pro zámeckou paní
28 Rozhovor s dirigentem Ringu Johnem Fiorem
30 Svět opery a baletu (Praha, Vídeň, Turín, Berlín, Brusel)
34 Matej Benko - Vyhnout se šablonám
36 Gershwin i lovci lebek
36 Hancock chystá desku
37 František Uhlíř: Kontrabas je dřina
38 Překvapivě barevná Ostrava
43 Recenze
53 Informační servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.