středa, 25. červen 2003

Harmonie 7/2003

Napsal(a) 

07/2003 07/2003

Vážení a milí "eurounijní" čtenáři,

gramofonový průmysl je zvláště v poslední době v Evropě i v Americe oblíbeným terčem novinářského ostrovtipu. Protože se tato celosvětová kauza dotýká i klasické hudby, jazzu a České

republiky, svoje polínko si dovolím přidat i já.

Novinové titulky typu "Prodej hudebních nosičů globálně klesá" (podle IFPI se evropský hudební trh v roce 2002 v meziročním srovnání propadl o 4,1 procenta na 11,1 miliardy dolarů), "Česko je plné

pirátské hudby i programů", "Hudební firmy se bojí budoucnosti", "Hudebníci viní firmy, že je okrádají", "Soud trestal za vysoké ceny nahrávek", "Účty Vivendi budí podezření" a nejnověji "Hudebníci požadují nižší daň u CD", odrážejí smutnou realitu, že

hudební průmysl bojuje dlouhodobě s řadou problémů a potácí se, obrazně řečeno, nad propastí. Ale není to jen vinou toho, že lidé kupují méně desek nežli před šesti lety (v roce 1997 se v ČR prodalo 11 milionů hudebních nosičů, o čtyři roky později už

jenom 6,6 milionu), že každé druhé cédéčko je údajně "vypáleno" (jen při jedné razii v roce 2002 ve vietnamském tržišti v Chebu bylo zabaveno 70 000 pirátských nahrávek v hodnotě 45 milinů korun) a že daňové zatížení cédéček je vyšší nežli jiných

kulturních produktů. Výrobci a distributoři s tím bojují například zlevněním nosičů (v USA naopak hudební vydavatelství zaplatila miliony dolarů pokuty za umělé navyšování ceny CD v letech 1995 až 2000), ochranou před kopírováním, invazí do světa

internetu. Ono zlevňování nahrávek však není v praxi zas až tak horké. Například půjdete-li si u nás koupit dvojdílný novinkový operní či oratorní komplet jedné nejmenované prestižní firmy, tak zaplatíte nikoliv součet cen dvou desek, jak by vám řekl

selský rozum, ale ještě víc. Konkrétně ne třeba 1 200 korun, což je i tak pro Čecha strašná cena, ale například 1 300 korun.

Za problémy si ostatně mohou i samotné firmy. Hlavně se to týká nadnárodních koncernů. Spojení AOL a Time Warner se ukázalo

jako velmi problematické, na Bertelsmanna (BMG) se provalilo, že firma spolupracovala s Hitlerem, existence Vivendi Universal byla díky špatné akviziční taktice a netransparentnosti vážně ohrožena. Všechny problémy vedly velké firmy k razantním úsporám,

což se projevilo prodejem majetku, propouštěním, reorganizací. Například firma Warner Music v podstatě zrušila respektované značky Teldec a Erato. Nemyslím si však, že by se hudební firmy měly bát o svou budoucnost. Jistě procházejí a projdou bolestným

přerodem, svoje místo na slunci si však tak či onak v dohledné historické době udrží. Alespoň u nás určitě.

Nejviditelnějším případem firmy, která teď řeší vážné finanční problémy je americký kolos Universal. Vše začalo převzetím filmových studií

Universal v roce 1997 a PolyGramu v roce 1998 "alkoholovým králem", kanadským miliardářem Edgarem Bronfmanem jr. Nevěděl si s obrovskou akvizicí rady a už v roce 2000 prodal Universal za 34 miliard dolarů "vodní" firmě Vivendi. Ta si s tím však věděla

rady ještě méně a její megalomanský šéf Jean-Marie Messier, kamikadze s královským platem, opustil na jaře 2002 firmu s neuvěřitelnou ztrátou 13,6 miliardy eur (426,768 miliard korun!), i když jenom největší světové hudební vydavatelství Universal Music

Group má roční obrat šest miliard dolarů, nemluvě o velmi ziskové hollywoodské filmové velkofirmě Universal Studios. Jako supy se slétavají kolem Universalu zájemci o výhodnou koupi firmy: znovu se na scéně objevuje Edgar Bronfman, který si chce zahojit

údajně poškozenou reputaci z pro něho finančně nešťastného spojení s Vivendi (vida jaký je to selfmademan), ropný magnát Marvin Davis, kabelový baron John Marlon, velkoakcionář Vivendi a nebezpečný dravec Barry Diller a prý i computerový gigant Apple.

Nejnovější zprávy z Vivendi však popírají možnost prodeje jak Universal Studios, tak Universal Music. Podle mého názoru je v podstatě jedno, jak to dopadne, pro klasickou hudbu šťastné spojení Philipsu a PolyGramu (Universalu) z 80. a první poloviny 90.

let se už těžko vrátí. Co jsou proti tomu problémy českého Bontonu s prodejem ziskového Supraphonu, jež jsou také odrazem celosvětové stagnace gramorůmyslu?

Největší pokles prodeje hudby je u majoritních žánrů - rocku a popu. V klasické hudbě je sice

také velmi citelný, přesto není tak dramatický a dle mého soudu je budoucnost vydávání klasické hudby a jazzu optimističtější nežli u popu a rocku. Překvapivě je u nás problém v distribuci. I díky úsporným opatřením se starají o klasickou hudbu a jazz

u velkých firem buďto odborně kompetentní externisté nebo pracovníci, pro něž je to jen další z řady úkolů, tudíž na to mají málo času, nebo je v horším případě klasika nezajímá, nemají k tomuto segmentu hudby vztah a pociťují to jako přítěž. Bohužel jsou

i firmy, v kterých je kámen úrazu přímo ve vedení, pro něž je klasika posledním, zbytným článkem marketingového balíku. Není se co divit, že řadu nahrávek na českém trhu nenajdete ani kdybyste najali Sherlocka Holmese. Například už několik měsíců se marně

snažím přesvědčit zaměstnance české pobočky jedné nadnárodní firmy, že distribuce relativně nové nahrávky Janáčkovy Jenůfy je v jejich národním zájmu. Už jsem to vzdal. Souhlasím s Nestroyem, že lidská omezenost je věčná.

Před rokem vyšlo

ančerlovské vydání a jsem rád, že se podařilo připravit v souvislosti s výročím i číslo talichovské. Je to rozsáhlá a především pravdivá výpověď o českém umělci, kterého mnozí považují za vůbec nejlepšího Čecha za dirigentským pultem v naší "gramofonové"

historii. Vedle Talicha připomínáme i výročí jeho žáka, houslisty, dirigenta a pedagoga Josefa Vlacha. Osudy obou geniálních hudebníků byly bohužel k naší škodě poznamenány dvěma diktaturami: nacistickou a komunistickou. Příznačné je, že na rozdíl od řady

již zemřelých i dosud žijících Čechů zůstal jejich morální štít čistý - nekolaborovali a nevyužívali tyto režimy bez skrupulí ke svému prospěchu.

Všem čtenářům HARMONIE přeji krásné léto.

vyšlo: 25. 6. 2003

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 7/2003

obsah

3 Fejeton Lukáše Hurníka: Síla hudby, Glosa: Naplněný život
4 Pražské jaro 2003
6Pražské jaro 2003
8 Osobnost: Václav Talich
11 Gramofonové nahrávky Václava Talicha
14 Myšlenky Václava Talicha
15 Víta Talichová-Dejmalová vzpomíná
16 Rozhovor s Ivanem Medkem o Václavu Talichovi a jeho době
19 Pražské jaro 2003
23 Výročí: Josef Vlach
26 Echo - zpravodajství z domova a ze světa
28 Skladatel měsíce: Philippe de Monte
30 Seriál - Dvanáct tváří polyfonie. Tvář VII.: Svět madrigalu
32 Svět opery (Praha, Stuttgart, Mnichov, Brusel, Gent)
34 Quo vadis jazz?
37 Novinky
38 World Music na dosah ruky – Colours of Ostrava
40 Ze světa současných vydavatelství: Topic Records
41 Pod rohožkou: sopranistka Simona Houda-Šaturová
42 Test: Ahlborn Archive 201 - varhanní zvukový modul 43Recenze
53 Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.