středa, 3. červenec 2002

Harmonie 7/2002

Napsal(a) 

2002/07 2002/07

Vážení a milí čtenáři,

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro není jen v tuzemsku největší, ale je většinou i umělecky nejzajímavější hudební akcí. Srdce novináře se rok co rok na něj těší a zároveň obává. Málo

platné, absolvovat i jenom část koncertní nabídky je náročné jak na čas, tak i na fyzické možnosti žurnalistovy tělesné schránky. Po skončení se sluší provést analýzu, pronést poděkování a od kritika se asi očekává známka. Známky se však ode mě nedočkáte.

Jednak už od studijních let na konzervatoři nemám známkování rád, jednak je to navýsost subjektivní záležitost. Ostatně Pražské jaro si vnitřní hodnocení jistě provede samo.

Na 57. ročníku odeznělo 51 koncertů a průměrná návštěvnost kolem 87 % je velmi

slušnou vizitkou festivalu. Na propagaci Pražského jara se jako vždy podílely veřejnoprávní instituce - Český rozhlas a Česká televize, která se letos polepšila a kromě zahajovacího koncertu přinesla osm reportáží a zaznamenala recitál pianisty Fazila

Saye. Staronovému organizačnímu týmu bych chtěl, což u českého kritika asi není obvyklé, poblahopřát, že festival proběhl v klidu, bez afér typu Kathleen Battle před několika lety, a že nečekaná odřeknutí náhle indisponovaných umělců (Rober Craft, Maxim

Vengerov, Christoph Eschenbach) úspěšně zvládl, i když jejich náhrady měly různou úroveň. (Těžko srovnávat výkony houslisty Gidona Kremera, "náhradníka" Vengerova, a Hanse Graffa, jenž obětavě zaskočil za Eschenbacha.) Nebudu uvádět výčet úspěchů

a neúspěchů, podělím se s Vámi jen o několik příjemných a méně příjemných okamžiků. Pražskojarní "stravinskiáda" měla velmi dobrou úroveň a za možnost seznámit se během tří týdnů s tolika díly "petrovské skály" hudby 20. století je třeba Pražskému jaru

poděkovat. Výborně dopadla s menšími výhradami ke koncertu June Anderson pěvecká řada. Jejím vrcholem bylo pro mě fascinující provedení Spanilé mlynářky Mathiasem Goernem. Hodně poučné bylo poslouchání

a sledování práce klavírních doprovazečů pěveckých hvězd, zvláště Grahama Johnsona a Malcolma Martineau. Velkým zážitkem byly houslové recitály Gidona Kremera a Bohuslava Matouška. Celkem jednoznačným vrcholem orchestrálních koncertů byl večer Oslo

Philharmonic s Marissem Jansonsem. Po Neeme Järvim a Paavo Järvim a Juka-Pekka Sarastem tak měla Praha možnost poznat dalšího vynikajícího severského dirigenta. (Kdypak se asi dočkáme venku tolik oslavovaného Esa-Pekky Salonena?) Výkon Německé komorní

filharmonie z Brém byl velmi slušný, vzorně sehraný, avšak její koncert mezi vrcholy Pražských jar nevstoupí. Zklamáním byl pro mě velmi dobře propagovaný koncert washingtonského orchestru. Jeho výkon se s orchestry z New Yorku, Petrohradu a Amsterdamu,

které byly hosty předešlých ročníků, nedá vůbec porovnávat. Můj zážitek z rautu po skončení recitálu Magdaleny Kožené nebyl ani tak zklamáním, jako spíše šokem. Eurotel coby pořadatel zvolil jako podkres k pojídání chlebíčků, šunky a spousty dalších

laskomin několik symfonických básní z Mé vlasti a ke kávě a zákusku se podával Dvořák - Slovanské tance . Chudáci čeští klasici. Inu kulturní úroveň se

projevuje rozličným způsobem... To, že devadesátiletý Robert Craft nepřijel kvůli nemoci, mladý Maxim Vengerov kvůli nervové vyčerpanosti a Christoph Eschenbach kvůli obnovenému zranění, nijak zvlášť festival vyjma závěrečného koncertu nepoznamenalo.

V případě Kremera došlo dokonce k zajímavému zkvalitnění dramaturgie.

Ve výhledu na příští rok se hodně hovoří o třech skvělých symfonických tělesech ze San Francisca, Paříže a Curychu. To jistě vzbuzuje velké naděje, ale spíše bych chtěl upozornit na

to, že budou provedena všechna kvarteta Bohuslava Martinů a že se konečně po dlouhém půstu dočkáme opět dvou velkých "autentických" akcí - hostování The Academy of Ancient Music s Christopherem Hogwoodem a provedení korunovační opery Constanza e fortezza od Johanna Josepha Fuxe Musicou Floreou a, světe div se, legendárním sborovým tělesem - Monteverdi Choir. Nejvíc se bojím, aby avizovaná famózní sopranistka Barbara Bonney náhle neonemocněla jako

tomu bylo v případě České filharmonie v sezóně 2000/2001. Zatím nevím, co si mám myslet o dosud nespecifikovaném záměru Pražského jara začlenit do itineráře rockovou hudbu. Necháme se překvapit a budeme doufat, že rhythm & blues a rock budou nabídnuty

neagresivně a že dramaturgické rozkročení a vykročení vstříc širšímu spektru lidí bude takové, aby to festival ustál. Na seznamu jmen v klavírní supersérii došlo oproti původním kuloárovým informacím ke změnám, a tak v Praze neuslyšíme ani Brendela, ani

Polliniho. Bohužel jména jako Děmiděnko a Leonskaja jsou v Praze natolik frekventovaná, že to moc nového posluchačům nejspíš nepřinese. Přitom klavír je oborem, který má snad nejširší nabídku světově renomovaných jmen. Díky však za Emanuela Axe

a chopinovského čaroděje Li Yun Di.

Červencové vydání má jednu zvláštnost. Ještě nikdy nedala HARMONIE tolik prostoru jednomu umělci jako nyní Karlu Ančerlovi. O jeho portrétu jsem uvažoval už několik let, neboť kupodivu tomuto významnému českému

dirigentovi nevěnoval doposud tisk žádnou větší pozornost. Plány redakce se setkaly s rozjetím největší série Supraphonu od doby jubilejní edice České filharmonie, v níž vyjde během několika let téměř vše, co má Supraphon s Ančerlem v archivu. (Je dobře,

že podobným způsobem se tato firma chystá i na archiv Václava Talicha.) Vedle obligátního zpravodajství z průběhu Pražského jara bych Vás chtěl upozornit na dva rozhovory a jednu soutěž. Jeden z nejlepších recitálů předvedl na Pražském jaru kanadský

tenorista Michael Schade, který poskytl HARMONII exkluzivní rozhovor. Interview s více než devadesátiletým Marcelem Prawym je počin, který Vám předkládám s obzvláštní radostí. Co se týká nové soutěže, která bude probíhat hlavně v letních měsících, hodil

by se na ni slogan: "Největší operní videosoutěž v dějinách České republiky." Na šťastné výherce čeká celkem 40 videokazet se špičkovými interprety a 18 operních CD kompletů. Více se dočtete na straně 52.

Vážení čtenáři, přeji Vám krásné léto

a příjemně strávený čas dovolených nebo prázdnin, občas třeba i s HARMONIÍ.

vyšlo: 3. 7. 2002

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 7/2002

obsah

4 Reflexe Pražského jara 2002
8 Osobnost: Karel Ančerl Jaroslav Holeček, Bohuslav Vítek
15 Reflexe Pražského jara 2002
16 Mozartovský turbotenor Michael Schade Petr Veber
19 Skladatel měsíce: Giovanni Paisiello Marc Niubó
21 Vlast před Vlastí Milan Pospíšil
22 Peter Ruzicka o Salcburském festivalu Jiří Vitula
24 Seriál: Chorální kouzla českého kalicha Hana Vlhová-Wörner
26 Seriál SOČR: Pavel Ludvík Petr Veber
27 Soudobá hudba: Londýnský festival György Kurtága Vanda Prochazka
28 Rozhovor s režisérem Jiřím Nekvasilem Mária Uhrinová
30 Korngold Anniversary 2002. EWK Anna Šerých
32 Rozhovor s operní legendou Marcelem Prawym v Brně Jana Slimáčková
34 Svět opery Antverpy, Brusel, Curych
35 Recenze koncertů: Jazzfest Brno 2000 Vladimír Strakoš
35 Didier Lockwood trio Vít Nermut
35 George Mráz Quartet Petra Konrádová
35 Vienna Art Orchestra DJ Mobley
35 Dresdner Blues Festival Jan Sobotka
37 Producenti VII.: Joel Dorn, Quincy Jones Jan Hála
38 Průvodce labyrintem indické klasické hudby Elena Kubičková
40 Novinky
41 Pod rohožkou: Naj Ponk Petra Konrádová
43 Recenze
52 Velká operní videosoutěž
53 Novinky
54 Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.