úterý, 25. květen 2021

Harmonie 6/2021

Napsal(a) 

Harmonie 6/2021 Harmonie 6/2021

Duše a tělo

„V hlubinách našeho vědomí se ukrývají stopy po zapomenutém prvotním výbuchu úžasu nad vlastní existencí. Umělec má pátrat po tomto úsvitu ukrytém v hlubinách, aby každý, i pohodlný člověk, mohl pochopit a pocítit, že může být šťasten jenom proto, že žije.“ (Gilbert Keith Chesterton) Karel Čapek o Chestertonovi napsal: „Vesele a zplna hrdla velebil věci, které náleží mezi pět švestek obyčejného života, jako je domov, víra, demokracie, řád a důvěra. Byl to kouzelník, který vytahuje králíky z klobouku; nejvážnější pravdy, nejvznešenější výzvy vysypával ze svého hravého a laskavého humoru; byl to skotačící filosof, který metal kozelce ze samé radosti, že má co dělat s pravdou a vážností nesmrtelné člověčiny… Hájil prostotu a konzervativnost lidského života s nejskvělejší genialitou poety…“

Během 27 let, co otvírám glosou téměř každý měsíc tento časopis, jsem několikrát naznačil, jak byly některé osobnosti důležité pro mé dospívání, pro vědomí štěstí vlastní existence, jaké byly hlavní dotyky duše a těla. Takovou osobností byl i Chesterton. Co se týká hudby, vedle houslistů (Szeryng, Oistrach, Suk…), klavíristů (Richter, Moravec…), kvartet (Smetanovci, Vlachovci, Amadeovci), dirigentů (Neu mann, Pešek, Karajan) a zpěváků (Novák, Schreier), to byl i pro mě dodnes tajuplný svět cembala. Jako mnoho lidí v tomto státě mě do něj pozvala Zuzana Růžičková. S Milanem Munclingerem a Ars redivivou mi v 70. letech otevřela hudební vesmír baroka.

Kupodivu neskutečně dokonalá hra paní Růžičkové mě sice ohromovala, ale málokdy ve mně tehdy probouzela bouřlivé emoce, které jsem zažíval například při hře Svjatoslava Richtera. Podobné to však bylo, při vší úctě a respektu, později například s Robertem Levinem, Jaroslavem Tůmou či Giedrė Lukšaitė Mrázkovou. Posun nastal po roce 2000 například u Christopha Rousseta. Neskutečně bohatá paleta emocí se mi však otevřela až při poslechu Mahana Esfahaniho (1984) a především Jeana Rondeaua (1991). Dosud jsem nepoznal cembalistu, který by mi nabídl takovou emocionální a tónovou spirálu. Jsem rád, že díky Barbaře Marii Willi můžeme pootevřít jeho myšlenkový svět. Kromě jiného říká: „Poznal jsem, že se cembalo dokáže propojit s naší vlastní více či méně skrytou citlivostí. Je to nástroj citlivý ve všech smyslech toho slova. Jako k takovému je třeba se k němu umět přiblížit, dotýkat se ho. Ostatně francouzský skladatel François Couperin sepsal i Umění dotýkat se cembala. Nevím, zda je to v češtině stejné, ale ve francouzštině má slovo dotýkat se dva významy: dotýkat se něčí duše, nebo se ho dotknout fyzicky. U cembala jde o oba významy. Jak se ho citlivě dotknout, vybrat ten správný dotek, aby hrálo, aby zpívalo, jak ho rozhýbat, aniž byste porušili jeho jemnost a křehkost.“

Kromě portrétu Jeana Rondeaua, jenž bude v létě doufám hostem festivalu Concentus Moraviae, přiblížíme kanadskou sopranistku Karinu Gauvin a přinášíme novinky z hudební kuchyně dechového kvinteta Belfiato. Dozvíte se, jaká byla jazzová psychika během lockdownu a proč je kapela Uthando „organické těleso“.

Na jaře se po dlouhé generální pauze rozsvítil maják živé hudby. Ministerstvo kultury udělilo na základě podnětu Pražského jara a České filharmonie prvnímu festivalu výjimku a povolilo čtyři testovací koncerty s živými lidmi a první orchestr měl živou premiéru 10. května. Byla chyba, že stejně iniciativní nebylo ministerstvo mimo metropoli a neumožnilo pilotní koncerty s živým auditoriem například v Brně nebo v Ostravě. Byl by to signál, který by podzimní voliči možná ocenili.

Na závěr pro řadu čtenářů radostné zprávy. První laureátkou Ceny Jiřího Bělohlávka se stala v roce 2019 hornistka Kateřina Javůrková, o rok později pak dirigent Robert Kružík. Tento rok cenu dostane houslista Jan Mráček.

Nakladatelství Dauphin vydalo český překlad báječné knihy sira Johna Eliota Gardinera Hudba na nebeském hradě, v níž legendární osmasedmdesátiletý dirigent rozjímá nad hudbou a životem Johanna Sebastiana Bacha a přibližuje své vidění jeho díla.

 

Přeji krásný letní slunovrat, den dětí, den trpaslíků, den oceánů a samozřejmě den ptačího zpěvu.

 

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 28. 5. 2021

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 6/2021

obsah

4 Václav Luks Má vlast bude pro nás premiéra podobně jako pro hudebníky roku 1882 (Jindřich Bálek)
Festival Pražské jaro uskuteční jeden z nejodvážnějších počinů své historie – ikonickou Mou vlast provede autentický český orchestr se zahraničními posilami.

12 Režisér Petr Václav o svém fi lmu Il Boemo (Tomáš Pilát)
Podstatou osmnáctého století je, že nesnášelo těžkost. Lehkost a jistá impertinence patřila k dobré výchově. Lidé uměli pochlebovat i používat slova jako dýku

20 Hudba – to je život. Pocta Petru Altrichterovi (Bohuslav Vítek)

26 Balet se pohybuje v čase. Igor Stravinskij a balet (Jana Hošková)

32 Stanu se lepší manažerkou svého vlastního života, říká dirigentka Kristiina Poska (Jiří Vejvoda)

36 Kompoziční vesmír muzikologa Aleše Březiny (Marta Tužilová)

42 Hudba je můj svět. Hudba je můj život. Vzpomínkové rozhovory s Bernardem Haitinkem 5 (Petr Hagmann, Erich Singer)

50 Z Čech až na konec hudebního světa 5: Účastníkem jara národů v Banátu a Radeckého tažení v Itálii (Tomáš Slavický)

56 Muzikolog jako organolog, muzejník a památkář (Petr Koukal)

62 Gretchen Parlato Další čekání na návrat (Daniel Sywala)
Americká jazzová zpěvačka patří mezi nejoceňovanější umělce. Letos přichází s novým albem Flor, které je celkově čtvrtým, ale kvůli početným vedlejším projektům činí odstup mezi jejími posledními řadovými alby deset let.

66 Shai Maestro: Znát základy, na kterých stavíme (Milan Tesař)

72 Albert Kuvezin o hrdelním zpěvu (Petr Dorůžka)

72 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.