úterý, 31. květen 2016

Harmonie 6/2016

Napsal(a) 

Harmonie 6/2016 Harmonie 6/2016

Vážení a milí čtenáři,

pro osobnostní rozkvět snad každého člověka jsou důležitá léta mezi 15. až 25. rokem. V tomto věku jsem už nežil v Pardubicích, kde mě hodně ovlivnily koncerty Libora Peška a můj učitel houslí a violy, ale v Praze, kde jsem nadšeně a s otevřeným srdcem přijímal dary, které nabízel hudební život metropole, jenž byl i v politicky dusné době 70. a 80. let relativně pestrý. Programy mezinárodní úrovně nabízely Česká filharmonie, FOK a hlavně festival Pražské jaro. Speciální kapitolou pro recepci klasické hudby byl pro mě Český spolek pro komorní hudbu. Od raného mládí jsem miloval barvy smyčcového kvarteta. Uspokojovalo mě to vlastně víc nežli zvuk dechových nástrojů, varhan, klavíru, kytary a v mém vnitřním žebříčku hodnot stálo smyčcové kvarteto na úrovni sólových houslí. Nabídka byla tehdy pro uši slastná – plejáda domácích kvartet, spřátelené soubory (ze států Rady vzájemné hospodářské pomoci), občas i nějaké kvarteto z kapitalistického Západu… Nimbus oficiálního vrcholu mělo v 70. letech Smetanovo kvarteto. Obdivoval jsem jeho vidění Smetany a Janáčka, především však svítivý tón primária Jiřího Nováka, jenž byl pro mě zjevením. Komplexním zvukem a neuvěřitelným muzikantstvím mě však ještě více očarovalo Vlachovo kvarteto. Tehdy jsem si to neuměl racionálně vysvětlit, ale jeho hra byla v mém sluchu nedostižná. Dodnes mám v paměti tónovou vřelost tohoto souboru. Od té doby jsem se, včetně současných kvartet, s něčím takovým nesetkal… Dnešní smyčcová kvarteta však mají jiné kvality a specifika.

Téma „Shakespeare, Beethoven a česká kvartetní tradice“ dvacátého prvního ročníku červnového festivalu Concentus Moraviae bylo dobrou záminkou, abych inicioval vznik malé žurnalistické pocty oboru smyčcové kvarteto a připomínce mimo jiné souborů, které na jedinečné přehlídce už nemohou vystoupit. Na festivalu budou kvarteta od Wihanova po Korngoldovo v řadě míst jižní Moravy oslavovat nejen tento instrumentální žánr, ale i relativně pestrý kompoziční vějíř, hlavně pak Beethovena. Kromě třinácti domácích kvartet zahraje podle plánů festivalu i sedm zahraničních souborů, z nichž některé jsou řazeny mezi současnou oborovou špičku. Jeden z nich je na obálce červnového vydání vašeho časopisu a můžete se exkluzivně seznámit s jeho názory.

Kvartetní linie červnového vydání je sice zásadní, ale stejně tak jsem hrdý na rozhovory s legendární Anne-Sophií Mutter, Barborou Kabátkovou, charismatickou vedoucí ženské vokální formace Tiburtina Ensemble, která nejen pátrá v archivech a edicích po novém repertoáru staré hudby, připravuje pozoruhodné projekty, ale i velmi dobře zpívá a hraje na gotickou harfu. Vyzpovídán byl i Adam Viktora, šéf Ensemble Inégal, Josef Kšica, statutární varhaník a vlastně hudební šéf katedrály sv. Víta na Pražském hradě, Vojtěch Stříteský, tvůrce programu Smetanovy Litomyšle, dalšího aktuálního festivalového magnetu. Červnová kapitola z historie České filharmonie našla vděčné téma – výrazné osobnosti orchestru. Těch prošlo filharmonií za 120 let tolik, že bychom jim museli věnovat celý časopis. Bohužel jsme museli krátit a vybírat, takže zůstalo jen několik velkých jmen. Nesmím zapomenout na první otištění vzpomínek Vratislava Beránka, spolutvůrce rozhlasových soutěží Concertino Praga a Concerto Bohemia. Zalistujte i k rozhovoru s pianistou, skladatelem, vyhledávaným sidemanem a vedoucím vlastních formací Geraldem Claytonem a k tématu, jak se dnes žije jazzovým hudebníkům.

Na závěr překvapivé festivalové oznámení, které přišlo do redakce 10. května: „Struny podzimu si po dvaceti letech vybírají oddychový čas a v roce 2016 se neuskuteční.“…

Utěšený hudební měsíc všem přeje

Luboš Stehlík

vychází 27. 5. 2016

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 6/2016

obsah

3 Hlavně nepřestávejte snít (Klára Boudalová)
Mistrovské kurz Anne-Sophie Mutter v Praze.

6 Modigliani Quartet: Odvaha být svůj (Jitka Miková)
Vystupují na nejznámějších pódiích, od Wigmore Hall a Carnegie Hall po tokijskou Oji Hall a jsou zváni na světové festivaly. Letos se mezi ně zařadí také Concentus Moraviae.

10 Anne-Sophie Mutter: O zvídavosti, umělecké dospělosti a čtyřiceti letech na světových
pódiích (Petr Veber)
Rozvířila pražské hudební vody, zahrála Dvořáka, o němž se vedly dlouhé diskuse, a zase zmizela.

14 Čistá linie chorálu (Michaela Vostřelová)
Zdá se, že všechny činnosti, kterým Barbora Kabátková věnuje energii, mají svůj řád a logiku. Stejně jako středověká hudba, která se i díky ní dostává stále více na česká koncertní pódia.

18 Katedrála nové varhany potřebuje (Dina Šnejdarová)
S ředitelem svatovítského kůru, varhaníkem, improvizátorem, kapelníkem a sbormistrem Josefem Kšicou.

22 Český příběh smyčcového kvarteta (Jiří Beneš)
Retrospektiva fenoménu čtyř smyčců.

26 Adam Viktora: Hovořit o přezelenkování je hanebnost (Michaela Freemanová)
Umělecký vedoucí Ensemble Inégal v rozhovoru o Zelenkovi, který není českým Bachem.

29 Víme kudy, víme kam (Denisa Valterová)
Rozhovor s uměleckým ředitelem hudebního festivalu Smetanova Litomyšl.

32 120 sezon České filharmonie 12krát jinak (Yvetta Koláčková)
Legendární hráči České filharmonie.

36 Léta s Concertinem Praga (Vratislav Beránek)
O lidech, setkáváních a soutěžení bez rivality.

40 60 let brněnské filharmonie (Jiří Beneš)
V novém tisíciletí.

44 Sondy (Vlasta Reittererová)
Divadlo, peníze a jiné příběhy.

48 Kritika

50 Svět opery

52 Gerald Clayton: Vzít tužku a psát (Jan Kyncl)
Letos oslavil teprve dvaatřicáté narozeniny, přesto už za svou dosavadní kariéru stihl spolupracovat takřka se všemi, kdo v jazzu něco znamenají.

57 Ozella Music (Jan Mazura)
Skandinávský jazz z Německa.

58 Michel Benita: Krása řeky pozorovaná z vypůjčeného bytu (Milan Tesař)
O novém albu River Silver a zdůraznění stříbrnosti.

61 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.