pondělí, 6. červen 2005

Harmonie 6/2005

Napsal(a) 

06/2005, foto 06/2005 06/2005foto: 06/2005

Vážení čtenáři,

možná víc nežli jarní politické harašení, které nám přineslo novou vládu, zajímala český národ anketa Největší Čech. Lidové noviny otiskly 22. dubna, pár dní před nominačním večerem Největšího Čecha, ve své příloze tematický materiál s poněkud patetickým názvem "12 apoštolů české kultury". Ze zástupců klasické hudby potlačované komerčním brakem byli uznáni za "apoštoly" Magdalena Kožená, Jiří Bělohlávek a Libor Pešek. To není špatný výsledek subjektivního pohledu deníku, který svou serióznost prezentuje třeba vyjádřením, že zvláštním znamením Kožené je, že se fotografovala pro magazín Vogue.

Inspirován široce rozkročenými Lidovými novinami mě napadlo, zda je možné určit, samozřejmě subjektivně, klasickohudební souhrn současných top 12 nebo alespoň top ten... Především není možné uvažovat v měřítkách absolutní světové špičky. To bych navrhl pouze Koženou a byl bych hotov. Rozhodně však můžeme najít osobnosti (sdružení), které mají v

hudebním světě vysoký punc kvality. Možná ne vždy stejný, nicméně má ryzost zlata. Jenomže zde je zakopaný pes anket, soudů, novinářských kategorických vyjádření. Jestliže nominace České filharmonie, Ivana Moravce, Pražského filharmonického sboru nebo Boni Pueri by byla v podstatě bez diskuse, kdo by patřil do českého top ten z dirigentů, aby se ostatní neurazili: Jiří Bělohlávek, Jiří Kout, Libor Pešek nebo Zdeněk Mácal? Z houslistů Bohuslav Matoušek, František Novotný, Ivan Ženatý? Z harfistek Jana Boušková nebo Kateřina Englichová? Panochovci, Pražákovci, Stamicovci, Talichovci nebo Wihanovci...? Ze smíšených dětských sborů Kühnův dětský sbor, Bambini di Praga, Kantiléna nebo Severáček? A tak bych mohl pokračovat. Je to stejně nemožné jako určit nejlepší skladatele. Chci jenom upozornit na to, jak je jakákoliv anketa nebo soutěž choulostivá, rozporuplná, subjektivní a svého druhu zavádějící. A to včetně nominací na Největšího Čecha. Já si mohu klidně myslet, že Největším Čechem byl a je Jan Amos Komenský a nikoliv boží bojovník a svým způsobem docela úspěšný ničitel kultury Jan Žižka, Zdeněk Mahler neomylně tvrdí, že je jím Masaryk, Igor Chaun věří ve Václava Havla, ale řada jiných bude trvat na tom, že je jím Jan Hus, Karel IV., Božena

Němcová, Karel Čapek, Jan Werich, Antonín Dvořák... nebo Cimrman ležící, spící, hudlající, cestující. A všichni mohou mít z úhlu svého pohledu pravdu. Mimochodem Zdeněk Nejedlý se jistě pořádně naštval (v nebi či v pekle), že se do finálové desítky

Největšího Čecha dostal právě Dvořák a nikoliv Smetana a že Největším padouchem byl uznán jeho šéf Klement Gottwald... Myslím, že by ve favorizové desítce největších Čechů mohl klidně být i Janáček, ale buďme rádi, že i díky loňskému Roku české hudby se v

mysli národa uhnízdil jako nevyvratitelná hodnota alespoň Dvořák.

Od vytváření sporných anket a žebříčků raději rychle pryč k červnové HARMONII. Najdete v ní rozhovor se sbormistry našeho chlapeckého sboru Boni pueri, jenž by si také zasloužil punc

ryzího zlata, reportáž z výletu Petra Vebera do Velké Británie, stať o osudech Dvořákova Houslového koncertu nebo portrét Českého klarinetového kvarteta. Zvlášť pak doporučuji profilový rozhovor s tragicky odešlým kanadsko-česko-hongkongským skladatelem

Andrewem Svobodou, jehož autorem je redaktor literární redakce rozhlasové Vltavy Miloš Doležal.

Na závěr se s Vámi podělím o jednu perličku. Hudební veřejnost málo ví, jak úspěšní jsou v politice a ve vysokém státním aparátu bývalí muzikanti. Vrcholem

ledovce je nesporně tiskem nedávno často zmiňovaný velvyslanec při OSN Hynek Kmoníček, jenž vystudoval kytaru. Naopak neznámý je například honorární konzul ČR v mexickém Monterrey Radko Tichavský, jenž měl co do činění se komponováním. Televizní reportéři

často oslovují tiskovou mluvčí policejního prezidia Blanku Kosinovou, jež se živila kdysi zpěvem a byla členkou dnes už bohužel neexistujícího Pěveckého sboru Českého rozhlasu. Oporou a odborovým bossem stejného sboru byl kdysi i basista Milan Jančík,

nyní starosta Prahy 5. V době povodní proslul kontaktem svého vozu s chodidlem policisty, občas kolem něho vyvřou pochybnosti, dosud vždy nedoložené, o andělské čistotě jeho konání v regionální politice, nyní dal o sobě opět vědět, ovšem tentokrát způsobem, který jeho permanentní volební propagaci jistě prospěje. ČTK oznámila, že velení Prahy 5 prosazuje pro nový most přes Plzeňskou ulici, jenž ústí do tunelu Mrázovka, pojmenování po Mozartovi, což v blízkosti Bertramky má svou logiku. Sice bych si dokázal představit místo nezajímavého nakupení betonu a železa důstojnější připomenutí Mozarta a jeho dvousetpadesátého výročí narození, ale koneckonců buďme rádi alespoň za most, který může mít i vznešenou symboliku.

A ještě jedna smutná poznámka. Krásný dům U zlatého jednorožce v Lázeňské ulici na pražské Malé Straně, kde bydlel v roce 1796 Ludwig van Beethoven, je na prodej. Kdo ví, co z něj bude, možná hostinec jako za Ludvíkových časů, možná nevěstinec, herna... (Máte-li někdo zájem o malostranský palác, můžete volat na číslo 604 222 022.) V dubnu nějaký milovník bronzu a nepřítel hudby ukradl z hrobu Karla Ančerla na vyšehradském hřbitově jeho bronzovou bustu. Kolik mu asi za ni dali ve sběrně peněz? Je to natolik nechutné, že k tomu není třeba nic dodávat.

vyšlo: 1. 6. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 6/2005

obsah

2 Fejeton Lukáše Hurníka
3 Kritiky
8 Rozhovor se sbormistry Boni Pueri (Luboš Stehlík)
12 Rozhovor s dirigentem Neeme Järvim (Eva Velická)
14 Libreto v proměnách staletí 6: EugÉne Scribe - první libretista Evropy (Milan Pospíšil)
17 Profil Českého klarinetového kvarteta (Jolana Matějková)
20 Osudy Gerharda Taschnera a Dvořákova Houslového koncertu (Petr Vašíček)
22 Reportáž: Z Čech do Poole (Petr Veber)
24 In memoriam Andrew Svoboda (Miloš Doležal)
28 Jaká bude Smetanova Litomyšl? (Jindřich Bálek)
29 Architekti iluzí 4 (Pavel Horník)
30 Svět opery (Praha, Olomouc)
31 Oskar Rózsa: Dělám hudbu k počítačové hře (Marian Jaslovský)
32 Slovenský jazz (Marian Jaslovský)
34 Marcus Miller Band v Bratislavě (Marian Jaslovský), Saxofonista Bill Evans a Soulgrass na Agharta Prague festivalu
(Ferdinand Valent), Vyhlídky hradního festivalu
35 Bollywood - průvodce hudbou indického filmu (Jiří Moravčík)
37 Bollywood brass band - dechovka s příchutí masaly (Jiří Moravčík)
38 Tipy šéfredaktora, Index recenzí, Edice
39 Recenze
57 Novinky
58 Infoservis, Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.