čtvrtek, 27. květen 2004

Harmonie 6/2004

Napsal(a) 

2004/06 2004/06

příloha Harmonie - CD zdarma

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

nejdříve se musím letmo vrátit k 12. dubnu, kdy Česká televize uvedla premiéru dokumentu o rekonstrukci inscenace Alfréda Radoka Otvírání studánek v Laterně Magice z let 1960 a 1966.

Možná bych o tom ani nepsal, jednak jsme se tomu dost věnovali, jednak mě tento pořad přes různé drobné nedostatky hluboce oslovil a Martinů geniální partitura patří k mým oblíbeným. Nicméně následné hrubosrsté zaříznutí recenzentkou celostátních novin

mě jako martinůovského jezevce vyhnalo z doupěte a alespoň takto dávám na vědomí, že jsou i lidé-novináři, kteří dokument přivítali. Prostě jsem rád, že takovýto projekt díky entusiasmu řady lidí vznikl a že zachytil kus historie. Zařadil se mezi potřebná

zpětná zrcátka při radostném pochodování vstříc světlé budoucnosti.

Vstup do EU oslavili občané české metropole o svátku čarodějnic různě - mladí na Střeleckém ostrově, směs vlastenců, zvědavců a cizinců na estrádě na Staroměstském náměstí, jiným

stačil ohňostroj, televize nebo vůně jarního lesa. VIP se sešli v Národním divadle, kde bylo na tříhodinovém gala k vidění a slyšení ledacos. V podstatě jsem byl příjemně překvapen: mladistvým zpěvem hostujících veteránů Agnes Baltsy a Giuseppe

Giacominiho, domácí Gabriely Beňačkové, znělkou Kryštofa Mařatky. Jenom těch veršovaných či prozaických zdravic uměleckých celebrit v podání celebrit hereckých mohlo být méně. Když jsem poslouchal na závěr Ódu na radost, napadlo mě totéž, co mi říkají

moje děti už několik měsíců - chudák Beethoven, copak nestačí lidem jeho óda na mobilech? Cožpak by se nenašel v Unii žádný skladatel pro vytvoření kontinentální hymny, když nějakou musíme mít? Možná by přece jenom stálo za to iniciovat petici Evropskému

parlamentu, ať nedělají z Beethovena nadstátní nehybný a tudíž nedotknutelný symbol.

Ve stejný den začala třídenní Pocta Antonínu Dvořákovi, jež vyvrcholila koncertním maratonem 2. května. Tato událost roku byla nešťastným souběhem evropského a

hokejového nadšení odsunuta na vedlejší kolej. Dokonce jsem zaznamenal 1. května výrok, že přece Dvořák je tu pro Unii. Omyl, naopak Unie je zde pro Dvořáka. Takové výročí totiž bude zase až za sto let, což se nás všech už nebude týkat. Česká města,

náměstí, ulice, sály, obchody mohly být plné Dvořáka. I lidé, kterým klasická hudba nic neříká, měli zakusit pocit hrdosti nad tím, že máme člověka, který patří k nejslavnějším umělcům paměti naší planety včetně známé perličky, že jeho hudba zněla i na

Měsíci. Bohužel realita byla jiná a naši čest zachraňovala soukromá firma. Doufám, že za sto let budou naši potomci moudřejší.

V době, kdy píšu tento editorial, se Pražské jaro teprve rozjíždí, Vy jej však budete číst v jeho závěru. Již několik let je

vedení tohoto festivalu ve zvláštním postavení. Víceméně všichni jsou nespokojení s tím, jak obrovitá Česká televize realizuje roli hlavního mediálního partnera. Malou sledovaností, o které mluví současný tiskový mluvčí ČT, však nelze omluvit fakt,

že televize odvysílala pouze jeden přenos, a to Smetanovy Mé vlasti. Naproti tomu vedlejší mediální partner, Český rozhlas, se chová příkladně. Letos odvysílal čtyři přímé přenosy a osm záznamů, a to vše i do sítě Evropské vysílací unie, kde je mohlo

slyšet kolem 20 milionů lidí.

Finanční stýskání České televize je už dobře známé, o to víc mě překvapuje, že je stále ještě vůle podporovat dobře etablovaný Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha. Pro ředitele ČT je to kladný bod. Letos se

akreditovalo kolem 130 pořadů s hudební či taneční tematikou z celého světa, námětově pestrých a často velmi zajímavých, a v podstatě kdokoliv mohl pražský Obecní dům navštívit a zdarma shlédnout kterýkoliv film. Nicméně samozřejmě tisíce lidí mělo smůlu,

neboť buďto bydlí daleko nebo prostě muselo v "otvírací" době včetně víkendu pracovat. Protože ČT promítne velmi málo, nejspíš jen vítězný snímek, mají smůlu. (Zde si připisuje ředitel ČT naopak záporný bod.) Bez obsahu jsou pak slova pražského primátora

Pavla Béma o tom, že ony pořady nám "prostřednictvím televizních obrazovek do našich domovů přinášejí jedinečné umělecké zážitky spojené s hudbou všech žánrů i národností. Zážitky, které by bez televize zůstaly většině z nás odepřeny." Možná to platí pro

jiné země, nicméně díky nedostatku peněz na zakoupení vysílacích práv a programově malému prostoru v ČT jde o typický výrok českého politika - pouhá slova, slova, slova.

Jestliže přes všechnu moji kritiku patří České televizi poděkování za zachování

tak výjimečného projektu, jakým je Zlatá Praha, pak Správa Pražského hradu by zasloužila dostat nějakou analogii ekologického Ropáka roku. Rozhodla se totiž zrušit jeden z dramaturgicky a interpretačně nejzajímavějších projektů v tomto státě - Mezinárodní

hudební festival Struny podzimu.

Červnové číslo je hlavně poctou Rafaelu Kubelíkovi, jehož češství by mohlo být inspirací pro nás všechny - neemigranty. Přeji Vám hezké chvíle s HARMONIÍ a příjemný poslech.

vyšlo: 25. 5. 2004

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 6/2004

obsah

4 Pocta Antonínu Dvořákovi
5 Gardiner v Praze, Zapomenuté dary oběti
6 Velikonoční festival v Brně, Rovnocenní partneři
7 Český komorní orchestr, Opravdu ti nejlepší, Večer plný překvapení, ,Lortieho triumf
8 Osobnost: Rafael Kubelík,
14 Skladatel měsíce: Pavel Haas
16 Rozhovor s flétnistkou a vedoucí souboru Collegium Marianum Janou Semerádovou 19 Jak vidí českou hudbu Harry Halbreich
22 Seriál: V hudbě život Čechů 6
25 Okénko do života mladého skladatele v Čechách - 1. Část
28 O utajené premiéře Concertina Bohuslava Martinů
30 Česká opera v Itálii
32 Fejeton Lukáše Hurníka: Zabiják, Glosa: Švédské okénko
33 Echo - zprávy z domova a ze světa
34 Svět opery (Praha, Vídeň, Erfurt)
35 Český jazz na cestách - výjezdy a výsadky , Živě
39 Moberg Ensemble - Až kocour usne
42 Recenze
53 Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.