Harmonie 5/2023
Pro veřejné blaho
Aby byla existence dobré hudby smysluplná, měla by existovat, dle mého idealistického přesvědčení, stejně jako veřejné a státní instituce pro bono publico, nikoliv pro domo sua. Součástí „klasické“ hudby jsou mimo jiné festivaly a orchestry.
Zhruba před čtyřiceti lety byl koncertní život jasně rozparcelován. Západní hvězdy vozilo prioritně Pražské jaro, symfonické orchestry hostily hlavně domácí hvězdy s kořením lidí ze zemí východního bloku a „prověřených“ umělců Západu, domácí mohli slyšet „hvězdy“ maximálně v NDR, Maďarsku a Polsku, prominenti a špiclové, někdy i normální občané, dostávali výjezdní doložku na Západ. Po roce 1989 se dominance Pražského jara zprvu zvětšila, ale brzy nabrali dech v Brně, Litomyšli a Ostravě. Zvláště v novém století došlo pod vlivem inspirace z Evropské unie k zákonitému posunu, kdy začaly expandovat tematicky vyhraněné festivaly a síla univerzálních se rozrůznila nebo ochabovala. Zejména v poslední dekádě dochází se zvýšenou kreativitou podmíněnou generační změnou a ekonomickou silou k jevu, který je běžný na Západě – nabídce festivalů úspěšně konkurují orchestry. Týká se to nejen Prahy, ale i Brna a Ostravy. Například Česká fi lharmonie může přivézt za určitých podmínek téměř jakoukoli „mezinárodní hvězdu“, čemuž může konkurovat jen málokdo. V tomto punktu jsou úspěšní i v Brně (v další sezoně třeba Christoph Prégardien), Ostravě (Jan Lisiecki), PKF (Jan Vogler) či v FOK (Maxim Vengerov). Slovníkem pražského magistrátu bych řekl, že „excelence“ orchestrů nepominutelně akceleruje. Naštěstí většina z nich ví, že důležitější než hvězdnost je propojit prvotřídní hudebníky s kontextem a programy.
Festivaly pochopily, že jim jde o přežití, a hledají nové úběžníky. Jednak lákají zajímavé cizince (letos Joyce DiDonato – Lípa Musica, Christophe Coin – Svatováclavský hudební festival, Elisabeth Leonskaja – Smetanova Litomyšl, Klaus Mäkelä – Pražské jaro, Concentus Musicus Wien – Concentus Moraviae) nebo cesty, kterých většina orchestrů není mocna. Třeba Pražské jaro nabízí koncept Prague Offspring, Concentus Moraviae, Lípa Musica, Svatováclavský hudební festival, Letní slavnosti staré hudby… mají velmi osobitý genius loci, fi lozofi i, specifi ka a programy, a to pomíjím nadžánrové Prague Sounds a JazzFest Brno. Kreativně se vypořádává s genetickým sevřením svého patrona Dvořákova Praha. Všechny se pokoušejí tvořit programy jako náhrdelník projektů a vyhýbat se každodennosti. Proč se někdy daří více a někdy méně? Je to obecná rovnice, která prolíná celou českou kulturou: mnoho nadšených i kreativních lidí = málo peněz.
Festivaly a orchestry jsou partnery. Pro orchestry je hostování na českých festivalech důležitým ekonomickým a prezentačním faktorem, festivaly domácí orchestry potřebují, protože si nemohou dovolit jako nejmenovaný festival z devadesátek zvát rok co rok pět, šest či více zahraničních symfonických těles. Naštěstí silných osobností a projektů najdeme v katalozích pěknou řádku.
Jsem rád, že tváří května je famózní Francouz Antoine Tamestit, který hraje na violu takovým způsobem, že bych se nedivil, kdyby čeští mistři trpěli mindrákem. Vítám, že můžeme po čase představit dirigenta Tomáše Hanuse, v 90. letech žáka Jiřího Bělohlávka, dnes šéfa hudebního života v Cardiffu. Po ještě delší odmlce připomínáme svérázný myšlenkový svět Pavla Klikara, zásadní osobnosti počátku skutečně historicky poučené interpretace barokní hudby v 80. a 90. letech u nás, nabízíme názory multihudebníka Ondřeje Havelky, jenž pro brněnskou operu režijně připravil Verdiho Falstaffa. Poprvé představujeme komorní sbor VOCES8. Jeho souzpěv a zvuk je neslýchaný, doporučuji najít si jejich nahrávky na nějaké streamovací platformě. Jsem nadšen, že součástí tohoto vydání je legendární Kronos Quartet.
Knižní tip. V covidovém roce 2021 vydalo Národní muzeum Praha publikaci Antonín Buchtel, sběratel s laskavou duší, a jeho kolekce hudebních nástrojů, jejímiž autory je kvarteto Tereza Žůrková, Daniela Kotašová, Dagmar Štefancová a Tomáš Slavický (editor – Vladimír Maňas). Z 240 stran sálá nejen špičková odborná kompetence a profesní dokonalost, ale i lidská empatie. Buchtelova sbírka je zajímavou kapitolou české hudební kultury. Zvláště mě zaujaly gamby, barytony, violy d’amore, housle z nautila, pošetka a brněnské housle Bernarda Wutzelhofera z roku 1822. K zastavení jsou však například i niněra d’amour, kytara battente, kytara dvojitá, cistry, citera v holi, basetové rohy, čakan, regál, hřebíkové housle… Doporučuji!
Milí přátelé posledního českého hudebního měsíčníku, věnujte pozornost pomalu končící orchestrální sezoně a rozbíhající se sezoně festivalů. Krásný máj a žádná hudební nebo politická zklamání přeje vám, sobě i celému světu
Luboš Stehlík
vychází 2. 5. 2023
zveřejněné články z Harmonie 5/2023
obsah
4 Antoine Tamestit na Pražském jaru (Magdalena Nováčková)
Moc rád se věnuji mladým violistům. Masterclass je příležitost, kdy mohu říci ANO, a následně vysvětlit proč.
12 Tomáš Hanus: Život bez Janáčka byl nebyl můj život (Alena Sojková)
16 Bedřich Smetana v Roztokách u Prahy (Olga Mojžíšová)
20 Blake Morgan na správném místě ve správném čase (Alan Windsor / Patricie Windsor)
27 Jan Bartoš natočil Kabeláče a Smetanu (Jindřich Bálek)
36 Divák má rozumět dění na jevišti i beze slov (Boris Klepal)
40 Návrat do minulosti s Pavlem Klikarem (Přemysl Vacek)
47 Václav Talich – 140 (Petr Kadlec)
54 Frank Peter Zimmermann mezi Elgarem a Martinů (Alena Sojková)
56 Zapomenuté knihy o hudbě / 16 Miroslav Filip: Vývinové zákonitosti klasickej harmónie, 1962 (Eva Ferková)
62 Prague Off spring podruhé (Jan Borek)
66 Kronos Quartet – 50 (Milan Tesař)
Kronos Quartet poskytuje nový repertoár souborům z celého světa.
70 Zloději snů Lenky Lichtenberg (Petr Dorůžka)
74 Nostalgie Jiřího Slavíka (Milan Tesař)
78 Recenze
