pondělí, 2. květen 2022

Harmonie 5/2022

Napsal(a) 

Harmonie 5/2022 Harmonie 5/2022

Hudba v ukrajinském stínu

Smutný ukrajinský příběh má i své (kulturní) konsekvence. Jistě právem se stal dirigent Valerij Abisalovič Gergijev, jemuž chce prezident Putin za věrnost dát pašalik a učinit jej carem nad ruskou kulturou a jehož západní svět desítky let (i po invazi na Krym) královsky platil, v EU a v USA nezaměstnatelným a může dirigovat snad jenom kulturní tučňáky v Norsku a na Aljašce. Jsem rád, že Anna Netrebko, jakkoliv se kaje, má punc putinské sopránové carevny. Bojím se však, abychom, jak je u nás historickým zvykem, nedefenestrovali šmahem vše, co je ruské, a nezačali mccarthyovsky lustrovat všechny lidi s ruským jménem.

Dostal jsem od čtenářů Harmonie pár dopisů, které otevírají téma „inter arma silent musae“. Mají skutečně v době, kdy jsou vražděni po stovkách nevinní lidé, múzy mlčet? Chtě nechtě budou všechny letošní hudební festivaly ve stínu zničené Ukrajiny. Jistě se k tomu nějak postaví, možná budou Má vlast v Praze, Sinfonietta v Ostravě či Novosvětská v Litomyšli věnovány Ukrajině a věřím, že válku festivaly kreativně připomenou a budou mít na paměti, že „denacifikovat“ by mohl ruský imperátor jednou i naši zem. Z mnoha důvodů tedy múzy v době války mlčet nesmí.

Ačkoliv stigma války není pro hudbu úrodná půda, v jeho stínu války bude i 77. ročník festivalu Pražské jaro, kterému se v tomto vydání věnujeme. Největší válka v Evropě od roku 1945 bohužel přišla v době, kdy byl program hotový, nicméně třeba nás management překvapí a nabídne aspoň nějaký mimořádný projekt. Nevím, je-li to možné, ale moc by mě potěšilo, kdyby festival letos nebo příští rok pozval do Prahy Národní symfonický orchestr Ukrajiny a řídil by jej symbolicky nějaký protiputinovský ruský dirigent, například Vasilij Petrenko nebo Tugan Sochijev.

Pár čtenářů mě požádalo, abych zveřejnil moje jarní doporučení. Nemám pocit, že bych měl komukoli vnucovat svoje názory, takže jen letmý sumář, na co bych se těšil. Na Pražském jaru se budu snažit být přítomen provedení Beethovenova houslového koncertu Augustinem Hadelichem, Brucknerovy Šesté symfonie City of Birmingham Symphony Orchestra, Hindemithova violového koncertu Der Schwanendreher a Šostakovičovy Deváté symfonie Andrisem Nelsonsem. Do Litomyšle se snad dostanu na aktuální koncert Jakuba Hrůši a České filharmonie, kteří uvedou Kabeláčovo Mysterium času a Šostakovičovu „Leningradskou“, která by se dnes měla jmenovat „Mariupolská“.

Coda. Anička (Netrebková), od roku 2008 „lidová umělkyně Ruska“, je pragmatička. Když se stala na Západě personou non grata, zjistila, že její styl života se bez dolarů MET a dalších scén neobejde a doba jejích začátků v Petrohradě je dávno pryč, tak nasadila v duchu bonmotu prezidenta Miloše Zemana, že jen idiot nemění názory, příslušnou masku a více než měsíc po napadení Ukrajiny vydala toto prohlášení: „Odsuzuji válku s Ukrajinou a v myšlenkách jsem s oběťmi této války a jejich rodinami. Můj postoj je jasný. Nejsem členem žádné politické strany ani nejsem spojencem žádného vůdce Ruska. Uznávám a lituji, že mé minulé činy nebo prohlášení mohly být nesprávně interpretovány. Miluji svou vlast Rusko a mír a jednotu hledám pouze prostřednictvím svého umění. Po ohlášené přestávce budu pokračovat v koncertování koncem května, zpočátku v Evropě.“ Takže generální manažer Metropolitní opery, a další lidé v hudebním světě si oddechnou, neboť Anička je stroj na peníze a bude někde dříve, jinde později opět personou grata. Všimněte si, že se neomluvila za někdejší milionový finanční dar separatistům v Doněcku, který dle informací redakce údajně neskončil u hudebníků. (Korektně musím dodat, že to nemám ověřeno z více zdrojů, protože komunikace s operou v Doněcku je momentálně nemožná.)

Hudební nelogismy mají někdy podivné cesty. Virtuálním soupeřem Wagnerových žoldáků, kteří vraždí na Ukrajině, je Mozartova skupina US vojenských veteránů, kteří cvičí ukrajinské vojáky.

Jsem moc rád, že osobností května je Tabea Zimmermann. Jednak je to hvězda svého nástroje, což jako bývalý violista mohu zodpovědně potvrdit, jednak je to přemýšlivá a vzácná žena. Jsem také rád, že skladatel Petr Kotík souhlasil s uveřejněním své eseje, jež je docela aktuální. V časopise naleznete inspirativní názory Françoise-Xaviera Rotha, Jana Žemly, Tomáše Netopila, Jaromíra Javůrka, Romana Janků a hlavně Richarda Nováka. Začtete-li se do moudré zpovědi legendárního basisty, budete muset číst do konce. Připomenutí houslisty Františka Ondříčka je úlitbou mé celoživotní lásce k houslím… Doporučuji také článek o zapomenutých písních Ukrajiny. ×

 

Luboš Stehlík
šéfredaktor

 

Erratum. Bohužel ani Harmonie se nevyhne chybám a šotkům, a tak v dubnové edici na straně 74 byl uveden Béla Bartók jako autor Skytské suity. Redakce se omlouvá jak čtenářům, tak Sergeji Prokofjevovi.

vychází 2. 5. 2022

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 5/2022

obsah

4 Originální a eklektický (Petr Kotík)

8 Tabea Zimmermann: Viola vás naučí naslouchat jiným nástrojům (Alena Sojková)
Na koncertě Pražského jara vystoupí 1. června dáma, která patří k nejlepším hudebníkům současnosti.

14 Prague Off spring (Jan Borek)

20 Vzpoura proti specializacím (Jiří Vejvoda)

24 Rozhovor s ředitelem Janáčkovy fi lharmonie Ostrava Janem Žemlou (Luboš Stehlík)

30 Wannsee / 3 Hudba jako politický nástroj (Vlasta Reittererová)

34 Dva v roce dvacet dva (Jiří Vejvoda)

40 Richard Novák o Rusalce (Petr Kadlec)

46 Král českých houslistů František Ondříček (Miroslav Vilímec)

50 Roman Janků o Klášterních hudebních slavnostech (Luboš Stehlík)

54 Zapomenuté knihy o hudbě / 5 Václav Plocek: Catalogus codicum notis musicis instructorum (Dagmar Štefancová)

60 Cécile McLorin Salvant Písně z postranních uliček (Marian Pavlík)
Úspěšná zpěvačka na svých albech kombinuje své autorské písně s cover verzemi různých stylů a období.

63 Jazzová výprava do symfonických krajin (Tomáš S. Polívka)

68 Zapomenuté písně z Ukrajiny (Petr Dorůžka)

72 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.