úterý, 27. duben 2021

Harmonie 5/2021

Napsal(a) 

Harmonie 5/2021 Harmonie 5/2021

Nechci informační roboty

V březnu se silně zviditelnil výborný houslista, ale též pedagog, propagátor hudby a entertainer, Pavel Šporcl dopisem premiérovi a vládě. Jestli jej neznáte, doporučuji si jej na internetu najít. Jeho apelativní bušení mělo možná vzniknout podstatně dříve, možná mělo bít na poplach více celebrit českého umění. Je to sice silně emocionální reflexe současnosti, ale v podstatě dobře nastínil situaci, v níž se kultura nachází. Jsou tam i takovéto ostré věty: „Když už něco v médiích o kultuře zazní, tak ve smyslu, že muzikanti a herci jsou póvl. Zbohatlíci, kteří se jen přetvařují a šmidlají na hudební nástroje, a nic nepotřebují. A pokud se neuživí, měli by dělat něco jiného. Takto to vnímáme z kroků vlády, slyšíme od prezidenta, dalších představitelů a bohužel nás takto vidí i část veřejnosti.“

Co se týká klasické hudby, tak politiků, pro něž je životní potřebou, je zoufale málo. (Například prezident Zeman, který uděluje dle tradice záštitu Pražskému jaru, navštívil festival jen dvakrát, 2013 a 2016.) Publicista Josef Chuchma napsal, že „kultura je (u nás) většinově chápána – a v tom je česká společnost velmi marxisticko-leninská – coby nadstavba“. Netuším jestli „většinově“, ale část politické reprezentace a establishmentu si to zdá se podle nedostatečné podpory kvalitní kultury myslí.

Nejhrozivější varování pana Šporcla, s nímž se ztotožňuji, je však údajně zvažovaná změna učebních plánů na základních školách: „Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vydalo Revizi vzdělávacího programu základního vzdělávání. V průběhu několika dalších let (něco z toho už je aktuální) musí školy přejít na nový RVP ZV, který zavádí vzdělávací obor Informatika s povinnou časovou dotací 2 hodiny na 1. stupni ZŠ a 4 hodiny na 2. stupni. A to na úkor přírodovědných, společenskovědních a uměleckých vzdělávacích oborů, u nichž došlo ke snížení minimálního počtu hodin v rámcovém učebním plánu a k vypuštění některých očekávaných výstupů. To v praxi znamená, že se omezí především hodiny hudební a výtvarné výchovy.“

Chci věřit, že se něco tak šíleného nestane a že vláda nepřidá k bohaté paletě tragických chyb z koronavirové doby další. Nechci, aby z mých vnoučat byli informační roboti bez humanistické kreativity, citu pro krásno a kritického myšlení.

S covidem souvisí mikrokosmos altruismu. Více než rok sleduji jeho nenápadné projevy i v mé hudební sociální bublině. Vím o desítkách činů konkrétních muzikantů, kteří pomáhali skrytě, bez mediální odezvy. Koneckonců specifický altruismus vidím i tom, že stovky lidí po celé republice podpořili svůj orchestr, festival či divadlo zřeknutím se refundace za vstupenky, jež byly promarněny nouzovými stavy.

Milí čtenáři, paleta májového vydání je opět pestrá. Pražské jaro je jako loni v těžké situaci a opět bude on-line. Ve snaze zachránit Mou vlast, rozhodlo se k překvapivě odvážnému projektu – ikonické dílo české kultury bude dirigovat Václav Luks se svým orchestrem, který by se možná měl 12. května nazývat Collegium 1882. Pro všechny to bude premiéra.

Jestli bude objevnější nežli provedení Barenboima, Bělohlávka, Hrůši, Netopila, Talicha, Kubelíka ad. brzy uslyšíme a uvidíme. To, že možná jen v televizi nebo na počítači, je velmi smutné. Letmo ještě upozorním na články, za něž jsem obzvláště vděčný. Jako teenager jsem žil kromě hudby Bacha, Schuberta a Mozarta i světem Igora Stravinského, takže jsem rád, že můžeme důstojně připomenout jeho výročí. Od 80. let si velmi vážím dirigenta Petra Altrichtera. Jeho svět nemá moc společného s Václavem Luksem. Spojuje je však stoprocentní nasazení, entusiasmus, pokora a pečlivé studium každé partitury. Neobyčejně mě těší, že připomínáme jeho jubileum. Režisér Petr Václav nedávno dokončil natáčení sedm let připravovaného filmu Il Boemo, jenž je nyní v postprodukci. Více se dozvíte v exkluzivním rozhovoru. Na závěr tip z rubriky jazzu a world music – výborný profil Alberta Kuvezina, zpěváka ze sibiřské Tuvy, jehož hudba bývala někdy označována jako „předkřesťanská a postkomunistická“, jenž provozuje variaci na hrdelní zpěv. ×

 

Šťastný máj přeje

 

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 29. 4. 2021

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 5/2021

obsah

4 Václav Luks Má vlast bude pro nás premiéra podobně jako pro hudebníky roku 1882 (Jindřich Bálek)
Festival Pražské jaro uskuteční jeden z nejodvážnějších počinů své historie – ikonickou Mou vlast provede autentický český orchestr se zahraničními posilami.

12 Režisér Petr Václav o svém fi lmu Il Boemo (Tomáš Pilát)
Podstatou osmnáctého století je, že nesnášelo těžkost. Lehkost a jistá impertinence patřila k dobré výchově. Lidé uměli pochlebovat i používat slova jako dýku

20 Hudba – to je život. Pocta Petru Altrichterovi (Bohuslav Vítek)

26 Balet se pohybuje v čase. Igor Stravinskij a balet (Jana Hošková)

32 Stanu se lepší manažerkou svého vlastního života, říká dirigentka Kristiina Poska (Jiří Vejvoda)

36 Kompoziční vesmír muzikologa Aleše Březiny (Marta Tužilová)

42 Hudba je můj svět. Hudba je můj život. Vzpomínkové rozhovory s Bernardem Haitinkem 5 (Petr Hagmann, Erich Singer)

50 Z Čech až na konec hudebního světa 5: Účastníkem jara národů v Banátu a Radeckého tažení v Itálii (Tomáš Slavický)

56 Muzikolog jako organolog, muzejník a památkář (Petr Koukal)

62 Gretchen Parlato Další čekání na návrat (Daniel Sywala)
Americká jazzová zpěvačka patří mezi nejoceňovanější umělce. Letos přichází s novým albem Flor, které je celkově čtvrtým, ale kvůli početným vedlejším projektům činí odstup mezi jejími posledními řadovými alby deset let.

66 Shai Maestro: Znát základy, na kterých stavíme (Milan Tesař)

72 Albert Kuvezin o hrdelním zpěvu (Petr Dorůžka)

72 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.