čtvrtek, 30. duben 2020

Harmonie 5/2020

Napsal(a) 

Harmonie 5/2020 Harmonie 5/2020

AJ, MÁTE HUSLE, A NEHRÁTE

Letošní Velikonoce byly nezvykle tiché. V křesťanské liturgii připadá na Bílou sobotu čtení z prastaré homilie, které začíná větou Hodie magnum silentium est in terra. Dnes je Velké ticho po celé zemi. Tohle Velké tajemné ticho ale končí s příchodem sobotní noci, zatímco naše současné ticho od živých koncertů a veřejného kulturního ruchu ještě chvíli potrvá.

„Pokud v souladu s rozvolňováním vládních opatření většina podnikatelů začne pracovat a vydělávat pravděpodobně již v průběhu května, hudebníci se na pódia nepodívají ještě dlouhé měsíce. Téměř všechny kulturní aktivity jsou nenávratně a bez náhrady zrušeny až do podzimu a dlouhé měsíce je třeba překlenout tak, aby hudebníci nebyli nuceni pověsit své nástroje na hřebík,“ říká mi umělecký vedoucí Collegia 1704 Václav Luks v polovině dubna, tedy měsíc po vyhlášení karantény.

Známá moravská lidovka o muzikantech, z níž jsem si vypůjčila úvodní povzdech, v takovém kontextu získává hořkou notu. Muzikanti samozřejmě potichu nejsou, potřeba cvičit a udržovat se v kondici s karanténou nemizí, někteří svoje koncerty streamují, mnozí jsou nuceni před pravidelným cvičením odpracovat směnu ve fabrice, aby uživili rodinu. A někteří se chápou veřejné iniciativy, aby pomohli sobě i ostatním. Respektive suplují v určitém ohledu roli státního aparátu, který zatím nebyl schopen jasně a přehledně definovat, v jaké formě poskytne umělcům nutnou podporu. S cílem zastupovat zájmy nezávislých umělců scény klasické hudby tak vzniklo Sdružení umělců klasiky. Za skupinou profesionálních hudebníků spojených zkratkou, pod níž se vám vybaví skladatel Josef, houslista Josef (nebo taky tenista Cyril a případně i kus nepoddajného dřeva), stojí právě Václav Luks spolu s violoncellistou Tomášem Jamníkem. Oba pánové na sebe velice rychle navázali další významná jména klasické hudební scény, za jejichž veřejné podpory teď jednají s ministerstvem kultury, tlumočí potřeby a navrhují řešení.

„Domníváme se, že není třeba objevovat objevené a inspiraci můžeme hledat v německém modelu podpory, kdy je možné po vykázání ušlých příjmů z koncertní činnosti získat částečnou kompenzaci na základě vyplnění velmi jednoduchého online formuláře. Celý proces je velmi rychlý a byrokraticky nenáročný a vše je vyřízeno během dvou až tří dnů,“ říká Václav Luks.

U nás se naopak v průběhu dubna ukázalo, že na onen slibovaný a z různých stran skloňovaný jednorázový příspěvek 25 000 Kč většina muzikantů nedosáhne. Mnoho z nich má minimální úvazky na ZUŠkách nebo na základních školách, v muzeích, místních kulturních organizacích. „Ti všichni jsou z toho venku… Je to něco, na co jsme MK od začátku upozorňovali. Na poslední chvíli to změnili, ale špatně,“ říká specialista na autorské právo Rudolf Leška. On a další jeho kolegové z advokátní kanceláře Štaidl Leška poskytují bezplatně všem členům SUK (za týden od založení skupiny jich bylo 1600) právní poradenství. „Ta právní úprava je komplikovaná a ne vždy je jasné, kdy lze žádat. I pro právníka je mnohdy velmi složité se v tom zorientovat. V rámci poradny muzikanti nejčastěji řeší právě souběh s různými formami zaměstnání. Neformální průzkum SUK ukazuje, že na podporu z tohoto důvodu nedosáhne na 70 % hudebníků,“ dodává Rudolf Leška.

Kéž by se tahle bizarní situace do doby, než se vám dostane květnové číslo do rukou, změnila k lepšímu. Co se s jistotou nezmění, je fakt, že se letos v květnu budeme muset obejít bez nejprestižnějšího českého svátku klasické hudby. Alespoň v podobě, na kterou jsme u Pražského jara zvyklí. Festival plánuje streamy přibližně deseti vybraných koncertů. Tradiční Má vlast zazní taky – Česká televize odvysílá sestřih starších záznamů. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že pokud festival občas čelí výtkám vůči velkému akcentu na zahraniční hvězdy a naopak malé péči o dramaturgickou nápaditost, právě tady mělo vedení skvělou příležitost, jak ukázat odvahu riskovat. Nabízelo se povolat šest skladatelů (jsou doma a nemají zakázky), každému z nich svěřit úpravu / rekompozici jedné básně pro komorní ansámbl (jsou doma a nemají koncerty). Finanční profit žádný, umělecký výsledek nejistý – společenské gesto silné.

Ve složité situaci jsou nejen muzikanti, ale i mnozí naši kolegové novináři. Jsme rádi, že i přesto vám můžeme přinést květnovou Harmonii. Najdete v ní rozhovor s klavíristou Miroslavem Sekerou, pokračování skvělého seriálu o dramaturzích nebo povídání s hammondkářem Ondřejem Pivcem.

 

Pevné zdraví a dobrou mysl vám přeje

 

Michaela Vostřelová

zástupkyně šéfredaktora

vychází 29. 4. 2020

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 5/2020

obsah

3 Komentáře

6 Brahms v samurajské chatce (Dita Hradecká)
S Miroslavem Sekerou o novém CD, japonských mecenáších, potřebě neztratit z hudby radost a důležitosti lidské opory.

10 Bernarda Fink: Potřebujeme lano, abychom se neztratili (Alena Sojková)

12 Ondřej Hučín: V divadle je všechno superrelativní (Veronika Lucassen)

18 Stoletý salcburský Kdokoli (Michaela Vostřelová)

22 András Schiff : Svět hudby marketingem zpovrchněl (Magdalena Nováčková)
O tom, jak András Schiff vnímá současný umělecký svět, dění v rodném Maďarsku, a o co by požádal Beethovena.

26 Hudební svět synagog: Biblická kantilace (Veronika Seidlová)

32 Gabriel Gössel: Největší český znalec šelakové éry (Filip Šír)

34 Jan Čmejla: O soutěžení, poslouchání a hudbymilovném Sherlockovi (Věroslav Němec)

40 Z jednoho století české opery 1 (Vlasta Reittererová)

46 Zdeněk Král nechává baterie inspirace stále dobíjet (Martin Flašar)

50 Být (etno)muzikologem v Čechách (Lubomír Tyllner)

54 Ondřej Pivec: Rozhovor o vynucené pauze (Tomáš S. Polívka)
Patří k nemnoha zdejším muzikantům, kterým se podařilo prorazit v USA. Jako sideman Gregoryho Portera dokonce získal v roce 2017 Grammy.

57 Daniel Bulatkin: Nejmladší jazzman se smělými plány (Milan Tesař)

60 Recenze

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.