středa, 24. duben 2019

Harmonie 5/2019

Napsal(a) 

Harmonie 5/2019 Harmonie 5/2019

Milí čtenáři,

podle žebříčku hodnocení globální poradenské firmy Mercer je Praha v kvalitě žití na 69. místě z 231 měst. Na prvním místě je Vídeň, dobře se umístily třeba Curych, Mnichov, Frankfurt, Ženeva, Basilej. (Žebříček však poněkud relativizuje, že izraelský Tel Aviv nebyl pro průzkumníky hoden pozornosti…) Co se týká kultury a hudby zvlášť, odstup od první desítky by určitě nebyl tak drtivý, dokonce mám pocit, že se kvalita rok od roku pomalu zlepšuje. Velmi se snaží pražské orchestry, naději ve stoupající progres a změnu budí nový šéf opery Národního divadla i Státní opery Per Boye Hansen, i když vhodnější by možná bylo, kdyby se stal rovnou generálním ředitelem našeho prvního divadla. K nové fázi života směřují dva největší festivaly – Dvořákova Praha a Pražské jaro.

Jako každý rok bude jaro patřit právě Pražskému jaru a jistě i ostravskému festivalu Leoše Janáčka. V Česku je dramaturgie řešena různě. Někde ji tvoří jen ředitel, jinde ředitel se šéfdirigentem, dramaturg se šéfdirigentem, výjimečně trio ředitel – dramaturg – šéfdirigent, nebo mají vlivného rezidenčního externistu/poradce i umělce, jehož platí majitel v roli ředitele. Pražské jaro navázalo na dobu, kdy dramaturgii tvaroval Antonín Matzner a vybralo Josefa Třeštíka, doposud dramaturga rozhlasových symfoniků a jednoho festivalu soudobé hudby. Jaký to bude mít vliv, poznáme plně až v roce 21. Diskuse, soulady i jiskření mezi managementem, uměleckou radou a dramaturgem budou určitě neobyčejně zajímavé. Hlavně aby to vše festival posunulo ještě více do světa. Když nemůžeme Salcburku, BBC Proms, Berlínu a podobně konkurovat leskem a penězi, měli bychom být aspoň na evropské úrovni neumdlévající kreativní dramaturgií.

Jak o jaru pražském, tak i ostravském se dočtete uvnitř květnové edice časopisu. Jeho hlavní tváří je magická osobnost jazzového světa – Cécile McLorin Salvant. V jejím případě se Pražskému jaru podařil neplánovaně husarský kousek. Ke dvěma cenám Grammy přidala letos třetí, takže Pražské jaro je velmi „up to date“. O tom, jak je McLorin Salvant citlivá k okolnímu světu, svědčí mimo jiné i tato slova: „Všímám si, jaké masky si lidé nasazují, když jednají s jinými lidmi. Sleduji výraz v jejich tvářích. Zajímá mě, kdy lidé lžou a kdy poodhalují jen kousek pravdy. To všechno mě fascinuje, stejně jako humor. To vše se odráží ve způsobu, jakým zpívám, i obecně v mém životě.“

Podobně vzrušující je portrét flétnisty Emmanuela Pahuda, další tváře Pražského jara. Těžko hledat pro interpretaci flétnového koncertu Francouze Jacquese Iberta autentičtější umělecké souručenství, nežli skýtá špičkový francouzský sólista a renomovaný francouzský orchestr s výrazným rusko-osetinským dirigentem žijícím ve Francii…

Určitě si nenechte ujít reflexi pražského pobytu světové hudební legendy Alfreda Brendela, reportáž z newyorského provedení Martinů Julietty, dokončení profilu violoncellového rodu Škampů a rozhovory s houslistkou Lisou Batiashvili a s jazzovým kontrabasistou Vincencem Kummerem. (Ať žije jazz!)

Rozloučím se muzikantskou parafrází tradičního zvolání jednoho z mých oblíbených rozhlasových glosátorů: krásný máj, samé dobré zprávy a žádná hudební zklamání přeje vám, sobě i celému světu

 

Luboš Stehlík

vychází 29. 4. 2019

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 5/2019

obsah

3 Navzdory erozi paměti (Renáta Spisarová)
Martinů Julietta poprvé v Americe.

6 Cécile McLorin Salvant: Posluchačka se třemi Grammy (Milan Tesař)
Přirovnávají ji k Billie Holiday nebo Elle Fitzgerald. A míří na letošní ročník Pražského jara.

10 Emmanuel Pahud hovoří rozmanitými hudebními jazyky (Magdalena Nováčková)
S jedním z nejvýznamnějších flétnistů současnosti.

14 Pražské jaro nikdy nebude muzeem (Luboš Stehlík)
Salcburk, BBC Proms, Berlín mají často náskok ekonomický, nic nám ale nebrání v tom, abychom byli na světové úrovni kreativitou a programem. Nebo ano?

16 Lisa Batiashvili: Vůni rodné země si v sobě nesete celý život (Alena Sojková)
Není jen velká dáma světa klasické hudby. Je to i žena, pro kterou je rodina největší prioritou, a také člověk, kterému není lhostejné, v jakém světě žije.

20 www.mhflj.cz 2019 (Luboš Stehlík)
Digitální setkání s ředitelem Mezinárodního festivalu Leoše Janáčka Jaromírem Javůrkem.

22 Bachovy sonáty a partity jakožto absolutní fundament (Magdalena Nováčková)
S Isabelle Faust o klíčovém díle houslové literatury.

26 Inspirativní večer s Alfredem Brendlem nejen pro klavíristy (Dita Hradecká)
Tři večery uspořádané pod hlavičkou Pocty Alfredu Brendlovi byly dobrou záminkou pozvat opět po čase osobnost, k níž vzhlížejí generace pianistů.

28 Tereza a Roman Válkovi uprostřed rušné sezony (Vojtěch Babka)
Vše je o estetickém ideálu.

31 Violoncellový rod Škampů: Martin Škampa (Tomáš Jamník)
Dokončení velkého violoncellového trialogu.

36 Být muzikologem v Čechách (Jiří Tichota)
Mnohostrunný muzikolog.

40 České muzeum hudby 200 let po založení Národního muzea (Věra Šustíková)
Osobní pozůstalosti.

46 Paměť a tradice v evropské hudební kultuře pozdního středověku a raného novověku (Antonio Chemotti)
Uchovávání zvukové paměti ve střední Evropě: polyfonní píseň Martir Christi.

49 Moderní hudební architektura IV (Josef Vomáčka)
Ženeva a Frankfurt nad Mohanem.

52 Francouzsko-česká akademie slaví (Luboš Stehlík)
Interpretačních kurzů probíhá v České republice hodně. Akademie v nádherné Telči patří
řadu let k nejlepším.

54 Konstanty a varianty 5 (Vlasta Reittererová)
Naše a cizí.

61 Seckou Keita: Koru na noc raději přikryjte (Jiří Moravčík)
Senegalský hráč na koru má královskou i griotskou krev. Mohl si tedy vybrat a přednost
dostala kariéra hudebníka.

64 Vincenc Kummer: Když to neswinguje, není to jazz (Milan Tesař)
Zatímco k 75. narozeninám si vydal vzpomínkovou knihu Medvědí stopou,
77 let oslavil velkým koncertem v Brně s bigbandem Cotatcha Orchestra.

66 Oprášené klenoty domácí jazzové historie (Tomáš S. Polívka)
Indies Happy Trails připravuje na CD pětici snímků. Vzájemně nesouvisejících, ovšem nikoli zásadních.

68 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.