středa, 23. duben 2014

Harmonie 5/2014

Napsal(a) 

Harmonie 5/2014 Harmonie 5/2014

Milí čtenáři,

je 21. listopad 1989. Mezi 200 000 lidmi na Václavském náměstí cinká klíči i jeden z vůdců Supraphonu, který mě ještě na jaře toho roku chtěl vyhodit z národního podniku Supraphon kvůli podepsání jakési petice. Kovaný člen KSČ, spolehlivý stranický kádr, se stal přes noc demokratem a brzy poté věrozvěstem kapitalismu. Stejné to bylo s řadou dalších osob české hudební kultury.

Dne 8. dubna 1990 pronesl Rafael Kubelík po návratu z dvaačtyřicetiletého exilu tato slova: „Vášnivě jsem na tento okamžik čekal a věřil jsem, že jednou přijde. Jsem vděčný Bohu, celému národu, přátelům a vám všem.“

Je 12. květen 1990. Rafael Kubelík, coby kulturní symbol návratu demokracie a normality do naší země, zahajuje s Českou filharmonií Mou vlastí festival Pražské jaro. A 9. června téhož roku stejnou skladbou oslavuje na Staroměstském náměstí Koncertem vzájemného porozumění první svobodné volby. Srdcem mladík, tělem nemocí zmítaný muž, pokorně diriguje obrovité souručenství České filharmonie, Státní filharmonie Brno a Slovenské filharmonie... V ony červnové dny nám Mistr Kubelík mimo jiné adresoval dodnes aktuální věty: „Dokud člověk nemá čisté svědomí, není svobodný. Svoboda je možná jen tehdy, když je tím nejvyšším stupněm disciplíny. Svobodu nemůžeme mít jen tak lehce… Nikdo není svobodný, nikdo na světě, kdo nemá čisté svědomí.“ Ty dva koncerty patří dodnes k mým nejsilnějším kulturním zážitkům a ovlivnily můj život víc, nežli různě motivované cinkající davy v centru Prahy v roce 1989. Rafael Kubelík patřil s Firkušným, Talichem a Ančerlem k největším světlonošům české hudby ve světě a svým mravním postojem a neústupností byl pro mnoho lidí symbolem, představitelem integrity. Proto byl jeho návrat do vlasti tak zásadní. Proto mu byl v roce 1991 udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Proto je součástí nejlepších stránek našich (nejen hudebních) dějin. A i když už kvůli zdraví ukončil dráhu dirigenta, jeho provedení Vlasti na Pražském jaru bylo nejsugestivnější, jaké jsem živě kdy slyšel.

Má vlast na Staroměstském náměstí v roce 1990 (foto: Zdeněk Chrapek) Má vlast na Staroměstském náměstí v roce 1990foto: Zdeněk Chrapek

 

Výročí narození nejslavnějšího českého hudebníka 20. století (nar. 29. června 1914 v Býchorech u Kolína – zem. 11. srpna 1996 v Kastanienbaumu u Lucernu) mě přivedlo k rozhodnutí nabídnout Vám komplementární reflexi, jejíž záběr je unikátní. Nemohli jsme postihnout Mistrovu celou kariéru, takže zcela například chybí zásadní období v Mnichově (téma pro HARMONII 2016), jistě si však uděláte představu o působení v Londýně, Chicagu, vazbách na Pražské jaro a o jeho nahrávkách. Bonusem je pak zamyšlení dirigenta Jiřího Bělohlávka. Doufám, že pohledy na dílo a život Rafaela Jeronýma Kubelíka budou pro vás přínosné a snad přinesou i informace, které jste dosud neznali nebo si neuvědomovali jejich kontext.

„Věříme-li, že hudba má etickou, morální i reálnou fyzickou sílu, pak musí být součástí věčného řádu pohybu v souladu s vesmírem, který nás, nevědomé, řídí a vede životem.“

Duchovní i smyslově opojné hudební májové dny Vám přeje

Luboš Stehlík

vyšlo 28. 4. 2014

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 5/2014

obsah

3 Symphonia Rudolpho Secundo, Romanorum Imperatori semper Augusto decantata
(Petr Daněk, Jan Baťa)
Aneb výzkum rudolfínské hudby v mezinárodním kontextu.

5 Mezinárodní hudební festival Kutná Hora 2014
Pozvánka na „velký vlastenecký festival“.

6 Rafael Kubelík – Věděl, jak se dostat k srdci hudby (Mirka Zemanová)
Jeden z pohledů na legendárního dirigenta a jeho život v USA a Anglii.

10 Rafael Kubelík a Pražské jaro (Bohuslav Vítek)
Společné začátky, léta odloučení a velký návrat.

11 Rafael Kubelík v nahrávkách: analogová léta (Patrick Lambert, překlad Petr Kadlec)
Kubelíkovy nahrávky pod drobnohledem znalce z největších.

15 O české hudbě a Rafaelu Kubelíkovi (Jiří Bělohlávek)
„Pochopil jsem, že Rafael Kubelík svým nekompromisním politickým postojem, který netoliko vyslovil, nýbrž celým svým životem naplňoval, postavil morální imperativ české společnosti.“

16 Pražské jaro 2014 (Luboš Stehlík)
Rozhovor s ředitelem Romanem Bělorem o tom, co přinese letošní svátek nejen české hudby.

18 Příběhy předmětů z Muzea Antonína Dvořáka (Veronika Vejvodová)
Hudební nástroje Antonína Dvořáka.

21 Rok české hudby s klavíristou Tomášem Víškem (Věroslav Němec)
Nebojte se Háby a hrajte Ježka!

24 Být kladně zasažen (Petr Kadlec)
Ze vzpomínek Josefa Hály, část třetí.

28 Snažím se vší silou a energií přivést na svět různé projekty (Markéta Vejvodová)
S Radkem Baborákem o jeho cestě od lesního rohu k dirigentské taktovce.

31 Jaromír Javůrek o Janáčkově máji (Luboš Stehlík)
„Snažím se již poměrně dlouhou dobu, aby Janáčkův máj nezkostnatěl, nezestárnul, aby byl stále mladým, zajímavým a kreativním festivalem.“

32 A ti druzí… Rok české hudby 2014 (Vlasta Reittererová)
Kapelnické dítě Kitty Červenková a bojovník s osudem Otakar Hollmann.

35 Cesta Bennewitzova kvarteta (Jindřich Bálek)
Jak se rodí interpretace.

40 Musica monastica (Vít Aschenbrenner)
Františkánský řád v ústraní, vytrvalé modlitbě a hudebním rozjímání.

42 Vzpomínky na Gerarda Mortiera (Mirek Černý)
Operní bohové neumírají.

44 Ve svých choreografiích se snažím oprostit od klasiky (Markéta Jůzová)
S modernistou a experimentátorem Viktorem Konvalinkou.

47 Jakub Zahradník a Ryšavý Hanrahan (Luboš Stehlík)
Skladatel, klavírista a vydavatel – hypnotizovaný zvukem v Propadlišti času.

48 Kritiky

49 Svět opery

53 Eugen Vizváry – Bez ohledu na žánry (Daniel Hevier ml.)
Slovenský pianista o své dlouhé cestě k prvnímu sólovému albu.

54 Radim Hanousek: Jsem ve stádiu hledání (Milan Tesař)
Koho, co a kde hledá saxofonista Radim Hanousek?

56 Daniel Šoltis: Stíráme rozdíl mezi kompozicí a improvizací (Tomáš S. Polívka)
S manažerem, producentem a zároveň členem jedné z nejinvenčnějších kapel česko-slovenské jazzové scény.

58 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.