pondělí, 23. duben 2012

Harmonie 5/2012

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2012/5 časopis Harmonie 2012/5

CéDéÉEfGéÁHáCé

Od roku 2010 používá Mezinárodní hudební festival Pražské jaro originální vizualizaci Studia Najbrt. Jde o koncept typografického „zhudebněného plakátu“, jenž předává divákovi hudbu jako takovou; informaci si lze z plakátu přečíst, respektive zazpívat. Letos si můžeme na ulici, v tramvaji či autobusu MHD, autě nebo v metru zazpívat tóny stupnice C dur. Bohužel to, co bylo osvěžující v roce 2010, působí na mě v roce 2012 už poněkud jednotvárně, jako cesta, jež nemá smysluplné pokračování. Jako snaha po úporné originalitě. Naštěstí může být vizualizace ospravedlněna českou premiérou skladby C pro velký orchestr Jiřího Kadeřábka... Je dobře, že nad programem festivalu rozpaky téměř nezažívám. Údajně oddychový ročník má dobře našlápnuto a jestli bude mít festival štěstí, že všichni hosté na rozdíl od loňska přijedou a navíc budou v perfektní formě, zažijeme v pražských sálech skutečný hudební svátek. Některé projekty a osobnosti jsou obestřeny očekáváním. To platí pro Mou vlast s Vasilijem Petrenkem, Novosvětskou v interpretaci Petrohradské filharmonie, Poctu Johnu Cageovi, barokní večer Accademie Bizantiny, čínskou hudbu v podání dívčího septetu Dun Huang New Word Ensemble, dirigujícího Leifa Ove Andsnese, hráčskou kondici Natalie Gutmanové, příjezd Rafała Blechacze, zdraví Ivana Moravce, premiéru flétnového koncertu Lukáše Sommera, koncertní provedení Fidelia či Dvořákova Requiem. Naopak jistotu prvotřídních zážitků můžeme již teď směle očekávat od spojení Magdalena Kožená – Mitsuko Uchida, Mark Padmore – Paul Lewis, Ian Bostridge – Orchestr doby osvícenství, Jiří Bělohlávek – BBC Symphony Orchestra, Jiří Kout – FOK a doufám, že i opětného hostování Edity Gruberové. Vídeňská filharmonie zahraje tři poslední Mozartovy symfonie, čímž naváže na svou legendární kreaci s Karl Böhmem. Daniel Barenboim ji bude jistě emocionálně a charismaticky vést. Jen nevím, jestli to je pro tento konkrétní program optimální volba. Mozartovské kreace s Nikolausem Harnoncourtem, Riccardem Mutim nebo kdysi s Claudiem Abbadem mi přišly zajímavější. Nicméně to bude určitě báječně zahraný Mozart, jakého bychom se od českého orchestru asi nedočkali. Zvlášť musím zmínit tradiční koncert a společenské setkání Sukovy Křečovice 27. 5., jichž se už houslista Josef Suk bohužel nezúčastní. Květen je však i ve znamení další významné festivalové akce. Je jí Janáčkův máj. Více se o něm dočtete uvnitř časopisu. Takže vzhůru na lahůdky do Prahy a do Ostravy!

Májové vydání HARMONIE je hodně pražskojarní a v šesti materiálech Vám přiblíží náš nejznámější festival očima ředitele, mecenáše a novinářů. Dlouho jsem doufal, že se nám podaří realizovat rozhovor s britským tenoristou Ianem Bostridgem. Bohužel jeho agentura uspořádala tak vynalézavou uhýbací operaci, že se to nakonec nezdařilo. Přesto si myslím, že Vám jej článek dobře přiblíží.

Možná Vás překvapí studie o Richardu Wagnerovi. Kromě toho, že je to výborně napsaná anticipace výročí, která nás čekají v roce 2013, je to comes ke kongresu Richard Wagner Verband International, jenž se uskuteční ve dnech 17. až 20. května v Praze.

Jakkoliv nemám ve zvyku komentovat vkládané materiály, tak učiním výjimku. Za podpory MHF Pražské jaro a firmy Supraphon obsahuje časopis bonus – plakát, který fotograficky připomíná houslistu Josefa Suka, jednoho z nejvýraznějších mužů české hudební kultury druhé poloviny 20. století...

Součástí časopisu je i voucher MHF Struny podzimu, kdy si můžete už teď velmi výhodně koupit vstupenky na zářijový koncert nejlepšího francouzského kontratenoristy Philippa Jarousského.

Milí přátelé HARMONIE,

potěšení z četby, poučení i povznesení nad každodennost Vám přeje

Luboš Stehlík

glosa

Na co se budeme dívat z Rudolfina?

Na co se budeme dívat z Rudolfina? - Vertikála u Rudolfina Na co se budeme dívat z Rudolfina? - Vertikála u Rudolfina

V současné době zažíváme opět pokus o oživení plánů na úpravu náměstí Jana Palacha v Praze. Plán má přitom dvě podoby. Ta první obsahuje návrh vertikály (stožáru s českou vlajkou), kterou však odmítá národní památkový ústav s tvrzením, že na náměstí se takto silná vertikála nehodí. (Už v roce 1880 byla vyhlášena soutěž, v jejíž porotě seděl i sochař J. V. Myslbek, na dostavbu náměstí. Tehdy vyhrála vertikála, která měla být vysoká jako římsa Rudolfina.) Druhý návrh počítá s pomníkem architekta Johna Hejduka, který své dílo věnoval roku 1991 městu Praha. Jde o ztvárnění Jana Palacha a jeho matky. Originální název je Dům sebevraha a Dům matky sebevraha. Plastiky stály od roku 1992 v Královské zahradě Pražského hradu. Nedávno o ně ale projevila zájem i architektka Alena Šrámková pro svou budovu FA ČVUT v Dejvicích. Instituce kolem Palachova náměstí se tedy musí ozvat dříve a pak možná pomník Jana Palacha získají. Plán architekta Králíčka však počítá s tím, že plastika nebude přímo ve středu náměstí, ale vedle budovy VŠUP. Pomník by mohl stát na Alšově nábřeží. Pro umístění plastik je prý nejvhodnější Alšovo nábřeží na hraně Palachova náměstí, nikoli přímo na něm. Náměstí Jana Palacha před nejlepším koncertním prostorem České republiky je svou neujasněností, podivnou dlažbou a bahnitými chodníky už řadu let mezinárodní ostudou. Již několik primátorů plamenně prohlašovalo, jak se provizorium na náměstí architektonicky vyřeší a bude chloubou Prahy, vždy však zůstalo u slibů. Palachova socha měla na jeho náměstí stát už dávno a na základě zkušeností se obávám, aby nezůstalo u proklamace a návrhů. Například Italové, kterým to mohlo být jedno, neboť mají vlastních hrdinů dost, uspořádali už v roce 1969 sbírku na pořízení pomníku a o rok později byla odhalena socha pražského studenta na římském náměstí Jana Palacha!

Na co se budeme dívat z Rudolfina? - Pomník Jana Palacha Na co se budeme dívat z Rudolfina? - Pomník Jana Palacha

Na pražském Palachově náměstí však stojí od roku 2000, čelem k Rudolfinu a zády k náměstí (!), třímetrová socha Antonína Dvořáka od Josefa Wagnera otce a Jana Wagnera syna. Není sice špatná, i když rovněž nadživotní Dvořákova socha v Karlových Varech z roku 1974 od Karla Kuneše mi připadá zajímavější, ale umístění v (ne)kompozici náměstí je zoufalé. Proklamovaná dočasnost pak začíná připomínat někdejší pobyt sovětské armády u nás. Navíc stojí na Alšově nábřeží socha Josefa Mánesa. Tedy tři sochy, tři kandidáti na prestižní umístění, z toho dva mají vůči tomuto prostoru stejně silný vztah. Praha sice zápasí s různými problémy typu tunel Blanka, Opencard, ale peníze na konečnou úpravu náměstí mezi Rudolfinem, Filozofickou fakultou UK, Vysokou školou uměleckoprůmyslovou a na umístění tří soch by se měly najít rychle. Hlavně ale ať o tom rozhodují odborníci, a ne politici!

vyšlo: 27. 4. 2012

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 5/2012

obsah

3 Události – Komentáře
6 Ian Bostridge – Hudba je jedna z cest k zachovávání magické senzibility (Mirka Zemanová)
Portrét tenora, jenž píše knihy, nechává se inspirovat Bobem Dylanem a vytahuje posluchače z jejich ulity.
10 O Pražském jaru s Romanem Bělorem (Luboš Stehlík)
Letošní ročník nejvýznamnějšího českého hudebního svátku v hlavě jeho ředitele.
12 Nejen o hvězdách je dobrý festival (Jindřich Bálek)
Série malých rozhovorů s velkými osobnostmi letošního Pražského jara.
14 Patron i patriot (Luboš Stehlík)
Rozhovor s generálním ředitelem České spořitelny Pavlem Kysilkou nejen o Pražském jaru.
16 Čistého blouda příchodu vyčkej... (Vlasta Reittererová)
O Richardu Wagnerovi, ale především o těch, kteří ho adorovali i nesnášeli, o těch, kteří za jeho dílo bojovali i jej zavrhovali a o těch, kteří postavám jeho oper propůjčili nejen svůj hlas.
21 Jaromír Javůrek – Věřím ve vztah mezi pořadatelem a posluchačem (Tamara Vrla)
S ředitelem festivalu Janáčkův máj o koncertu v plynojemu a dalších lahůdkách letošního ročníku.
22 Že jsem mladý? Beru to jako kompliment (Věra Drápelová)
Interview s umělcem, jehož jméno patřilo v posledních měsících k těm nejvíce skloňovaným – s uměleckým šéfem Opery Národního divadla Roccem.
24 Milan Slavický: Zpráva zevnitř (Petr Kadlec)
V další části vzpomínek nám Milan Slavický připomene, jaký dopad měl komunismus na církevní život tehdejšího Československa.
27 Z času do času – Osmdesátiny Marka Kopelenta (Wanda Dobrovská)
O skladateli, jehož dílo nás již desítky let nenechává chladnými.
28 Vídeňská filharmonie se těší na Mozarta v Praze (Markéta Jůzová)
Se členy Vídeňské filharmonie o hudebních projektech očekávaných i překvapivých a o nehudebních aktivitách vpravdě záslužných.
32 Dějiny hudby pro každý den (Vlasta Reittererová)
Druhá polovina dvacátých let 19. století: „Hudební život zešosáčtěl, zmalicherněl, zúžil a seschl se na materielní zájmy o sinekury, společenské pozlátko...“
34 Jak začínali... (Vlasta Reittererová, Milan Palák)
... nám neznámí, ale v případě tohoto dílu i velice dobře známí umělci, jako například Lucia Popp nebo Marie Podvalová.
37 Kritiky
40 Svět opery
46 Goran Bregović – Hudba spojuje (Daniel Sywala)
„...pokud dobře hovoříš tou řečí, která se nazývá hudba, můžeme si rozumět, ať jsi odkudkoliv.“
48 Jazzmani na zámořských lodích (Milan Tesař)
Houpavé oceánské rytmy ve vzpomínkách Ladi Kerndla, Adama Tvrdého nebo Filipa Gondolána.
50 Orquesta Típica Fernández Fierro – Tango jako soundtrack apokalypsy (Jiří Moravčík)
„...jestliže nás tradicionalisté nemají v lásce, je to pro nás dobrá vizitka.“
52 Recenze
62 Infoservis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.