úterý, 3. květen 2005

Harmonie 5/2005

Napsal(a) 

05/2005 05/2005

Vážení a milí čtenáři,

s příchodem jara vždy Čechy a Morava doslova rozkvetou bohatostí hudební nabídky. Jestliže opernímu divadlu nesporně dominuje dvojí pražské uvedení Wagnerova Ringu v Národním divadle, i když

očekávání vzbuzuje i květnová premiéra Dvořákovy Rusalky ve Státní opeře v čele s tandemem Zdeněk Troška - Eva Urbanová, koncertnímu životu dominují tři velké festivaly - Pražské jaro (12. 5. - 4. 6.), Janáčkův máj (23. 5. - 10. 6.) a Smetanova Litomyšl

(17. 6. - 4. 7.).

60. ročník Pražského jara se stejnou ekipou sponzorů (až na Eurotel, který čeká, jestli nový majitel - španělská Telefonica - má rád vážnou hudbu) zdůrazňuje akcent na odkaz Josefa Suka (1874 - 1935). Nemohl ovšem pominout výročí

Johanna Sebastiana Bacha. Aby ukázal, že i v Čechách jsme už konečně schopni interpretovat jeho hudbu na mezinárodní úrovni, tak vsadil na mladé hudebníky v čele s Václavem Luksem, což je velmi nadějné. Doposud odpíraná zkušenost s L'Orfeo Barockorchester

může být velmi přínosná, i když bych našel lepší interpretky Bacha, než je v současnosti Emma Kirkby. Škoda, že pro mezinárodní lesk Bachova jubilea mezinárodní festival nepozval nějaký soubor z nejužší světové špičky nebo nepřišel s nějakým nečekaným

dramaturgickým projektem. Možná však, že Londýnský symfonický orchestr odčerpá tolik peněz, že prostě bylo nutné šetřit. Ostatně odvahu s londýnskými muzikanty se Smetanovou Mou vlastí musím ocenit. Festival nabídne řadu zajímavých pianistů, houslistů a

báječnou pěveckou trojici a jako třešničku na dortu na závěr Marisse Jansonse ověnčeného úctyhohodnou uměleckou aurou.

Z nabídky jubilejního 30. ročníku MHF Janáčkův máj, jenž má regionálně pro Ostravsko a přiléhající lokality možná ještě větší význam

nežli Pražské jaro pro Prahu (jako největší festival, navíc v metropoli přeplněné hudbou, má i výrazně mezinárodní význam), mě zaujalo především hostování Maďarské národní filharmonie. Kdysi zázračný, dnes světově uznávaný Zoltán Kocsis se představí nejen

jako pianista, ale i jako dirigent. Nepochybně hodné zvýšené pozornosti budou obě závěrečné akce: koncert středověké hudby k oslavě Panny Marie výborného estonského souboru Rondellus a provedení Beethovenovy Deváté, a to hlavně osobou dirigenta Gerda

Albrechta. I Janáčkův máj se žánrově otevírá. V den skončení Pražského jara nabídne Laco Déczi a Celula New York jazzový podvečer a hned poté, 5. června, spojí svoje síly pianista Karel Košárek, Sestry Havelkovy, Ondřej Havelka a jeho Melody Makers k

provedení Gershwinovy Rapsody in Blue a písní E. F. Buriana a Jaroslava Ježka.

Poměrně výrazně se promění 47. Smetanova Litomyšl. Základem je pevnější sponzorská opora, větší péče ministerstva kultury a Pardubického kraje. Rozrostl se nejen

kvantitativně, ale i kvalitou. Na první pohled musí upoutat avizování koncertního provedení Wagnerova Tannhäusera s Evou Urbanovou, pro níž může být role Alžběty jednou z životních, a Mahlerovy Písně o zemi s Dagmar Peckovou, která vystoupí i na Pražském

jaru. Na rozdíl od něho učinila Litomyšl téma ze 60. výročí konce války a koncert Smíření nejspíš bude jednou z dominant celé akce. Smetanova Litomyšl má sice ve vínku slovo "operní", ale dávno operní mantinely překročila. Nejrazantnější pokusem o "fúzi"

v jejích dějinách je hlavní novinka - Smetanova výtvarná Litomyšl. Díky skvělému nápadu nabídnout návštěvníkům Litomyšle před večerními koncerty i jiný program nežli památky a útulné hospůdky mohou lidé shlédnout sérii jednotně koncipovaných výtvarných

výstav. Letošním leitmotivem je výstava Z českých luhů a hájů českého malířství 19. století; jiný výtvarný názor budou prezentovat výstavy Perly Orientu, Jaroslava Horálka, Karla Malicha, Catherine Cabaniss. Projekt sice zaštiťuje Východočeská galarie,

nicméně významně participují místní Městská galerie, pražské Museum Kampa a Galerie Zdeněk Sklenář. Mimochodem organizátoři mají leitmotivy rozmyšleny až do roku 2008, kdy se uskuteční jubilejní 50. ročník Smetanovy Litomyšle (2006 - Česká moře, 2007 -

Hosté zvaní a nezvaní, 2008 - Julius Mařák, Antonín Chitussi a Antonín Slavíček).

Všechny tři festivaly se v rámci svých omezených finančních možností snaží o pestrost a zlepšování nabídky a pokud na to mají, tak opentlují svoji akci slavnými jmény. V

Praze je jich, úměrně největšímu rozpočtu, celá řada, od Sira Colina Davise po Alfreda Brendela a Anne Sofii von Otter, v Ostravě jsou to pianisté Michail Rudy, jenž začíná být v České republice podobně častým hostem jako miláček zdejších dramaturgů

Garrick Ohlsson, a Zoltán Kocsis, v Litomyšli mluví tajnosnubně o svých pěveckých snech a konkrétně jednají s agenturou Bryna Terfela. Pro mě zajímavější jsou však zásadní dramaturgické tahy na české festivalové šachovnici. V Praze Luksovo provedení

Bachovy Mše h moll, letos obzvlášť mimořádně atraktivní noční nokturna, možná i Etnomaraton; v Ostravě společný koncert posluchačů Janáčkovy konzervatoře a Múzické školy pro zdravotně postižené děti a mládež nebo "znějící svět" Dana Dlouhého ze skupiny

DAMA-DAMA a řada doprovodných akcí (výstava děl Jana Černého s hudební tematikou, hudba po hvězdnou oblohou v Planetáriu Johanna Palisy); v Litomyšli kromě koncertního Tannhäusera a Smíření s hudbou Andrew Lloyd Webbera a Jiřího Pavlicy i činoherní drama

Na miskách vah Ronalda Harwooda o kolaboraci s mocí v interpretaci pardubického Východočeského divadla.

Májové vydání HARMONIE nabízí exkluzivní rozhovor se švédskou mezzosopranistkou Anne Sofií von Otter, jež bude doufám hostem Pražského jara a

jež upoutává nejen zpěvem, ale i názory. (U zpěváků závislých na dvou hlasivkových vazech však člověk nikdy neví.) Představujeme vám také další zajímavou (a krásnou) tvář Pražského jara - sitaristku Anoushku Shankar. Květnové číslo ještě nabízí řadu

témat, která Vás doufám zaujmou. Nemohu tady psát o všem, takže za všechny upozorním na dvě - Etnomaraton na Pražském jaru a rozhovor se skladatelem Milanem Slavickým.

Krásné hudební jaro Vám přeje

vyšlo: 3. 5. 2005

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 5/2005

obsah

3 Kritiky
8 Osobnost: Anne Sofie von Otter (Dita Hradecká)
11 Meredith Monk v Arše (Wanda Dobrovská)
12 Debut: Miroslav Ambroš (Dita Hradecká)
14 Poněkud utajené jubileum Pražského kytarového kvarteta (Petr Veber)
16 Profil: Anoushka Shankar (Elena Kubičková)
18 Řemesla Milana Slavického (Petr Veber)
20 Událost: Nahrávky s Beno Blachutem (Luboš Stehlík)
22 Libreto v proměnách staletí 5: Klasicistní ideál (Marc Niubo)
24 Čtyři Venuše (Petr Veber)
26 Rozhovor s varhaníkem Hansjörgem Albrechtem (Dina Šnejdarová)
27 Svět opery (Bratislava, Ostrava, Moskva, Curych, Stuttgart)
29 Rozhovor s pianistou Danilo Pérezem (Petr Vidomus)
32 Chameleon Herbie Hancock na Pražském jaru (Jan Beránek)
34 Jazz na Hradě uvítá Abdullaha Ibrahima (Petr Vidomus). Jacky Terrason v Brně (Jan Beránek)
35 Etnomaraton - Tradice s příchutí beatů (Jiří Moravčík). All that. Novinky. Živě
36 Index recenzí. Tipy
37 Recenze
53 Gramofonové novinky. Servis

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.