čtvrtek, 25. únor 2021

Harmonie 4/2021

Napsal(a) 

Harmonie 4/2021 Harmonie 4/2021

Chvála sv. Františka Saleského

Je prvního března. Vzpomínám na slova řady spisovatelů i skladatelů, jak jim bylo občas těžko z bílé první strany románu nebo první strany symfonie. Prázdný monitor notebooku na mě výsměšně civí, protože nevím, o čem bych měl psát. Vlastně vím, ale nevím, jakou dát myšlenkám formu, do jakých slov je obléknout, protože nejsem věštec ani nemám inteligenci a matematickou erudici přítele mého syna Jana Kulveita, experta na modelování a globální rizika z Oxfordské univerzity. Naštěstí mají novináři svého patrona – sv. Františka Saleského, takže mohl vzniknout tento editorial. Jemu patří chvála.

Je prvního března a já nevím, co bude prvního dubna. Nevím, jestli nám vláda uchystá nějaký apríl, jestli budou ještě policejní patroly na hranici metropole, které mě po roční osobní klausuře, jakkoliv chápu pohnutky vládního establishmentu, psychicky obtěžují a připomínají mi dobu před čtyřiceti lety, jestli i normální lidé uvidí politiky do zblbnutí vzývané světlo na konci tunelu, jestli stát udělá místo úkroků kroky vůči kultuře, jaké budou Velikonoce bez zpěvu…

Je prvního března. Nevím, jestli bude prvního dubna, až budete číst toto zamyšlení, platit vytištěný ambiciózní plán Pražského jara. Když použiji metaforickou symboliku festivalových vizuálů, jestli nad eroico a tuta forza nepřeváží leggiero, či dokonce con dolore. Vloni nám covid zařízl řadu článků, včetně titulních. Za uplynulý rok jsem došel k přesvědčení, že to nevadí. Všechny rozhovory poutavě přiblížily životní osud a duševní svět úžasných lidí. Stejné to bude i s britským dirigentem Markem Wigglesworthem. Jsem neochvějně přesvědčen, že i kdyby se stalo, že by nemohl zakončit třetího června Pražské jaro a nabídnout živě svůj výklad Oedipa Rex Igora Stravinského, určitě bude do Česka pozván v budoucnu, protože je to velmi zajímavý hudebník.

Jarní mraky však visí i nad dalšími velkolepými projekty Pražského jara, oratorními „majstrštyky“ Smetanovy Litomyšle… Je otázka, jestli se mraky nezmění v letní bouři a neovlivní stálice typu Letní slavnosti staré hudby, Concentus Moraviae, Prague Proms, festival v Českém Krumlově. Signálem, jenž nelze vnímat jinak než jako varovný, je skutečnost, že orchestry a operní divadla už se živými diváky v této sezoně zdá se nepočítají. Nicméně je pravděpodobné, že ať s námi bude virus hrát jakoukoli hru, v nějaké podobě se hudební produkce, které jsou součástí životů spousty lidí, uskuteční. Jen si vzpomeňte, jak vynalézavě se vypořádaly se zákazem hudby vloni naše festivaly. Ale fakt, že osud mnoha metráků dobré hudby (kdybych vzal v potaz váhu všech plánovaných partitur) odvisí od aktivity nepřítele, který nemá měřitelnou hmotnost a není vidět, je děsivý.

Z dubnové edice bych rád vyzvedl tři články. První dva jsou „mládežnické“. Petr Kadlec vám přiblíží záhudbí koncertu České studentské filharmonie, jež triumfálně zaplnila živě i výtvarně doslova celou Dvořákovu síň Rudolfina. Jak vnímala jazz mládež nylonového věku vám poutavě přiblíží Petr Vidomus.

Jako vysokoškolák jsem hudební svět mimo klasiku moc „nedával“, neměl jsem motivaci ani impulsy. Nicméně mezi několik mých idolů vždy patřil Chick Corea. (Letos dostal posmrtně dvě ceny Grammy – za nejlepší improvizované jazzové sólo a za nejlepší instrumentální jazzové album, Trilogy 2.) Určitě nalistujte článek Milana Tesaře, jenž ve vzpomínkové mozaice českých hudebníků charismatického pianistu a skladatele připomíná.

 

Lepší měsíc než únor a březen
přeje

 

Luboš Stehlík
šéfredaktor

vychází 30. 3. 2021

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 4/2021

obsah

3 Komentáře

6 Mark Wigglesworth: Když hledáte dostatečně dlouho, to správné slovo vždycky nakonec najdete (Michaela Vostřelová)
Má pověst zarputilého, pečlivého až pedantského dirigenta, ale klidný pozorovatel v něm záhy odhalí velkou oddanost své profesi. Rád o ní přemýšlí a inteligentně o ní píše.

12 Hudba je můj svět. Hudba je můj život. Vzpomínkové rozhovory s Bernardem Haitinkem 4 (Petr Hagmann, Erich Singer / Tomáš Moravec a Petr Kadlec)

18 Dvacetiletý maraton (Jiří Vejvoda)

24 A přece se učí! (Petr Kadlec)

30 Kryštof Mařatka: Vědění jako kontrapunkt fantazie (Michal Nejtek)

38 Z Čech až na konec hudebního světa 4: Cesta kolem monarchie a její dohra (Tomáš Slavický)

44 Mým posláním je pokorná služba (Jiří Mikuláš)

52 Z jednoho století české opery 5 (Vlasta Reittererová)

58 Mládež v osidlech jazzu: 1945–1957 (Petr Vidomus)
Někdejší morální panika kolem jazzu je dobrou lekcí před jakýmkoli příkrým odsudkem nových hudebních směrů, kterým nerozumíme nebo jsme jim generačně vzdáleni. Argumenty se totiž až příliš často opakují.

64 Chick Corea stále mladý (Milan Tesař)

68 KIN: Punk v nás zanechal „špínu“ (Tomáš S. Polívka)

72 Recenze

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.