pondělí, 30. březen 2020

Harmonie 4/2020

Napsal(a) 

Harmonie 4/2020 Harmonie 4/2020

Covid-19 a tuba

Původně jsem psal tento editorial v době, kdy byli v České republice pouze tři pacienti s nemocí Covid-19 a ministr kultury varoval, že by mohlo být zrušeno letošní Pražské jaro. Myslel jsem, že by měli přátelé klasické hudby nebo jazzu projevit koronovzdor a nadále chodit na koncerty, opery a jam sessiony a nenechat zvítězit nad živou hudbou Google Play, Spotify, Idagio, Deezer, Apple nebo Amazon. Jenže na výročí okupace našeho státu Hitlerem 15. března nás už koronavirus zcela okupoval, nemocných jsou stovky a hrozí, že jich budou tisíce a naše země bude ekonomicky kolabovat. Veřejná kultura klesla do bodu nula, zrušených koncertů klasické a jazzové hudby jsou stovky a přes nadějeplná vyjádření visí otazník nejen nad zbytkem hudební sezony, ale i Pražským jarem, ostravským Janáčkem, Dvořákovou Olomoucí atd. Nevíme, kdy se původně čínský virus unaví, takže není vyloučeno, že v ohrožení mohou být i červnové, ba i prázdninové hudební akce. Každý den je jiný a intendanti orchestrů, divadel a jednorázových akcí situaci asi úzkostlivě sledují. Kdoví, co se bude dít v době, kdy vyjde toto číslo Harmonie. Za redakci musím doufat, že některé články tohoto vydání se neocitnou tak trochu na slepé koleji…

Pakliže nebudou další měsíce pandemicky agresivní a kulturní život bude státními orgány obnoven, Leif Ove Andsnes zahraje (a roztočí) v květnu po pražskojarním Beethovenovi z let 2012 a 2014 mozartovskou klavírní sérii, což by byla zlatá medaile nejen pro náš nejznámější festival, ale i pro Rudolfinum. V tomto čísle vzdáváme poctu sbormistrovské legendě Josefu Veselkovi a představujeme hobojistu Martina Daňka i jazzovou zpěvačku Martu Kloučkovou.

Česká republika je ve světě známá nejen řadou výborných hudebníků houslistů, cellistů, klavíristů, dirigentů, dechařů, pěvců, harfistek, ale též výrobců hudebních nástrojů, přičemž na vrcholu pyramidy kraluje více než 150 let rodinná firma Petrof. Nicméně pyramida se setrvale zmenšuje. Během čtvrtstoletí zavřelo dílny nemálo zručných nástrojařů i firem. K smutnému konci došla firma Amati-Denak z Kraslic. Bylo by skvělé, kdyby příběh slavného výrobce hudebních nástrojů přece jen neskončil, našel (českého) investora a kraj či stát zachránil cennou sbírku hudebních nástrojů, kterou Amati vlastní (včetně údajně největší pozemské tuby). Bylo by sympatickým projevem dobré vůle, kdyby v této těžké době v tom pomohlo ministerstvo kultury, třebas aktem, jenž by státní pokladnu nic nestál – prohlášením sbírky za národní kulturní památku... Bylo by smutné, kdyby byl výsledkem bankrotu přesun do jiného státu.

Konec starého a první měsíce roku nového jsou ve znamení různých soutěží či anket. Předesílám, že každá soutěž je projekcí subjektivních názorů, dojmů s proměnlivou mírou objektivity, znalostí, analytičnosti, zobecnění, kritického myšlení a slyšení, občas i průsečíkem komplikovaných strategií. Co se týká hudby, jednou z těch beze vší pochyb nejrespektovanějších a systémově nejpropracovanějších jsou britské Gramophone Awards. I když občas podlehnou národní hrdosti, obecně mají vysokou kredibilitu. Z amerických Grammy mám dva obecné poznatky. Zaprvé klasická hudba je pouze apendixem velké širé hudby a dojmologie a národovectví jsou na vyšším levelu než v londýnském magazínu. Co je však možná ještě důležitější – Britové mají lepší systém hodnocení. A tak se letos v Los Angeles stalo, že víceméně prázdný titul Norman – Sustain (Gustavo Dudamel, Los Angeles Philharmonic) nezaslouženě porazil mimořádně přínosnou nahrávku Weinbergerových symfonií (Mirga Gražinytė-Tyla, City Of Birmingham Symphony Orchestra, Kremerata Baltica) a vpravdě americká deska Marsalis: Houslový koncert, Fiddle Dance Suite (Nicola Benedetti, Cristian Măcelaru, Philadelphia Orchestra) byla shledána více hodná vavřínu vítěze nežli báječné klavírní album – Yuja Wang / The Berlin Recital. V Česku jsme však o poschodí níže. Ne že by nominace či výsledky Classic Prague Awards a Ceny Anděl (klasika) byly nedůstojné, ale první v kategorii„ soutěž“ má legrační systém, jenž mi připomíná vaření pejska a kočičky, druhá, aby zachovala andělské regule, neguje vše, co naši umělci natočili mimo Česko, čímž možná odsoudili největší tuzemskou gramofirmu navěky k vítězství a tváří se, že za humny nic česky mimořádného nevzniká.

Moje zamyšlení zakončím pozitivně. Novým koncertním mistrem FOK bude výborný houslista Roman Patočka. Možná to bude mít u metropolitního orchestru zpočátku složité, nicméně je to pro abonenty FOK a jeho občas usínající dynamiku dobrá zpráva.

 

Bezvirové zprávy a kvalitní hudbu nejen v roli utěšitelky přeje vám, sobě i celému světu

Luboš Stehlík

šéfredaktor

vychází 30. 3. 2020

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 4/2020

obsah

3 Komentáře

6 Leif Ove Andsnes: Když na koncertě nastane ono Teď, ve kterém chcete zůstat věčně (Magdalena Nováčková)
O Mozartovi, českém učiteli, zimním slunci v Norsku a neobyčejných chvílích v životě koncertního pianisty.

12 Jiří Heřman o proměně člověka (Veronika Lucassen)

15 Řecké pašije Bohuslava Martinů (Aleš Březina)
Velikonoční podobenství na evropských jevištích posledních dvou dekád

18 Martin Daněk: Od Malajsie po Island (Lucia Maloveská)

24 Pod harfou Davidovou: Hudba ve středověkém a renesančním židovském myšlení (Aleš Weiss)

30 Nezemřu celý, něco zůstane: Životní cesta sbormistra Josefa Veselky (Milan Bátor)

34 Lera Auerbach: Hudba může měnit naše životy (Lenka Nota)

40 Olmütz/Olomouc operní v letech 1878–1920 (Lenka Křupková)

46 MenART rozvíjí talent a tvořivost (Alena Sojková)

52 Nový fonograf: Naslouchejme zvuku historie (Dita Hradecká)

58 Marta Kloučková: Chci si víc hrát (Tomáš S. Polívka)
Díky albu Loving Season se Marta Kloučková zařadila mezi nejnadějnější domácí jazzové vokalisty. V budoucnu může překvapit ještě víc.

58 Petros Klampanis: Vystoupit z komfortní zóny (Marian Pavlík)

62 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.