středa, 27. březen 2019

Harmonie 4/2019

Napsal(a) 

Harmonie 4/2019 Harmonie 4/2019

„S tou dynamikou si nedělej starosti. Bach ji nepsal.“

(Luboš Sluka: Violoncella. Básně v klasické japonské formě haiku. 2018)

Vážené čtenářky, ctihodní čtenáři,

osobností dubna je virtuoska na těremin Carolina Eyck, jež bude hostem festivalu Pražské jaro. Nabízíme však i profily několika z mého pohledu významných lidí – vedoucí chlapeckého sboru, „postautentisty“, který je důkazem, že v Británii není jenom Gardiner, a na slovo skoupého violoncellisty, kterého jsme rozmluvili, jenž vypadá jako metamorfóza demiurga a obyvatele Athosu či Šaolinu, proslulého interpretací romantické i současné hudby. Vloni natočil na barokní nástroj Bachovy suity, což by snad mohla být jedna z českých gramofonových událostí tohoto desetiletí.

Jsou lidé umění, jejichž práce a životy bývají posmrtně (většinou právem, občas s rozpaky) připomínány, oslavovány, jsou lidé, a není jich málo, kteří odejdou nenápadně, hudebnímu světu tak nějak nechybějí, jejich práce se zapsala do paměti dějin možná utajeně, leč silně. Musím připomenout tři výrazné individuality, které odešly v únoru. Prvním je Mirek Černý. V Belgii patřil mezi hudební žurnalistickou elitu, lobboval za českou hudbu a bez jeho pomoci by se řada českých muzikantů prosazovala v centru Evropské unie mnohem obtížněji. Byl naším spolupracovníkem a přítelem. Muzikolog, pedagog a publicista Miloš Navrátil, „přemýšlivý pozorovatel hudebních dějin“, Moravan každou buňkou. Byl neuvěřitelně pracovitý, skromný a měl mimořádný cit pro práci s mladými lidmi. Klíčové byly jeho Dějiny hudby a Nástin vývoje evropské hudby 20. století. „Nejznámější“ byl Graham Melville-Mason. Řadu let propagoval a ochraňoval českou hudbu v Británii, pomáhal a radil festivalu Pražské jaro… Kéž by měla naše hudební současnost hodně takových „bezejmenných“ lidí!

Ceny Anděl 2018 se rozhodly obejmout veškerou hudbu, a tak pojaly do své náruče letos poprvé klasickou hudbu. Seznam předvybraných nahrávek budil nadšení i smutek. (Některé tituly v něm vůbec být neměly. Hodné pozornosti je, že ještě 18. března nebyl zveřejněn seznam porotců a že mezi členy České hudební akademie a Akademie žánrových cen, jež figurují na webu andelceny.cz, jsem našel jen jedno jméno, za nímž je vysoká erudice v oblasti klasické hudby!). Naštěstí zvítězilo dobro a prvním (doslova) andělským i očekávatelným vítězem se stal Jiří Bělohlávek, hlavní záštita supraphonské nahrávky pastorální opery Bohuslava Martinů Čím lidé žijí + 1. symfonie (Česká filharmonie, Martinů Voices, skupina sólistů). Nahrávka sice není interpretačně vyrovnaná, ale právem vyhrála dramaturgie a možná i exitová symbolika. Propad některých titulů mě však překvapil (Zimní cesta Jana Martiníka, recitál Lukáše Vondráčka, Bachovy cellové suity). Medializace Cen Anděl 5. 3. měla v duchu úsloví „za málo peněz hodně muziky“ dobrou úroveň (až na občasné verbální trapnosti), jen debutant působil mezi popem, rockem, folkem a rádoby alternativou jako z jiné dimenze. Ne náhodou je klasika v Grammy v ústraní.

Na závěr novinka, která by mohla mít při nesprávné interpretaci bulvární nádech. Jedna česká softwarová firma iniciovala projekt, jenž se na první pohled jeví jako úsměvná provokace. Zjednodušeně – chtěla zjistit, jestli by „umělá inteligence“ byla schopna smysluplně komponovat. V odkazu Antonína Dvořáka našla drobné melodické torzo a za odborné gesce PKF – Prague Philharmonia oslovila špičkovou technologickou firmu, aby naučila UI komponovat. Specialisté do ní nalily stovky partitur a „robot“ rozvedl melodii (údajně poprvé) do původního čtyřhlasu, který by měla PKF zživotnit v příští sezoně. Bach ani Dvořák sice z jedniček a nul nepovstane, ale bude to určitě zajímavé a marketingově úspěšné. Ale co autorská práva?

Inspirující setkání s hudbou přeje

Luboš Stehlík

vychází 28. 3. 2019

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 4/2019

obsah

3 Aye, Graham (Aleš Březina)
Jeho odchodem ztratila česká hudba dalšího ze svých klíčových propagátorů, pocházejících z anglicky mluvících zemí.

6 Carolina Eyck: Čím pevnější limity, tím hlubší svoboda (Michaela Vostřelová)
V šestnácti vyvinula exaktnější techniku hry na nástroj, v sedmnácti o ní vydala knížku, vede kurzy po celém světě a snaží se vnést do hry na tenhle sto let starý nástroj řád.

10 Čistá krásná sinusovka (Michaela Vostřelová)
Těremin slaví sto let a daří se mu dobře.

12 Jiří Bárta o Bachovi, violoncellu, motorce, a prostě o všem možném (Magdalena Nováčková)
Není vězněm klasické hudby. Díky svému nastavení je schopen nadžánrové vnímavosti a otevřenosti v tom nejširším slova smyslu.

18 Violoncellový rod Škampů: Mirko Škampa (Tomáš Jamník)
S jedním z nejváženějších českých violoncellových pedagogů si povídal jeden z jeho žáků, cellista Tomáš Jamník.

24 Paměť a tradice v evropské hudební kultuře pozdního středověku a raného novověku 6 (Ulrike Hascher-Burger)
Zpívání v chmurných časech.

28 Harry Bicket poprvé v Česku (Iva Nevoralová)
Ve světě hudby prosadil především v oblasti interpretace hudby 17. a 18. století, v květnu bude dirigovat PKF – Prague Philharmonia.

30 České muzeum hudby 200 let po založení Národního muzea (Markéta Kabelková)
Notový archiv.

36 Nezapomínejme, že jsme ve snu! (Vojtěch Babka)
Duo SKUTR režíruje Juliettu.

40 Každý může zpívat (Martin Bažil)
Chlapce a mladé muže vede k radosti z muzicírování, překonávání strachu z chyb a hledání zdravého sebevědomí. Sbormistryně Lenka Pištěcká.

44 Být muzikologem v Čechách (Jan Kouba)
Muzikologem za komunistů.

47 Moderní hudební architektura III (Josef Vomáčka)
Dortmund a Düsseldorf.

50 Konstanty a varianty (Vlasta Reittererová)
Dekadence a houští „ismů“.

56 Martin Tingvall: Umění vyprávět příběhy (Marian Pavlík)
Severská melancholie, německý pragmatismus i kubánský temperament.

59 Jazz a hip hop: Dvě strany téže mince? (Milan Tesař)
… a jak se je daří v českém prostředí spojovat.

62 Jan Kavka: Jazzmanem v Ostravě (Milan Tesař)
Jan Kavka Trio prý nedopustí, aby se posluchač začal nudit.

64 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.