úterý, 29. březen 2016

Harmonie 4/2016

Napsal(a) 

Harmonie 4/2016 Harmonie 4/2016

Vážení čtenáři,

dubnové vydání HARMONIE představuje názory mnoha zajímavých osobností. Pozastavím se u tří hudebníků. V hesenském Kiedrichu žije legendární kontratenorista Andreas Scholl. Osobností měsíce je nejen kvůli svému hostování na Pražském jaru, které se doufám konečně uskuteční, ale pro jeho výrazné umělecké kvality a ne­zamě­nitelně sladký témbr hlasu. Ve svém barokním domě s vestavěným domácím studiem poskytl HARMONII exkluzivní rozhovor, jenž je nejen v českém mediálním prostoru unikátní... Miroslav Sekera byl kdysi malým Mozartem ve Formanově Amadeovi, dnes je klavírním virtuosem a špičkovým komorním hráčem. Jeho příslovečnou skromnost potvrzuje i rozhovor uvnitř časopisu: „Jednoduše přiznávám, že nejsem člověk, který by dělal vše potřebné pro to, aby hrával za každou cenu co nejvíce sólových koncertů.“… Podobně umělecky a lidsky pokorná je i Michaela Fukačová, bezesporu nejlepší violoncellistka českého původu. Řadu let žije na druhém největším dánském ostrově, hraje v různých zemích, občas i u nás, výborně fotí a naplno prožívá každou hodinu života. Její přemýšlení daleko přesahuje hranice hudby a dosahuje hloubky, s jakou jsem se setkal velmi zřídka.

Dovolím si ocitovat některé myšlenky, které rozvíjejí její spiritualitu, hledání, zamyšlení nad životem a jež se do rozhovoru nevešly. „Ne, víra nemůže být konečným výsledkem hledání pravdy. Opírá se stále o přejaté představy, ale ne přímé zkušenosti. (…) Kromě toho věr a náboženství je ve světě tolik, že někdo se musí mýlit. Co když se ale mýlí všichni? Ne, víra mi nestačí. Něco jiného je důvěra. Tu jsem opravdu pocítila jako živoucí kvalitu. A ta pramení z vědomí, že vše je řízeno naprosto dokonale. Je lidské se obávat, patří to k chodu naší mysli, která pracuje v lineárním čase. (…) Jak se říká, vyřčené Tao už není Tao. (…) Velmi stručně – jediná pravda je láska. Teď se jen dopátrat, co láska je a co je jen představa o ní… Pod tímto krásným pojmem si totiž každý představí ledacos podle svých zkušeností, většinou myslí lidé spíše sentiment, který se k něčemu váže. Jenže láska, pokud má být pravá, nemůže být omezena jen na něco, nemůže být podmíněna něčím, zkrátka nemůže být exkluzivní, ale dokonale inkluzivní. (…) Chce to odvahu a opravdovost umět stanout úplně bez jistoty, bez opory, bez víry, bez naděje. Co zůstává? Jen čistá přítomnost. To je taky jediné, co je – stále a vždy. Ne jako časový nejkratší úsek, naopak jako věčnost, ve které se všechny projevy odehrávají. (...) Je tu další aspekt, který se dá zahlédnout, totiž že vše je jen mentální projekce. Tak jako ve snu, kdy je možné slyšet, vidět, cítit, chutnat – a zažívat druhé a vymezovat svoje snové já vůči nim; ráno je uvědomění, že vše bylo mentální a žádný druhý nebyl. Snil jsem jen . Obdobně je to se světem. Žádný druhý není, je jen jedno Já. Bůh. Láska. Svoboda. Krása. Jsou to všechno synonyma,“ říká Michaela Fukačová.

Dubnová HARMONIE nabízí i další zajímavá témata: galerii koncertních mistrů České filharmonie, reportáž z nesmírně zajímavé konference v Hamburku nebo rozhovor se saxofonistou Ondřejem Štveráčkem.

Dobrý začátek jara přeje

Luboš Stehlík

vychází 29. 3. 2016

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 4/2016

obsah

3 Poslouchejme nejen hudbu, ale i sebe navzájem (Klára Boudalová)
Inspirace z konference o hudebním vzdělávání.

6 Andreas Scholl: Provokace, ale s citem (Michaela Vostřelová)
S kontratenorovým králem o pražskojarním recitálu, předávání zpráv, tanku na jevišti, elektronické hudbě i jazzu.

12 O hudbě a tichu (Luboš Stehlík)
Violoncellistka Michaela Fukačová má nekonečno stále přítomné v kapse.

18 Gabriela Montero: Čekám na náhodu a těším se na ni (Věroslav Němec)
S venezuelskou pianistkou a improvizátorkou o tom, jaké to je dívat se na ruku, která sama maluje.

20 Vojtěch Spurný se rozhodl být šťastný (Luboš Stehlík)
Cembalista, objevitel zapomenutých partitur, ale i klavírista a nově i šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně.

24 Miroslav Sekera: Na pódiu bez soutěží (Irena Černíčková)
Klavírista, kterého předchází ze všech stran pověst vynikajícího interpreta a současně vzácně pokorného člověka.

27 Orákulum bez pozounů není od Mozarta (Milada Jonášová, Tomislav Volek)
České stopy v Mozartově tvorbě.

30 Hudba v předbělohorské Jednotě bratrské (Eliška Baťová)
„Mnohého zpívaní a zvláště not těm časóm náležících v zbořích užíváte, jinak byšte neb mlčeti musili, a neb od židuo sobě noty vypůjčiti.“

34 120 sezon České filharmonie 12krát jinak (Lenka Petáková)
Česká filharmonie a její koncertní mistři.

38 Sondy IV (Vlasta Reittererová)
Prima la musica e poi le parole?

42 Z Kuala Lumpur je to všude blízko (Věroslav Němec)
Rozhovor s prezidentem Evropské asociace učitelů klavíru.

46 60 let brněnské filharmonie (Jiří Beneš)
Nenápadný vrchol.

52 Bill Stewart: Zachovat duši hudby (Anna Mašátová)
Má na kontě desítky alb a spoluprací s hudebníky jako John Scofield, Pat Metheny nebo John Patitucci a nedávno přidal do své sólové diskografie pátou desku s názvem Space Squid.

54 Wayne Shorter Quartet: Jistota i bez záchranné sítě (Tomáš S. Polívka)
Co čekat od vystoupení na JazzFestBrno? Asi to, co vždy: Neočekávatelné.

58 Ondřej Štveráček: Neustále hledám zvuk kvarteta (Jan Kyncl)
O bezstarostné souhře, o hledání kýženého zvuku a o inspiraci ženou.

60 Whirlwind Records – Ve víru stylů (Jan Mazura)
O výrobně stylově pestrých nahrávek současné hudby s výrazným podílem improvizace.

62 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.