čtvrtek, 26. březen 2015

Harmonie 4/2015

Napsal(a) 

Harmonie 4/2015 Harmonie 4/2015

Vážení čtenáři,

mnoho ctitelů klasické hudby má svou osobní „úchylku“. Znal jsem člověka, který poslouchal jen Mahlera (tím nemyslím amerického byznysmena a amatérského dirigenta Gilberta Edmunda Kaplana), jiného, jenž poslouchal jen klavír, dalšího, jenž celý život sbírá pouze vinylové desky, mnoho lidí poslouchá například především operu, klavír, varhany, kytaru... Tak vyhraněný sice nejsem a již z mé práce editora nejčtenějšího českého hudebního časopisu vyplývá, že musím být otevřený mnoha oborům a žánrům. Nicméně už od dětství mě nejvíce uspokojuje zvuk houslí. Musím ale dodat houslí v rukou mistra. Je pak jedno, jestli jde o archivní nahrávky Ginette Neveu, Jaschi Heifetze, Váši Příhody, Davida Oistracha nebo osobní kontakt s hrou Anne-Sophie Mutter, Janine Jansen, Gila Shahama, Hillary Hahn, Julie Fischer a dalších našich současníků. Doba je tvrdá, a tak houslisté a houslistky hledají různé cesty k posluchači a divákovi. Někteří vidí průniky s jinými žánry; ve světě jsou známými příklady Nigel Kennedy nebo David Garrett, u nás Pavel Šporcl a Jaroslav Svěcený. Jejich kolegové jako například Bohuslav Matoušek, Roman Patočka, Josef Špaček nebo Jiří Vodička si myslí, že publikum stačí oslovit hrou vysoké kvality a dramaturgií. Podobně se však chová řada světových hvězd.

Případ britského houslisty Danie­la Hopea je odrazem dnešní doby. Jde o mimořádně inteligentního člověka s neuvěřitelnou erupcí kreativity. Vede multižánrový festival, hraje s orchestrem, s klavírem nebo zcela sám, miluje komorní hudbu, diriguje a, jak vidno z dubnové HARMONIE, je i příležitostným zaníceným literátem. Vše co dělá, má patinu vysoké kvality. Když jej po­slouchám, zaujme mě řadou detailů, nových pohledů, ne­čekaných změn oproti zažité tradici. Přitom však onu tra­dici neničí. (Příklad za všechny: nahráv­ka Mendelssohnova koncertu pro Deutsche Grammophon.) Při jeho komunikativnosti a noblese se nedivím, že bude 29. dubna hlavním hostem Jarního Gala festivalu Struny podzimu. Diváci ve Španělském sále Pražského hradu uslyší sice opět jak několik koncertů z Vivaldiho Čtvera ročních dob, tak část rekompozice téhož opusu od Maxe Richtera, což je chyba, ale i Bachův Houslový dvojkoncert a velmi oceňuji, že i část sólové sonáty Erwina Schulhoffa. Před časem ji nahrál a je to nejlepší záznam, jaký znám.

Přibližně v době, kdy slavil sir Simon Rattle šedesátiny, bylo jasné, že se v roce 2017 stane novým šéfdirigentem London Symphony Orchestra (LSO). Barbican Centre se má na co těšit! Určitě je to nejzajímavější zpráva prvních měsíců tohoto roku. Jakkoli jsou jakékoli žebříčky kvality relativní, je Berlínská filharmonie vnímána jako orchestrální vrchol. Jestliže se Claudio Abbado po odchodu z čela tohoto tělesa stal svobodným umělcem se silným iniciačním a tvůrčím záběrem, Rattle se rozhodl pro návrat do vlasti k orchestru, který je mnohými označován v Británii za nejlepší a nejpracovitější. Vznikl v roce 1904 a po zakladateli Hansi Richterovi jej vedli například Elgar, Nikisch a Kertész. Do roku 2013 to byl sir Colin Davis, na něhož navázal Valerij Gergijev. Simon Rattle přinese do LSO nové programové nápady, určitě ještě větší zájem médií, posluchačů a mecenášů. Úroveň LSO, která pod vedením Gergijeva měla překvapivé výkyvy, podle mě poroste. Doufám, že pro nás to bude znamenat šanci uvítat orchestr s novým šéfem na některém z našich prestižních festivalů a protože práce pro LSO nebude tak svazující jako pro Berlínskou filharmonii, třeba konečně i u České filharmonie. Pro naše orchestry je to další informace, že akvizice šéfdirigentů je pro jejich osud klíčová!

Osobností dubnového čísla je další dirigent, který každý orchestr, který řídil, posunul výš – sir Antonio Pappano. Čtenářům doporučuji esej houslisty Daniela Hopea a rozhovory s Dagmar Peckovou, Václavem Riedlbauchem, Lukášem Vasilkem, Matějem Formanem a Benem Williamsem.

Luboš Stehlík

vychází 26. 3. 2015

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 4/2015

obsah

4 Od německého Smetany k britskému Dvořákovi (Luboš Stehlík)
S ředitelem Pražského jara Romanem Bělorem o cestách, které se v květnu protnou v Praze.

6 Antonio Pappano: Nejdůležitější je zvídavost (Mirka Zemanová)
Jedna z cest vedoucích k Pražskému jaru povede z Říma a přijede po ní jeden z nejvýznamnějších dirigentů současnosti.

10 Hříchy Dagmar Peckové (Michaela Vostřelová)
Na novém supraphonském albu Dagmar Peckové není pro odpuštění místo.

14 Zakázaná hudba (Daniel Hope, překlad Vlasta Reittererová)
Příběh o síle hudby tří skladatelů, internovaných nacisty v koncentračních táborech.

18 Nezaměnitelný zvuk sboru (Luboš Stehlík)
Rozhovor se sbormistrem PFS Lukášem Vasilkem o události sezony a novém sídle sboru.

20 O tříletí Bohuslava Martinů (Luboš Stehlík)
S ředitelem Nadace Bohuslava Martinů, profesorem Václavem Riedlbauchem.

23 Šestkrát deset (Vlasta Reittererová)
Desetiletí v hudbě a okolo ní – Konfrontace.

26 Opera: pod smrtícími víry ženských těl (Eva Mikulášková)
Fenomén šílenství je v opeře téměř výhradně spojován se ženami.

28 Jak hrát a nahrávat Smetanu? (Jindřich Bálek)
„Hrát se musí s dýcháním a uvolněností a přitom být v jakémsi sebevědomém napětí. Jako když hraje Federer.“ S Pavel Haas Quartetem o nahrávání nového alba.

30 Matěj Forman: Pro mě je scénografie prostředek vyprávění (Markéta Jůzová)
V Národním divadle bude 23. dubna operou Engelberta Humperdincka Jeníček a Mařenka debutovat Matěj Forman v pozici režiséra a scénografa.

34 Historie a současnost FOK (Martin Rudovský)
Lidé v zákulisí FOK – Miloslav Zdražil a Petar Zapletal.

53 Rudolf Firkušný: pianista mezi domovem a emigrací (Veronika Vejvodová)
První Firkušného poválečné vystoupení na půdě Československa se uskutečnilo v rámci zahajovacího ročníku nově vzniklého festivalu Pražské jaro…

36 Slovensko-české taneční meditace (Jana Hošková)
Premiéra Nedbalova baletu Z pohádky do pohádky uvedená u příležitosti 95 let baletu Slovenského národního divadla obrátila pozornost HARMONIE ke Slovensku.

40 Carmina Bohemica (Marta Tužilová)
Se sbormistryní Věrou Hrdinkovou o začátcích sboru, spolupráci s Pražskými anděly i o pobrukování Pavlicovy Missy brevis.

42 Kritiky

44 Svět opery

46 Ben Williams: Basu při skládání nepotřebuji (Milan Tesař)
Mladý americký kontrabasista a baskytarista míří na JazzFest Brno.

48 Bluesová zvonkohra a rock z Mali (Jiří Moravčík)
Dobrá zpráva pro fanoušky afrického blues a rocku – albové novinky veterána Boubacara Traorého a skupin Songhoy Blues a BKO Quintet.

50 Gabriel Gössel – Historie psaná šelakem (Milan Tesař)
O ediční řadě Supraphonu nabízející kolekce písní, instrumentálních skladeb i mluveného slova z doby „předvinylové“.

52 Když jazz, tak mono? (Tomáš S. Polívka)
Proč se v posledních letech začínají množit reedice monofonních verzí slavných alb?

54 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.