úterý, 25. březen 2014

Harmonie 4/2014

Napsal(a) 

Harmonie 4/2014 Harmonie 4/2014

Vážení čtenáři,

řada z vás poslouchá stanici Český rozhlas Vltava. I když po restrukturalizaci rozhlasu nemá dle mého mínění takové podmínky jako dříve, stále je to u nás nejkulturnější masové médium, které úspěšně naplňuje veřejnoprávní status ČRo. Více než deset let byl pravidelnou součástí dopoledního vysílacího schématu pořad Rondo, v němž kritici a redaktoři upozorňovali na nahrávky klasické hudby. Pravda, bylo to hodně výsekové, ne vždy aktuální, někdy nahodilé, ale pořad měl velmi slušnou poslechovost, a protože se kritice hudebních nosičů denní tisk nevěnuje, byl důležitý. V novém programovém schématu, platném od 5. 5. 2014, tyto dopolední kritické sondy už nenaleznete. Specializované Rondo nahradí interaktivní, živě vysílaná Telefonotéka, pořad s hostem nebo hosty, s klasickou hudbou, s možností telefonovat ze studia i do něho, psát připomínky a tak dále. Šéfredaktor Vltavy, Lukáš Hurník, k tomu poznamenal: „Titul Rondo ale nezmizí. Večerní nedělní pořad, jehož dnešní název CD-Laser už zní trochu úsměvně, překřtíme na Rondo a budeme se v něm hloubkově věnovat vážnohudebním nahrávkám na všech nosičích – od vinylu přes CD a Blu-ray až po internetové streamy.“ Jako člověk, který se spolupodílel na tvorbě „rond“, uznávám, že se tento formát přežil, stagnoval a že přišel čas na zásadní změnu, nicméně klíčí ve mně obava.

Jelikož Český rozhlas nikdy neměl prostředky, aby pravidelně nakupoval zásadní aktuální nahrávky světových firem (a dodávám, že i dnes jich vychází každý měsíc velké množství), takže si je autoři museli většinou obstarávat sami, bylo by smutné, kdyby se v nové, téměř dvouhodinové Telefonotéce z pohodlnosti diskutovalo pouze o nahrávkách českých firem, které není problém (zdarma) získat, a s úzkým okruhem interpretů. Velmi bude také záležet na kreativitě a kompetentnosti redaktorů a moderátorů pořadu. A s napětím očekávám, jak hluboce se budou autoři večerního Ronda věnovat skutečně novým nahrávkám celosvětové produkce. Mám obavu, že jedinou kritickou platformou (bohužel hodně selektivní) skuteč­ných novinek světového nahrávacího světa klasické hudby a jazzu bude pouze HARMONIE, což není ani dobré, ani normální. Jestliže nová forma Telefonotéky a Ronda ve mně budí napjaté očekávání, odborné kvality vltavského týmu hudebních redaktorů a některých externistů mě utvrzují v předsvědčení, že Trylek, dopolední Jazzofon, podvečerní Jazzový podvečer, „široké plátno“ odpolední Hudební galerie a další hudební pořady budou mít v rámci možností i nadále vysokou úroveň. Jinak výborný zpravodajský proud Mozaiky by si zasloužil širší mezinárodní záběr. Bohužel citelné snížení budgetu Vltavy patří ke změnám neradostným.

Osobností měsíce dubna je po několika letech opět Julia Fischer, která dnes patří do nejvyšší kategorie světa houslí. Nejenže letos vystoupí v rámci festivalu Pražské jaro celkem třikrát a navíc na ostravském Janáčkově máji, ale stále více času věnuje komorní hudbě a klavíru a nedávno jí vyšla velmi zajímavá deska. To vše byly silné důvody, aby poskytla HARMONII exkluzivní interview… V roce 2012 jsme uveřejnili vzpomínky Milana Slavického, které vzbudily značnou pozornost. Stejný autor připravil vzpomínky legendárního klavíristy Josefa Hály a uvnitř časopisu najdete druhý díl. Pod názvem Musica monastica začínáme uveřejňovat sérii studií o církevních řádech působících v Čechách a na Moravě. Kromě toho stojí za to přečíst si o mladé pianistce Veronice Böhmové, legendě klavíru Leonu Fleischerovi, velmistru violoncella jménem Yo-Yo Ma (nezkrácený rozhovor na www.casopisharmonie.cz), na jehož pražský bachovský recitál před 25 lety rád vzpomínám, a též o Eben Triu nebo Noční optice.

Úsměvný apríl a celý duben s dobrou hudbou Vám přeje

Luboš Stehlík

vyšlo 27. 3. 2014

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 4/2014

obsah

3 Balet k Roku české hudby 2014 v Ostravě (Jana Hošková)
Ostravské motto „Tradici udržujeme tím, že ji rozvíjíme“ – na baletních špičkách.

5 Glosa

6 Julia Fischer: Jsem šťastná, že si dnes mohu vybírat, co, s kým a kde chci hrát
(Markéta Vejvodová)
Julia Fischer letos přijíždí do Prahy nejen jako sólistka, ale také jako komorní hráčka ve dvojroli houslistky a klavíristky.

12 Yo-Yo Ma: Mám pocit, že se vracím na oblíbené místo (Markéta Vejvodová)
Fenomenální violoncellový mistr o Praze a dalších hudebních výletech.

14 Konvergence sází na intuici (Wanda Dobrovská)
Nejosobitější komorní soubor zaměřený na současnou hudbu bilancuje, plánuje a chystá se na Pražské jaro.

16 S pianistkou Veronikou Böhmovou (Věroslav Němec)
O klavírních soutěžích, vlnivé ostřici a kanibalech.

18 Musica Monastica (Markéta Kabelková, Marc Niubò)
Modli se a pracuj aneb Benediktini v běhu dějin.

21 Eben Trio (Jindřich Bálek)
Ideálem je souhra tří individualit.

24 A ti druzí… Rok české hudby 2014 (Vlasta Reittererová)
Třikrát Emanuel Starý a slečna Katynka.

26 Leon Fleischer: Talent nectí bohaté (Jan Starý)
Filosofický nadhled rabína i sebeironická prostořekost plebejce v rozhovoru s klavírním virtuosem, dirigentem a pedagogem.

30 Vivat Musica! (Andrea Rousová)
Výstava Národní galerie v Praze pod drobnohledem kurátorky.

33 Ze vzpomínek Josefa Hály / část druhá (Petr Kadlec)
Cembalo, Sukovo trio a mexická vlajka v Rudolfinu.

36 O hudbě se nepoučuje (Lucie Maňourová)
Ona se tvoří, zpívá, tancuje, maluje, dramatizuje, představuje.

38 Do pohádky s Bělokněžníkem (Šárka Mrázová)
Česká filharmonie v moci dětí a bílé magie.

41 Jiří Reinberger (Jan Hora)
Malá vzpomínka na velkého mistra varhan.

42 Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně (Vladimír Maňas)
Motivy vycházejícího slunce, počátků a zrodů v koncertech Ivy Bittové, Libora Peška nebo Capelly Mariany.

44 Kritiky

45 Svět opery

46 Pavel Zlámal – hudba záměrně nedokončená (Milan Tesař)
S klarinetistou a saxofonistou o volné improvizaci, hudební komunikaci a o touze objevovat.

48 Noční optika (Milan Tesař)
Uzdravení z krizového prožitku.

50 Emil Viklický – Ve správný čas udělat pauzu (Petr Vidomus)
Jakým směrem půjde jazz? A musí vůbec někam jít?

52 Recenze

62 Infoservis

 

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.