čtvrtek, 21. březen 2013

Harmonie 4/2013

Napsal(a) 

časopis Harmonie 4/2013 časopis Harmonie 4/2013

Vážení a milí čtenáři,

v posledních měsících některá média připomínala, že ministerstvo kultury dává málo peněz na takzvané živé umění. Asi každý by chtěl, aby stát více podporoval složitě strukturovanou kulturu. Jenže ono bájné jedno procento státního rozpočtu bylo, je a nejspíš ještě nějaký čas bude jen snem. A ohánět se příkladem Francie a severských zemí je nefér. Základní problém totiž není jenom v ministerstvu kultury (i když i ono má během minulých více než dvaceti let na tom svůj podíl), ale hlavně ve filozofii státu, řízeného politiky, v postoji společnosti k umění a koneckonců i v tradici. Pokud nejsme jako občané přesvědčeni, že kultura, potažmo umění, je pro zdravé fungování státu a nás všechny důležitá, skoro bych použil ošklivé slovo paradigmatická, že to není jen těžko pochopitelná nadstavba a že je nezbytností její formy podporovat, tak bude vždy podivnou, trpěnou popelkou a je pak jedno, jestli někteří politici chodí na koncerty, výstavy a do divadel nebo ne.

Do živého umění patří i hudební festivaly. Přes všeobjímající stagnaci ekonomiky a společnosti jich existuje několik desítek. Mají i svou zastřešující profesní organizaci, jíž je Asociace hudebních festivalů České republiky. Na www.czech-festivals.cz je uvedeno 18 subjektů a další k nim možná letos přibude. Některé jsou podporovány i ministerstvem kultury, v podstatě všechny však městy či kraji, v nichž působí, a samozřejmě mecenáši a sponzory. Bez nich by totiž dnes nefungoval na kýžené úrovni žádný z nich, mnohé pak vůbec. Z domácího pohledu tu máme pár „gigantů“ – na prvním místě Pražské jaro, dále pak například Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha, festival v Českém Krumlově nebo Janáčkův máj. Rozpočtem skromnější, úrovní srovnatelné jsou Struny podzimu, Svatováclavský hudební festival, Concentus moraviae, Festival uprostřed Evropy, Letní slavnosti staré hudby a pár dalších. Mezi velikostí či malostí rozpočtu a kvalitou však není vždy přímá úměra... Význam festivalů není vůbec zanedbatelný. Podle statistiky Asociace jen její členové prodali nebo darovali v roce 2011 téměř 110 000 vstupenek mezi takřka 47 000 lidí. Kromě prodeje vstupenek jsou zde nezanedbatelné příjmy za služby spojené s konáním festivalů, což prospívá dané lokaci, městu, regionu.

Jak jsem se zmínil, kdyby nebylo finanční i nefinanční podpory měst, krajů a v několika případech i státu a Evropské unie, tak by festivaly nebyly. Nicméně právě tak by neexistovaly, kdyby nebylo desítek nadšených lidí v organizačních týmech, kteří pracují za zlomek skutečné hodnoty své práce, bojují za „svůj“ projekt a jsou patrioty. Nacházím takové lidi všude kolem sebe, takže v sobě chovám naději, že hudbě není ještě tak zle a snad bude jednou lépe. Myslím, že kdyby podobnou naději v sobě neměli lidé z festivalových produkcí, tak by už dávno „dělali byznys“.

Blíží se období velkých festivalů v podstatě celostátního významu – Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáčkův máj, Velikonoční festival duchovní hudby Brno, Concentus moraviae, Prague Proms, festival v Českém Krumlově. Byl bych však smutný, kdyby v jejich stínu mediálně živořily malé festivaly, které však mají zásadní význam pro daný region a místní patrioti si toho svého náležitě považují. Jako příklady práce hodné úcty mohou sloužit Barokní podvečery Collegia Marianum v Praze, Za poklady Broumovska, Lípa Musica, Klášterní hudební slavnosti na Šumpersku, Theatrum Kuks nebo Hudební festival Antonína Dvořáka v Příbrami, o kterém se více dočtete uvnitř časopisu.

Vedle každoročních festivalů se konají i projekty, které chtějí mít punc výjimečnosti. Některým se to i povede. Ani těch není kupodivu málo. Vždy se najdou obětaví organizátoři a někdy i mecenáši. Za všechny jeden příklad. Pro příchod března nabídlo Švýcarské velvyslanectví obyvatelům České republiky Švýcarské jaro. Jistě chtěli představitelé země helvétského kříže stimulovat beztak dobré vztahy (někdy z naší strany až s nekritickou optikou vnímání), jistě zde byl i kalkul a sofistikovaná propagace. Existuje česko-švýcarská obchodní komora, program švýcarsko-české spolupráce a řada dalších styčných bodů. Švýcarské jaro však bylo smrští, s jakou jsem se ještě nesetkal. Mezi 28. 2. až 14. 4. proběhlo či proběhne 57 projektů – výstavy, semináře, workshopy, konference, přednášky, kurzy, performance, turistické prezentace, setkání zástupců partnerských měst, zážitková gastronomie a degustace vín a samozřejmě koncerty. O zahajovacím koncertu velkoprojektu se dočtete uvnitř časopisu; v Jazz Docku zněl švýcarský jazz, což je pojem před časem neuchopitelný, sérii koncertů nabídlo ve Švýcarsku léta ukotvené Guarneri Trio Prague. Celá akce měla díky nadšení lidí ze švýcarské ambasády a z moravské agentury C.E.M.A. výjimečnou úroveň, atmosféru a doufám že i výsledek. Nemohu si však odpustit dodatek, že by to nebylo možné bez silných sponzorů, kteří, ač mají v Česku silné ekonomické zájmy a dobře tady vydělávají, se jinak v české kultuře téměř neangažují (Novartis, Nestle, Roche, Accor, ABB ad.)! Keř Švýcarského jara se rozvinul v bohaté květenství. Škoda že jich není více a že švýcarské včeličky neopylují české hudební květenství dlouhodobě...

Závěrem veřejně vyzývám zahraniční a tuzemské firmy: Podporujte hudební kulturu v Čechách a na Moravě, všude, kde podnikáte. Máte na výběr širokou škálu možností – festival, orchestr, operní divadlo, komorní soubor, talentovaný sólista, škola a také hudební časopis.

Tváří dubnového vydání HARMONIE je norský klavírista Leif Ove Andsnes; výjimečný umělec i člověk. Rozhovor, který nabízíme, je nejrozsáhlejším materiálem, který kdy o něm v českém tisku vyšel.

Potěšení z četby a povznesení nad každodennost Vám přeje

Luboš Stehlík, šéfredaktor

vyšlo: 26. 3. 2013

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 4/2013

obsah

3 Události – Komentáře
6 Leif Ove Andsnes: Věřím v sílu hudby (Mirka Zemanová)
Pražské jaro už pomalu otvírá svoji bránu, za kterou na nás čeká mimo jiné i norský klavírista a dirigent Leif Ove Andsnes.
10 Josef Mysliveček – Il Boemo – mistr italské opery (Václav Luks)
„Málokterý ze skladatelů to ‚schytal‘ od svých budoucích hodnotitelů tak zle jako Josef Mysliveček.“
12 Cesta solitéra Viléma Veverky (Michaela Vostřelová)
Interview s hobojistou Vilémem Veverkou o novém sólovém albu, fotografování a nejvyšších horách Jižní Ameriky.
14 Evropské mise Berlínských filharmoniků (Jindřich Bálek)
Letošní první máj bude svátkem státním i hudebním – jinak se ani koncert Berlínské filharmonie na Pražském hradě nazvat nedá.
15 Litevská víla hraje na klavír, komponuje a píše povídky (Lucie Maňourová)
Pět otázek pro pianistku Evelinu Puzaitė.
16 Hluboce věřící uličník Francis Poulenc (Vlasta Reittererová)
Život plný rozporů a hudba plná života.
20 Gluck: Alceste (Markéta Jůzová)
O operní premiéře ve Vídeňské státní opeře s proslulým německým režisérem Christofem Loyem.
22 Počátky a vývoj hudebního časopisectví (Vlasta Reittererová)
„Tu se v hlavách mladých bouřliváků zrodila myšlenka; nepřihlížejme nečinně, přispějme ke zlepšení, zasáhněme, aby poezie umění opět došla ke cti.“
24 Jak se v Česku baletilo (Jana Hošková)
Návrat do dob, kdy balet patřil mezi robotní povinnosti.
27 Z nevydaných textů muzikologa Vladimíra Lébla (Anežka Polášková)
Arnold Schönberg a Igor Stravinskij – dva vůdčí zjevy evropské hudby první poloviny 20. století.
30 Plzeň – město mezi Amerikou a Anglií (Michaela Vostřelová)
Konzervatoř Plzeň a její mezinárodní i domácí křižovatky posledních let.
32 Verdi na českých hudebních nosičích (Bohuslav Vítek)
Edita Gruberová, Gabriela Beňačková, italská opera a český nahrávací průmysl.
34 Festivalová perla středních Čech (Luboš Stehlík)
O 45. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka se starostou města Příbram Pavlem Pikrtem a skladatelovým vnukem Antonínem Dvořákem III.
37 Za Čarodějovým učněm do Národního divadla (Jana Hošková)
Novému baletu s hudbou Zbyňka Matějů to na pódiu sluší.
38 Kritiky
42 Svět opery
46 Christophe Dal Sasso: Vlnobití připomíná život (Milan Tesař)
S francouzským skladatelem, aranžérem, kapelníkem několika skupin a flétnistou o aktuálním projektu zrozeném z jazzu, klasické hudby a melodramu.
48 Vojtěch Hueber: Producent musí být psycholog (Ferdinand Valent)
Další část rozhovoru s hudebním publicistou a skvělým vypravěčem Vojtěchem Hueberem.
50 Rémi Panossian – Kamínek do jazzové mozaiky (Milan Tesař)
Interview s mladým francouzským jazzmanem o vlivu rocku, slunce a jazzových standardů na svou tvorbu.
52 Recenze
62 Infoservis. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.