středa, 23. březen 2011

Harmonie 4/2011

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2011/04 časopis Harmonie 2011/04

Milí přátelé Harmonie,

po druhé světové válce je zajímavým jevem hudby, která je označována za vážnou, postupné mizení humoru. V dnešní době různých hrozeb – existenčních (což se bohužel týká i českých hudebních časopisů a některých orchestrů), existenciálních, jaderných, teroristických, společenských, rodinných i politických se stal humor u skladatelů a interpretů vzácným kořením. Sice najdeme výjimky, ale musíme vždy hodně hledat. Nevím, čím to je, jestli vážností naší doby, frustrací, míjením humoru a skladebných poetik, ale když řeknu svému kolegovi, že jsem se na koncertu v Rudolfinu dobře pobavil, tak se na mě začne zpytavě, káravě dívat. Humor v hudbě se stal pověstnou solí z filmové pohádky Byl jednou jeden král. Každý pokus potěšit lidi proto vítám. Když jsem si poslechl nový hudebně zdravotní seminář Supraphonu s názvem Jazzman Cimrman, potěšil mé srdce, uši i obě mozkové hemisféry. Za digitální vydání veřejné nahrávky Salonu Cimrman z dubna 1985 by si Supraphon zasloužil metál. (Škoda že firma šetřila na reprezentativnosti bookletu.) Poslouchat typicky cimrmanovskou disputaci Jiřího Šebánka a Karla Velebného alias dr. Hedvábného, kterou později dovedla autorsky do unikátního absurdna dvojice Svěrák – Smoljak, je pozitivním zážitkem, kterých jsem měl v poslední době velmi málo. Navíc můžete poslouchat skvělé jazzové vstupy SHQ, kdy s klavíristou Velebným hrají na bicí Milan Vitoch, na kytaru Antonín Viktora a na basu František Uhlíř. (Hudební vývoj v cimrmanovském „povelebném období“ pak nebyl vždy progresivní.) Ze stručného sleeve note vybírám: „...Jára Cimrman byl vlastně objevitelem a průkopníkem jazzové hudby. První stopy našel dr. Hedvábný-Velebný během svého studijního pobytu v Tibetu... kupříkladu Pochod tibetských poddůstojníků z povolání... I další skladbou ‚Láska je jak slepá patrona‘ nezapře Jára Cimrman, že přednášel na vojenské konzervatoři ve Lhase dějiny slepého střeliva.“

Humor může však působit i jako bumerang. Například když na počátku března prohlásil prezident Václav Klaus v deníku Právo, že má raději tradici než údajný pokrok a že si také raději vyslechne v rádiu Jarmilu Šulákovou než ničitele lidové hudby Pavlicu, tak to na mě zapůsobilo nechtěnou komikou. Jednak jsem měl pocit, že pan prezident je zastáncem individuálních svobod, včetně svobody projevu, chápe podstatu uměleckého projevu, jednak jsem netušil, že kromě jazzu tak hluboko rozumí lidové hudbě a je schopen komparace. Místo na slunci mají jak Jarmila Šuláková, tak Jiří Pavlica. Jak by asi v hodnotícím kotlíku dopadla například Zuzana Lapčíková, která zašla v umělecké reflexi folkloru ještě dále...?

Dlouho jsme usilovali o rozhovor s německým barytonistou Thomasem Quasthoffem. Nejen kvůli jeho mimořádné komplexní umělecké erudici, ale i kvůli jeho životní sinusoidě. Jeho hostování na letošním festivalu Pražské jaro bylo vítaným katalyzátorem pro realizaci našeho snu. (Mimochodem leckdo jistě zná jeho nahrávky německé barokní a romantické hudby, ale doporučuji i jeho jazzové projekty. Je to zážitek, který potěší i pobaví.) Dubnové číslo však přináší mnoho dalších zajímavých materiálů z oblastí klasické hudby, jazzu, baletu a world music. Stačí si najít chvíle klidu a začíst se... Přál bych si, aby Vás i dubnové vydání HARMONIE potěšilo a inspirovalo k setkání s kvalitní hudbou.

Luboš Stehlík

vyšlo: 30. 3. 2011

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 4/2011

obsah

3 Komentáře
4 Události
6 Osobnost: Thomas Quasthoff (Věra Drápelová)
9 Tomáš Jamník natočil Dvořáka (Michaela Vostřelová)
10 Rozhovor s ředitelem Pražské konzervatoře (Luboš Stehlík)
14 K výročí Igora Fjodoroviče Stravinského (Antonín Matzner)
16 Myung-Whun Chung o České filharmonii (Šárka Mrázová)
17 Profil: Nikolaj Tokarev (Kateřina Riethofová)
18 Současnost a budoucnost Marka Štryncla (Luboš Stehlík)
20 Varhanní cyklus na Pražském jaru (Antonín Matzner)
22 Evangelický Salvátor a nové varhany (Pavel Urban)
24 Václav Talich 4 (Petr Kadlec)
27 Český balet v Číně (Jana Hošková)
28 Petr Kotík o Ostravské bandě (Martin Klimeš)
30 Housle na Pražské konzervatoři 4 (Jaroslav Foltýn)
32 Dějiny hudby pro každý den 4 (Vlasta Reittererová)
34 Profil: Tiburtina Ensemble (Michaela Freemannová)
36 Pocta legendě: Magda Olivero (Martin Bojda)
38 Pozvánka na výstavu o Emě Destinnové (František Fürbach)
39 Kritiky
41 Svět opery
44 Setkání mandolínových světů (Jan Sobotka)
46 Rozhovor s Laurentem Coqem (Milan Tesař)
48 Český jazz za protektorátu (Lubomír Dorůžka)
52 Recenze
62 Infoservis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.