sobota, 28. březen 2009

Harmonie 4/2009

Napsal(a) 

časopis Harmonie 2009/04 časopis Harmonie 2009/04

Milé čtenářky a milí čtenáři,

v roce 2003 napsal španělský islamista a diplomat Jose Maria Riado: „V posledních deseti patnácti letech se v Evropě prosadil nový pojem kultury. Až dosud byla kultura osvícenským pojmem, jeho protiklad se jmenoval nevědomost. Dnes naproti tomu používáme pojmu kultura v romantickém smyslu, dnes ztotožňujeme kulturu s tradicí, a protikladem kultury je jiná kultura, a protikladem této druhé kultury je opět jiná kultura a tak dále dokola.“ (Cultura y Nation, Argentina) Slova, která bych v podstatě podepsal. Ona nevědomost se projevuje mnoha způsoby. Uvedu namátkou dva.

Únorovým výrokem Vrchního soudu v Praze byl (snad) ukončen osmnáctiletý ostudný spor o určení vlastníka slavné smíchovské vily Bertramka, kdy Praha 5 tvrdošíjně trvala na svém údajném vlastnickém právu. Nejen Mozartova obec se může radovat. Doufejme, že bude moudrým a osvíceným vlastníkem ku prospěchu české obce hudební... Nazvat konání pražských magistrátních úředníků a úředníků městských částí staré Prahy nevědomostí by bylo možná eufemismem. Součástí kultury, kterou Praha štědře podporuje, je i architektura, genius loci a soužití historie s dynamickým dneškem. Když zavřu pro tentokrát oči nad špínou, drogovým pozadím, zašlostí a přízem­ností Václavského náměstí a jeho okolí, pominu nezřídka obskurní novostavby v secesní, klasicistní a barokní zástavbě, absurdní územní plánování, (možná řízené) chátrání cenných lokací (viz Mahlerův dům v Rytířské ulici), podivné využívání památek za přikyvování odborných úředníků (například kostel sv. Michala), výměnu normálních lidí na Malé Straně za politiky, tak nejvíce zazlívám námi placeným politikům a úředníkům zaplevelení hernami a kasiny. Praha tím dosáhla ve světě čelného postavení. Vrcholem pak byl souhlas Prahy 1, aby v samém srdci barokní Malé Strany na turistické trase okupovalo jeden architektonicky ušlechtilý dům mamutí blikající kasino, neodbytně lákající strávit v jeho útrobách happy day. Úředníci jsou, zdá se, spokojení (nechci se domýšlet proč) a „kultura Prahy se tím opět zvýšila“. Hlavně, že již teď je Praha připravena uspokojit v budoucnu hráčské a sexuální choutky olympioniků.

V březnu vyslalo Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze do světa mimořádnou knihu; dokonce bych to označil za knižní hudební událost roku. Jedná se o stále aktuální studie Paula Hindemitha ze 40. a 50. let minulého století Skladatelův svět – Jeho obzory a hranice. Je nabita zásadními rozbory, souhrnem práce historiků, filosofů a teoretiků od starověku po 20. století. V závěrečné kapitole Milieu mimo jiné píše:

„Náš hudební život postihla jedna konkrétní bakterie a vysílila jej v míře, která je zneklidňující. Míním tendenci k zábavě. Je to podobný trend jako honba za senzacemi, ale je méně prudký, a proto dlouhodobě ničivější. Zábavou nemíníme jen laciné a snadno dostupné uspokojování touhy po smyslné slasti, ale zahrnujeme sem celý náš komplexní systém distribuce a recepce jakéhokoli typu hudby až po svrchovaně kvalitní skladby, pokud jich je využíváno čistě s cílem ukojit posluchače pomocí zvukového luxusu. Hudba jakožto obor vědění je už řadu staletí mrtvá. Hudba jakožto spiritus agens morálního rozmachu přišla o své někdejší postavení – etického působení hudby se dnes nevyužívá. Jakožto součást náboženského uctívání se hudba změnila v prázdnou skořápku. Jediným faktorem, který je považován za relevantní, je podle všeho pouhý zvuk a jeho působení na sluchové nervy... Symfonické orchestry zdegenerovaly v pouhé distributory vyextrahovaných zvuků: čím jsou třpytivější a lákavější, tím větší má daný orchestr prestiž. Jedno­tliví interpreti málokdy pěstí jiné před­nosti než bezchybnou virtuózní obratnost. A i skladatelé se přidali k tanečku kolem zlatého telete zábavy... Je prokletím virtuozity, že dokáže zplodit jedině virtuozitu. Civilizace, která si žádá virtuozitu čistě kvůli virtuozitě samé a opomíjí všechny aspekty hudební aktivity, je odsouzena k tomu, že dříve či později propadne celonárodní hudební demenci, účinkem podobné stavu vyvolanému všeobecným a excesivním požíváním narkotik... Příčinou, která nastolila tuto zhoubnou situaci a nadále ji prodlužuje, je ješitnost hudebníků a jejich neuvážená honba za úspěchem a slávou, ať jakkoli lákavě zahalená do lživé velkodušnosti. Ruku v ruce s ní jde prosycenost kritiků péčí o sytý zvuk a jejich neschopnost spatřit a odhalit jiné, vznešenější cíle. A jako kdyby to samo nestačilo, regiment koncertních manažerů, agentů a verbířů, kterým je hudba naprosto cizí, vynakládá veškeré síly na to, aby uhasil i poslední chřadnoucí touhu po uměleckém vznešenu.“ Doufám, že i ve Vašich očích na tuto úroveň HARMONIE nespadla.

Na obálce je výrazná tvář muže, který mě v roce 1994 uhranul dravým, provokujícím pražskojarním provedením Mé vlasti. Od té doby pozorně sleduji jeho nahrávky a osudy. Jsem neobyčejně rád, že právě Neeme Järvi je osobností dubnové HARMONIE. Určitě se zastavte u poněkud kontroverzního článku na téma balet v České republice, portrétu jubilanta Georga Friedricha Händela a zásadního rozhovoru s Beátou Hlavenkovou.

vyšlo: 30. 3. 2009

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 4/2009

obsah

KLASICKÁ HUDBA
3
Hudba v životě: Rozhovor s Jiřím Drahošem (Marie Kulijevyčová)
6 Pražské jaro 2009 (Antonín Matzner)
8 Profil Nicolle Cabel (Petr Veber)
10 Mistr kladívkového i moderního klavíru Alexej Lubimov (Dita Kopáčová Hradecká)
11 Tanec: Konfrontace českého baletu. Nové Labutí jezero (Jana Hošková)
15 Zapomenutí mistři starší české hudby: Kryštof Hecyrus (Martin Horyna)
18 Osobnost: Neeme Järvi (Petr Veber).
21 Pět otázek pro Kristjana Järviho (Jindřich Bálek)
22 Seriál: Alois Hába a proměny hudebního života XX. století – 4 (Vlasta Reittererová)
24 Jubileum: Georg Friedrich Händel (Michaela Freemanová)
28 Komorní Eva Urbanová (Markéta Jůzová)
29 Portrét houslisty Pavla Hůly (Luboš Stehlík)
33 Kritiky
36 Svět opery (Praha, Opava, Ostrava, Mnichov, Milán, Drážďany, Antverpy)
JAZZ
40
Rozhovor s Beatou Hlavenkovou (Petra Svoboda-Konrádová)
43 Rozhovor s Pavlem Hrubým (Vladimír Kouřil)
45 Žhavé zvuky Afriky (Karel Veselý)
NAHRÁVKY
48
Recenze
61 Výběr z novinek
INFOSERVIS
62
Prezentace hudebních subjektů. Soutěž

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.