pondělí, 29. březen 2004

Harmonie 4/2004

Napsal(a) 

2004/04 2004/04

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

se zájmem jsem si 26. února přečetl v LN interview s ministrem kultury Pavlem Dostálem. I když bych mohl za deset let, co pozorněji sleduji práci tohoto resortu, s některými věcmi,

událostmi a rozhodnutími nesouhlasit nebo polemizovat, veřejně dávám svou podporu úporné snaze prosadit zrušení systému příspěvkových organizací a zavedení daňových úlev pro oblast kultury. Příspěvkové organizace jsou dinosaurem (nebo chcete-li

kostlivcem), který na nás čas od času škodolibě jukne ze skříně ministerstva kultury. Jeden z nejviditelnějších pozůstatků komunistického systému regulace, kontroly a symbol moci úředníků je, zdá se, nezničitelný. Bohužel tato zvrácenost má ve svém

důsledku vliv i na kvalitu, neboť mimo jiné určuje, kolik dát na mzdy muzikantům. I když můžete apelovat na profesionalitu a muzikantské nadšení dotčených lidí, jakou lze od nich čekat neumdlévající motivaci ke každodenní stoprocentní práci, jestliže na

výplatní pásce mají 15 000 korun? (Zkuste si tuto částku převést na euro měnu, jež nás má ovládnout podle prognóz v roce 2010.) Poslanec nebo vysoký úředník pak má na té svojí minimálně dvojnásobnou sumu. (Pomíjím pak omšelé přirovnání, že špatný tón

trumpetisty slyší všichni, chybu poslance "neslyší" většinou nikdo.) Běs v očích vládních finančníků, řady politiků a zástupu leštičů ministerských klik při vyslovení návrhu na transformaci příspěvkových organizací ve veřejnoprávní společnosti je tak

velký, že do Evropské unie vstoupíme hrdě i s tímto pohrobkem.

Management orchestru FOK realizoval průzkum, z něhož vyplynulo, že lidé chtějí na koncertech poslouchat především hudbu 18. a 19. století. Skladby minulého století a současnosti většinou

asi jen protrpí a přes Adamse, Beria nebo Berga se dostanou k "svému" Mozartovi, Čajkovskému, Dvořákovi, Orffovi a podobně. Nepřekvapí, že pozitivně jsou vnímány respondenty projekty s propojováním žánrů, kdy "těžkopádná klasika" je oživena menší či větší

špetkou popu nebo rocku. K podobným výsledkům by možná dospěly i průzkumy v jiných orchestrech. To vše by nemělo lidi, kteří se podílejí na hudebním životě, nechat klidnými. Bude tedy hodně záležet na odvaze orchestrů, pořadatelů, dramaturgů a donátorů

(stát, obce, mecenáši), jestli chtějí moderní hudbu prosazovat navzdory konzervativnosti koncertní majority a občas i nevyprodaných sálů. Jak jsou však průzkumy ošidné, jsem si sám ověřil, když jsem udělal několik minianket mezi studenty

hudebních škol a mezi okruhem přátel HARMONIE. Těm soudobá hudba nevadí, a naopak pořadatelé jsou pro respondenty málo progresivní, málo odvážní a málo vynalézaví. To se pak týká i hostů, kteří jsou

zváni jako sólisté abonentních koncertů. Takže průzkumy a jejich výsledky mohou být různé. Každopádně v uvádění soudobé hudby za kulturně vyspělými sáty Evropy zatím spíše dýchavičně klopýtáme. Ale kdo ví, jestli s čerstvým jarním vzduchem nepřijdou i

čerstvé myšlenky...

Díky dcerám jsem zhlédl část akce TV Nova nazvané "Česko hledá SuperStar". Nevím sice, zda bude taková skutečně nalezena a zda bude ukojena touha ředitele jedné hudební velkofirmy, který byl "čistě náhodou" členem poroty, po ulovení

hvězdy s finanční výtěžností Lucie Bílé nebo Karla Gotta, každopádně to bylo nakonec docela poučné. Zdá se, že český národ je stále ještě schopen vygenerovat alespoň pár zajímavých hlasů, i když hlušiny bylo podle očekávání víc než dost. Dokonce se možná

dočkáme toho, že kariéru udělá i nějaká zrnka oné hlušiny, podobně jako v hudebně adorovaných Spojených sátech, kde sice v soutěži American Idol, jež asi byla vzorem "české superstar", neuspěl, ale i tak dělá kariéru jakýsi William Hung, jenž prý zpívá

"absolutně falešně". Poněkud zaskočen jsem byl pouze složením poroty a hlavně arogancí a způsobem denunciace některých soutěžících. Na život je připravovali vskutku drsným způsobem. Jaký je to rozdíl od korektně a s porozuměním připravovaných soutěží typu

Concertino Praga nebo Kocianova soutěž, kde se jedná o skutečné talenty interpretující kvalitní hudbu a odborně skutečně fundované poroty. TV Nova se tímto pořadem určitě nechtěně vrátila k původnímu projektu, s kterým kdysi podrazem získala vysílací

licenci. Podpořila menšinu zpívajících mladých lidí v tomto státě. Na konci řetězce však ale stejně bude tvrdý byznys a naplňování reklamního času.

Na titulní straně dubnového čísla vidíte pro většinu zatím neznámou tvář, po delší době opět z jazzové

oblasti. David Dorůžka však pochází ze známé hudební rodiny (otec Petr je velmi respektovaným publicistou a dědeček Lubomír je doyenem české jazzové publicistiky) a především je mimořádným talentem, jakých zde moc nemáme. Nedávno se vrátil ze studií ve

Spojených státech a vydal velmi zajímavou desku. Budete-li mít šanci a chuť, pak vřele doporučuji zajít či zajet si ho poslechnout. Představujeme vám také jednu z nejzářivějších hvězd letošního festivalu Pražské jaro - pianistu Murraye Perahiu - a věčně

provokující fenomenální vokální kvartet "The Boyz" z Británie - Orlando Consort. Už když vydávali desky u Archiv Produktion, tak mě jejich zpěv uchvátil a od přechodu k Harmonia Mundi jsou stále lepší a vynalézavější.

Poděkování:

Až po uzávěrce minulého vydání jsem se dozvěděl, že časopisy přece jen zůstanou na 5% DPH. Na dálku Vám, paní poslankyně a páni poslanci, děkuji.

vyšlo: 29. 3. 2004

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 4/2004

obsah

3 Fejeton Lukáše Hurníka: Tvor, Glosa: Naše zušky
4 Návrat Gerda Albrechta, Znalecký Mozart, Rozhlasoví skladatelé
6 Praha v Bruselu, Špatná vizitka, Vášnivý Sergej, Kocianova soutěž, Souhvězdí
7 Tři podoby Bedřicha Smetany, Dmitriho recitál, Šťastná devítka
8 David Dorůžka: Je velmi jednoduché být někým ovlivněný
12 Pozvánka na výstavu
13 Dobyvatelé ztracené polyfonie
16 Host MHF Pražské jaro: Murray Perahia
18 Událost: Český triumf na MIDEM
19 Debut: Edita Keglerová – cembalo
20 Skladatel měsíce: Václav Jan Tomášek
22 Rozhovor s houslistou Františkem Novotným
24 V hudbě život Čechů 4
30 Janáčkův příběh života a hudby v České televizi Brno
32 Svět opery (Praha, Berlín, Brno, Vídeň)
34 Od Boswell Sisters k hlasovým akrobatům Take 6
36 Abdelli - Berber hledající bratrance a ticho, All that...Živě
38 Recenze
53 Servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.