pátek, 28. březen 2003

Harmonie 4/2003

Napsal(a) 

2003/04 2003/04

Vážení milovníci hudby,

naše země sice už dávno není "konzervatoří Evropy", ale lidí, kteří mají rádi tak zvanou vážnou hudbu, naštěstí stále ještě není málo. Na území České republiky působí téměř dvacet orchestrů

symfonického typu, řada komorních orchestrů, mnoho smíšených, ženských, mužských a dětských sborů - ti všichni chtějí účinkovat ve vhodných prostorách. Pominu-li kostely, které některé církve šikovně poskytují za úplatu (hlavně v Praze) k tak zvaným

turistickým koncertům (naštěstí jsou i výjimky - viz například pražský kostel sv. Šimona a Judy, atmosférou příjemný, avšak akusticky ne vždy ideální), pak akusticky a prostorově špičkových sálů nemáme v České republice právě přebytek, spíše naopak.

Varovným příkladem je třeba Brno, kde se tamější Státní filharmonie tísní v Besedním domě a je nucena hrát v akusticky zoufalém Janáčkově divadle. Moc bych Brnu přál, aby se vize nového sálu s odpovídající kapacitou, zázemím a akustikou, kterou prosazují

tamější hudbymilovní lidé, naplnila před proměnou koruny v euro.

Na první pohled by se zdálo, že situace v české metropoli je uspokojující. Realita však až tak moc radostná není. Akusticky velmi dobrá Dvořákova síň Rudolfina (pro určitý typ koncertů

dokonce jedinečná) kapacitou sálu a velikostí foyeru nestačí poptávce a některé hodně velké partitury zde nelze bez korekcí či provozovacích improvizací na mezinárodní úrovni provádět. Kapacitně větší Smetanova síň Obecního domu má stále diskutabilní

akustiku, diváci a posluchači si nejsou ve sluchovém vjemu a pohodlí "rovni" a jinak nádherné secesní prostory jsou až příliš provozně univerzální. Oba sály mají nespornou výhodu v umístění velkých varhanních strojů. V Rudolfinu je navíc k dispozici

špičkové nahrávací studio. Tím ovšem výčet větších sálů končí. (O Kongresovém centru alias Paláci kultury je zbytečné psát. Už kvůli této hudební karikatuře by si Praha velký sál plně zasloužila. Pochybuji však, že velkokapacitní spásou bude plánovaná

hala Sazky v Libni.) Bohužel na tom Praha není dobře i v kategorii menších sálů. Kromě několika kostelů máme na Hradě Španělský sál, který sice naši předkové vyzdobili téměř pohádkově, akustika je tam však velmi sporná! Nejenže záleží na typu hudby, ale

i na umístění hudebníků v sále a počtu diváků. Dokonce mám pocit, že nejpříhodnějšími akcemi je zde volba prezidenta republiky a vládní či soukromopodnikatelské superrauty. Ostatně akusticky problematické jsou i hlavní sály paláce Žofín a Národního domu

na Vinohradech.

Dva sály byly před Pražany donedávna dobře utajeny. Sál tak zvané Plodinové burzy dnes patří České národní bance, která údajně vázána svým statutem zde nemůže konat normální veřejné koncerty. A tak v poměrně velké prostoře se zajímavou

historií probíhají hlavně finanční a ekonomická školení, semináře a konference ČNB a jen výjimečně sem zavítá Pražská komorní filharmonie nebo Pražské jaro. Věčná škoda! (Přitom oprava sálu byla stejně jako celé banky hrazena vlastně z peněz daňových

polatníků.) Druhý zajímavý sál skrývá Valdštejnský palác na Malé Straně. Před nastěhováním Senátu byl barokní Rytířský sál svědkem mnoha krásných koncertů hlavně staré hudby. Potom na dlouho múzy zmlkly a nastěhovali se tam řemeslníci a restaurátoři.

Naštěstí není tento prostor pro hudbu zcela ztracen. Senát sice také podléhá určitým byrokratickým předpisům, ale i on má vůli umožnit normálním lidem navštívit ho nejen v rámci prohlídek, ale oživit alespoň občas opět hudbou. Prozatímním výsledkem jsou

Koncerty ze Senátu zaměřené na komorní hudbu, které spolupořádá Česká televize. Pokračování tohoto volného cyklu v pátek 11. dubna se bude vymykat běžné koncepci. Osou večera bude totiž vyhlášení Cen Harmonie za rok 2002. Bohužel kvůli velmi omezenému

časovému rámci přímého přenosu se dozvíte vítěze pouze v několika kategoriích. Úplné výsledky Cen Harmonie budou zveřejněny jednak v květnové HARMONII a na našem webu, jednak v celostátním tisku. Hosty večera bude Český komorní orchestr, dirigent Ondřej

Kukal a houslisté Bohuslav Matoušek a Jana Vlachová. Večer by se nemohl samozřejmě konat bez podpory sponzorů: hlavním partnerem je firma Léčiva, a. s.; partnery Sdružení výkonných umělců a firma Fezko Strakonice. Jim patří můj vřelý dík. Všechny čtenáře

tedy srdečně zvu 11. dubna od 22.00 k televizní obrazovce na kanál ČT 2.

Ústředním materiálem dubnového vydání je rozhovor s houslistou Pavlem Šporclem, uvozený kresbou nejlepšího českého hudebního karikaturisty Josefa Blechy. Najdete zde také

dokončení úvahy nad korespondencí mezi Bohuslavem Martinů a Otakarem Šourkem. Do mozaiky dubnového čísla zapadá profil čínského pianisty Yundi Li, který zahájil mohutnou celosvětovou uměleckou ofenzivu a který bude hostem letošního Mezinárodního hudebního

festivalu Pražské jaro, a reportáž o pražském pobytu dirigenta Gennadije Rožděstvenského a jeho manželky Viktorie Postnikové.

vyšlo: 31. 3. 2003

elektronické vydání

zveřejněné články Harmonie 4/2003

obsah

3 Fejeton Lukáše Hurníka: Dva kohouti
4 Bohuslav Matoušek v Brně a v Praze, Létající Holanďan
6 Výlet do Anglie, Rutina a něco navíc, Doteky hudby a poezie
7 Čeští komorní sólisté Brno, Dirigent s tváří pierota, Stamicovci hostili Pařížany
8 Osobnost: Pavel Šporcl
11 Echo
12 Poetická duše Yundi Li
14 Seriál - Dvanáct tváří polyfonie
Tvář IV.: Ve stínu i na výsluní
16 Událost: Gennadij a Viktorie v Praze
17 O korespondenci Bohuslava Martinů a Otakara Šourka - 2. Část
22 Rozhovor s hledačem pěveckých talentů Julianem Smithem, Echo
24 Rozhovor s ředitelem
25 Skladatel měsíce: Sergej Rachmaninov
28 Operní režie: Peter Konwitschny
29 Svět opery (Praha, Plzeň, Brusel, Vídeň)
32 Opera žije: Moravské divadlo Olomouc
34 Nečekaná jména na Jazzfestu - Nnenna Freelon, Arthur Blythe
35 Živě, All That
36 Zpěváci pro oba břehy
38 Hříšně návykoví Duoud
39 Zuzana Mojžišová a její družina
40 Ze světa vydavatelství: Rouder
41 Pod rohožkou: Juraj Griglák
42 Recenze
53 Novinky, informační servis

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.