Harmonie 3/2023
Excelence
Jsem členem grantové komise pražského magistrátu pro oblast klasické hudby a je to pro mě ohromně zajímavá zkušenost. Ve skrytu duše jsem došel k názoru, že by bylo nanejvýš žádoucí systém a kritéria hodnocení revidovat. Jsem rád, že v Praze, která je štědrým donátorem kultury, se objevuje vůle s tím něco podstatného dělat. Praha zdá se hodlá zvolit diskutabilní směřování. V loňském roce jsem se tak poprvé setkal s pro mě nejasným pojmem „excelence v oblasti kultury a umění“, jenž chce interpolovat do grantových řízení v oblasti kultury, a přemýšlením, jak celý dotační systém předělat ku prospěchu kvality. „Excelence je oblastí kulturní a umělecké hodnoty a je nezávislá na hodnotě komerční. Důraz je proto kladen na uměleckou kvalitu posuzovanou vůči standardům daného oboru. V tomto ohledu se excelentní projekty mohou trvale zařadit do naší kultury a budou ovlivňovat i další generace.“ Praha prostě začíná zvažovat, jestli stamiliony, kterými podporuje kulturu, jsou investovány dobře a skutečně zvyšují kvalitu, jakkoliv se může diskutovat i o jejím obsahu. Je dobré připomenout, že „excelence v umění“ je sice žádoucí, ale také velmi subjektivní. Čím expertnější bude expertní komise, tím více bude ďáblík ukryt v detailech. V praxi to může pak vést k absurdním otázkám, zdali jsou dostatečně „excelentní“ amatérské dětské sbory, důležité projekty, které přinášejí hudbu na neexcelentní úrovni do domovů seniorů, jestli má Praha podporovat amatérské orchestry, když o peníze žádají profesionální orchestry a komorní formace, u nichž je excelence nesporná, má-li spojit svůj kredit s komerčními „operními besídkami“ vysoké mezinárodní úrovně atd., atp. Někdy mám dokonce pocit, že je to vis maior…
Mám velké štěstí a privilegium, že jsem každý měsíc v kontaktu se světem jazzu. Přestože jsou pro mě přímá setkání s tímto světem kvůli mým klasikářským povinnostem jen radostným kořením života, v průběhu více než čtvrtstoletí jsem díky tomuto časopisu poznal příběhy a názory stovek výrazných osobností domácí a světové scény. Jsem rád, že občas mohu nabídnout někomu hodně zajímavému dokonce titulní prostor a opět vyslat signál, jak je jazz pro lidi důležitý. Úběžníkem (excelentní) březnové edice je arménský pianista s působivým křestním jménem Tigran (bojovat se šípy, střílet). V horoskopu se dočtete, že muži s tímto jménem pomáhají druhým v nouzi a mají často v životě humanitní povolání. Náš Tigran není ani Mansurian, ani Hovakimyan, ani Petrosjan, ale Hamasyan. Tigran Hamasyan se vrací do Česka a „na Jazzfestu Brno představí 24. března svou ‚dekonstrukci‘ jazzových standardů, které mnozí považují za nedotknutelné“. Nepochybuji, že jeho večer v brněnském Sono Centru bude mimořádným zážitkem.
Není však jediným březnovým pianistou. Doporučuji také skvělé rozhovory se Simonem Trpčeským a Lukášem Vondráčkem. Poctu vzdáváme dirigentu Vladimíru Válkovi, na něhož, jak pro nás typické, se zapomíná. A připomeneme, jaké kulturní poklady nám zanechal Vítězslav Novák a rod Lobkowiczů.
Coda. Tři radostné zprávy. Nejlepším sólovým výkonem, který jsem tento rok slyšel, bylo provedení violové Rapsodie Martinů Josefem Špačkem, nejsilnější byla prezentace Brittenova Válečného requiem Pražským fi lharmonickým sborem, jež mělo v předvečer ruské války na Ukrajině větší emoční naléhavost než proslovy politiků včetně amerického prezidenta.
Pravoslavu Kohoutovi, dlouholetému spolupracovníku Harmonie, byla za jeho skladbu Reflexe v Belgii udělena International Competition for String Quartet Composition Proquartetto 2022.
16. října oblaží movité Pražany ruská včelička Anna Netrebko, jež prozřetelně vlastní rakouský pas. Zase zpívá ve všech významných městech EU a je přítomna v různých evropských televizích a rádiích včetně naší veřejnoprávní televize. Přítelkyní kremelského diktátora údajně už není, ale nikdy se neomluvila, že Putina a separatisty podporovala, a nikdy se nevymezila vůči vraždění Ukrajinců a unášení dětí. Zpěvačku u nás podporuje vícero partnerů, pro něž je zdá se vzorem andělské morální čistoty.
S nadějí v březnové idy
vše dobré přeje
Luboš Stehlík
vychází 28. 2. 2023
zveřejněné články z Harmonie 3/2023
obsah
4 Exkluzivní rozhovor se Simonem Trpčeským (Lucia Maloveská)
Radši bych studoval novou skladbu, než řešil internetové připojení.
9 Lukáš Vondráček: Hudba začíná a končí tichem (Martin Rudovský)
16 Vladimír Válek: Dirigent musí mít pevné nervy (Jiří Štilec)
21 Giedrė Šlekytė: Jsem chaotik s velmi silnou vůlí (Iva Nevoralová)
27 Lobkowiczká knihovna a její hudební sbírky (Petr Slouka)
32 Frank Peter Zimmermann, Jakub Hrůša a jejich Martinů (Aleš Březina)
38 Největším znalcem Otakara Ševčíka je violoncellista (Luboš Stehlík)
42 Nezastupitelná platforma současné české hudby (Jan Borek)
46 Zapomenuté knihy o hudbě / 14 Manfred F. Bukofzer: Music in the Baroque Era (Jiří Sehnal)
50 Věčné touhy Vítězslava Nováka (Miloš Schnierer)
55 Attilio Regolo (Ivo Šindelář)
60 Tigran Hamasyan: Standardy nejsou nedotkunutelné (Daniel Sywala)
Pianista má tolik zdravého sebevědomí a cílevědomosti, že by mu to mohli mnozí závidět.
64 Stylový záběr Anny Dantchev zahrnuje bulharskou lidovou hudbu, jazz, blues i progresivní rock (Milan Tesař)
68 Dhafer Youssef je inspirován pudem sebezáchovy (Daniel Sywala)
71 Recenze
