pondělí, 24. únor 2020

Harmonie 3/2020

Napsal(a) 

Harmonie 3/2020 Harmonie 3/2020

Zahradní jazzová slavnost

Z tvrzení, že se nám vede dobře a že v něčem vynikáme, se v poslední době stalo takřka kacířství. Ale mám dojem, že českému jazzu se v posledních letech vážně daří. Ročně u nás vychází konstantně už několik let zhruba čtyřicet desek. Je skvělé, kolik vynikajících jazzmanů vychovává v posledních letech na vysokoškolské úrovni JAMU a HAMU. A věřím, že i podmínky v klubech se zlepšují, i když k dokonalosti mají daleko.

Loni na podzim jsem měl tu čest organizovat „největší focení českých jazzmanů v historii“. Nešlo zcela originální nápad, v Českém rozhlase jsme se inspirovali slavnou fotografií A Great Day in Harlem z roku 1958. Její autor, Art Kane, tehdy před typickým řadovým domkem v Harlemu soustředil 57 jazzových hudebníků, celou jazzovou smetánku té doby.

Ten snímek je nesmazatelně spjat s jazzovými dějinami. Jsou na něm skoro všichni jazzoví velikáni té doby: Art Blakey, Charles Mingus, Count Basie, Coleman Hawkins, Thelonious Monk. Stal se součástí jazzové mytologie i řady kontroverzních sporů (Kdo na té fotografi i chybí a proč? Není na ní moc málo žen?).

Tyto diskuse mě fascinovaly, a tak jsem se rozhodl realizovat podobné focení v českém prostředí. Na zahradu karlínského rozhlasu (ano, v sousedství slavného Studia A) jsme pozvali 101 jazzmanů a vyfotili je. Zní to prostě, ale v Česku dosud nic podobného nevzniklo. Nejen, že to dosud nikdo neinicioval, ale jako v každé profesi i jazz je rozdělený do nejrůznějších frakcí, generačních sporů, antipatií a podobně.

Proto mě až zaskočilo, jak příjemné to zářijové odpoledne nakonec bylo. Jakkoli smíšené pocity přebila radost ze setkání. Když se na výslednou fotografii 101 jazzmanů dívám s odstupem, zarazí mě, kolik z nich se na záběru usmívá, nebo se o to alespoň snaží. Nikdy jsem si nedělal iluze o vztazích mezi jazzmany, ale zde – v paprscích podzimního slunce – jakoby všechny spory alespoň na okamžik utichly. Vtipkuje se, vyprávějí historky, objímá se, zpívá, hledají se záskoky na večerní „gig“…

Jazzový matador Jaromír Honzák mi to odpoledne řekl: „Člověk se podívá kolem sebe a vidí samé blázny – všechny ty, kteří zasvětili život tak šílené věci, jako je hraní jazzu.“ Výsledná fotografie je poctou všem těm jazzovým šílencům, které velká sláva asi nečeká, ale vytvářejí nejsvobodomyslnější hudbu v historii: jazz.

Onu výslednou fotografii v Harmonii sice neuvidíte (k vidění je od 2. března na webu jazzmani.cz), ale v tomto čísle publikujeme fotoreportáž, která dává alespoň trochu nahlédnout do zákulisí jejího vzniku.

Aby toho nebylo málo, na obálce najdete Chrise Pottera, přední osobnost současné jazzové scény, saxofonistu, jehož zvuk je zkrátka nezaměnitelný a přímo či zprostředkovaně vychoval řadu následovníků. Nenechte si ujít rozhovor, který jsme s ním pořídili u příležitosti jeho vystoupení na JazzFestu Brno.

Hlavní artérie březnové edice Harmonie je potterovská, ale má několik čtivých kapilár. Jednou z nich je oslava několika mimořádně kreativních žen – houslistek Leily Josefowicz, Evy Zavaro a Almy rosé a zpěvačky Zuzany Mojžišové, zaměřené na moderní rockové a jazzové úpravy slovenské tradiční hudby. Kromě toho odkrýváme tajemství Monumentu Marka Ivanoviće a připomínáme dva významné hudební vědce a publicisty – Jaroslava Mihuleho a Milana Kunu, aktuálního nositele ceny Akademie klasické hudby za přínos české muzikologii.

 

Petr Vidomus

editor jazzové rubriky

vychází 27. 2. 2020

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 3/2020

obsah

3 Asrael v Berlíně (Čeněk Svoboda)

6 Leila Josefowicz: Nadechni se a leť (Jiří Vejvoda)

10 Hudba a rabínský judaismus klasického období (Aleš Weiss)

18 Eva Zavaro: Potřebuji se cítit jako umělec dnešní doby (Iva Nevoralová)

23 Marko Ivanović a jeho Monument na tradičním půdorysu (Michal Nejtek)
Zatím poslední premiérou brněnského Národního divadla je opera o Stalinově pomníku.

26 Alma Rosé v čele ženské kapely v Osvětimi (Martin Král)

30 Hans Abrahamsen: Hudba je malování na plátno ticha (Wanda Dobrovská)

36 Od Monteverdiho k Poulenkovi (Čeněk Svoboda)

38 Bach, Wagner, Mahler a Mendelssohn:
Lipsko láká na velkolepé hudební festivaly

40 Cena akademie klasické hudby za přínos české hudební vědě pro Milana Kunu (Jarmila Tauerová)

46 Olmütz/Olomouc operní v letech 1770–1878 (Jiří Kopecký)

52 Hudební vědu jsem si nevybral (Jaroslav Mihule)

58 Chris Potter: Dokonale uzavřený okruh (Milan Tesař)
Podle časopisu Downbeat jeden z „nejčastěji studovaných a kopírovaných“ saxofonistů současnosti. Na JazzFest Brno v březnu zahraje ve společném programu s kytaristou Billem Frisellem.

64 Zuzana Mojžišová: Nepovažuji se za rebelku (Jiří Moravčík)

67 A Great Day in Prague (Petr Vidomus)

70 Recenze

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.