pondělí, 29. únor 2016

Harmonie 3/2016

Napsal(a) 

Harmonie 3/2016 Harmonie 3/2016

Vážení čtenáři,

každý rok se najdou důvody pro slavení či připomínku osob, které se různou silou zapsaly do kulturních dějin. Vloni si lidé vzpomněli třeba na Alberta Schweitzera, Dmitrije Šostakoviče, Bélu Bartóka, J. D. Zelenku, Josefa Suka, Charlese Mackerrase, Vítězslavu Kaprálovou, Petra Brandla, Michelangela Buonarottiho, Maurice Ravela, Luciana Pavarottiho, Billie Holiday, J. J. Rybu nebo nerozlučné barokní souhvězdí Bach – Händel. Letos tak byli nebo budou vzpomenuti například Martin Luther, Wolfgang Amadeus Mozart, Ella Fitzgerald, Miguel de Cervantes, Ferenc Liszt, Jaroslav Ježek, Robert Schumann nebo Miles Davis. Jestliže ve světě asi bude nejvíce rezonovat úmrtí Williama Shakespeara (zemřel 23. 4. 1616), u nás vystřídal loni oslavovaného Jana Husa Karel IV. (narozen 14. 5. 1316). Můžeme navštívit různé výstavy, koupit si nové knihy, přečíst si řadu článků, vyslechnout oslavné proslovy, vzpomínat jej budou i čeští politici, kteří však mají daleko do jeho tvoření, možná vyjde nová známka či pamětní mince, třeba bude více peněz na „karlovské“ památky. Hudba bude spíše doprovodnou, leč významnou součástí. Hlavní pozornost bude upřena k aktivitám souboru Schola Gregoriana Pragensis. Proto je tento sbor se svým leaderem Davidem Ebenem tváří březnového vydání. Nicméně s hudbou doby Karla IV. se můžete setkat leckde, například na festivalech Pražské jaro (Graindelavoix), Smetanově Litomyšli a v Českém Krumlově (Tiburtina Ensemble).

Jak to bylo s hudbou v době Karla IV.? Především to byla hudba liturgická. Když v roce 1344 Jan Lucemburský za asistence svého syna Karla vymohl u papeže Klimenta VI. povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, Karel IV. finančně štědře podpořil sbor 24 mansionářů ve svatovítské katedrále. V pražském svatovítském chrámu existoval i chlapecký sbor bonifantů… Karel se rád účastnil nejrůznějších turnajů, v jejichž rámci vždy zněla hudba. Rovněž žádná větší hostina a dvorská slavnost se neobešla bez hudby a hudebníků. Historici zmiňují dva pištce, které si Karel IV. pro mistrovství jejich hry tak oblíbil, že je bohatě odměnil a zároveň je i jejich dědice prý osvobodil od daní. O hudbě na dvoře Karla IV. David Eben v titulním rozhovoru mimo jiné říká, že „dvorská lyrika na Karlově dvoře zastoupena byla, i když se nezdá, že by byla pěstována s podobnou intenzitou jako například na dvoře Václava II. Dvorní básník, minnesänger Heinrich von Mügeln, Karla ctil, nicméně kolem roku 1360 odešel do Vídně. Při slavnostních příležitostech jistě zněla instrumentální hudba, hráči na nástroje se objevují i v královských listinách. Můžeme zmínit například trubače Bernharda, který si údajně přivodil při výkonu služby zranění hlavy, a byl Karlem odškodněn selským dvorem v Plotišti u Hradce Králové. Jakousi škvírkou, kterou snad můžeme nahlédnout do hudebního provozu Karlova dvora, by mohl být traktát nazvaný Summa recreationum. Toto pojednání o občerstvení duše i těla bylo nejspíše sestaveno přímo pro Karlův dvůr či jeho blízké okolí. Nalezneme zde různé úvahy na téma stravování a stolování; například se zde rozebírá, že Frísové a Angličané vypijí více než Španělé kvůli odlišné kapacitě žaludku. Traktát obsahuje ovšem také část literární, v níž je zařazena řada textů písní, světských i duchovních. Řada z nich je doložena v českých pramenech. Představuje snad tento soubor vzorek dvorského repertoáru?“

Březnová HARMONIE však nepatří jen době krále Karla, ale i současnosti. Janine Jansen, jež byla ozdobou jubilejní sezony České filharmonie, Angela Hewitt, která bude pro změnu ozdobou sezony FOK, Radim Vizváry, Michail Jurowski nebo Itamar Borochov jsou nejen posvěcení umělci, ale i nesmírně zajímaví lidé.

Luboš Stehlík

vychází 25. 2. 2016

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 3/2016

obsah

4 Hudba na dvoře moravského hejtmana Karla z Lichtenštejna v rudolfínské době
(Vladimír Maňas)
A tak z těch příčin obdržel u jezuitů a papeže lásku, takže sou jej v službu za tajného radu císaři Rudolfovi římskému komendovali.

6 Carolus IV. (Lukáš Michael Vytlačil)
S Davidem Ebenem o hudbě doby Karla IV. a nové desce Scholy Gregoriany Pragensis.

12 Janine Jansen a její sdílení (Petr Veber)
Chtěla bych ještě lépe umět nalézt, co přesně a co všechno chci hudbou říkat a vyjadřovat.

16 120 sezon České filharmonie 12x jinak (Petr Kadlec)
Jak odešel Ančerl.

22 Angela Hewitt: V mé cestě s Bachem se zrcadlí můj život (Dina Šnejdarová)
K tvorbě svého kmenového autora přistupuje s neúnavností archeologa, který věří, že na daném území jsou k nalezení další skryté vrstvy.

26 Pierre Boulez (Ivan Žáček)
Pán kladiva i Mistr taktovky.

29 Radim Vizváry: Srozumitelná abstrakce v opeře i v gestu (Michaela Vostřelová)
Mim, performer, režisér, choreograf a pedagog nejen o dialozích s Martinů.

32 Michail Jurowski na cestě od Šostakoviče k Janáčkovi (Petr Veber)
S hlavním hostujícím dirigentem Janáčkovy filharmonie Ostrava.

34 60 let brněnské filharmonie (Jiří Beneš)
Dlouhá cesta ke koncertnímu sálu.

38 Hans-Ola Ericsson (Jana Slimáčková)
Snažím se pracovat s hudbou tak, jako můj otec–kuchař pracoval s chutěmi, říká švédský varhaník a skladatel.

41 Sondy III (Vlasta Reittererová)
Konkurence, umění obživy, rekordy.

44 Mozartovský problém (Milada Jonášová, Tomislav Volek)
Proč nebyl hrán?

48 Kam povede cesta 2 (Aleš Březina)
Je to dramatické a pronásleduje mne to ve spánku.

50 Dějiny města Bohuslava Martinů (Jaroslav Mihule)
O nové publikaci, která stojí nejen za přečtení, ale i za uložení do osobní knihovny.

52 Svět opery

54 Itamar Borochov: Proniknout ke kořenům hudby (Anna Mašátová)
S debutem Outset na kontě se o Itamaru Borochovovi mluví jako o jednom z nejnadějnějších mladých jazzmanů.

56 Jakub Doležal na pomezí mezi jazzem a rockem (Tomáš S. Polívka)
Od Extempore či Umělé hmoty k vlastnímu profilovému albu.

58 Kurt Rosenwinkel: Vracím se k Charlie Parkerovi (Milan Tesař)
Jeden z nejinovativnějších kytaristů a jeho inspirace klasickým jazzem i současným hiphopem.

60 Ewan MacColl: Podivuhodný příběh folkového hitmakera (Jiří Moravčík)
Autor nejméně tří set dodnes hraných skladeb, braný za vlivného obroditele novodobého anglického folku pil krev hudebníkům, politikům i tajné britské službě MI5.

62 Cuneiform Records – vydávat neobjevené (Jan Mazura)
Hlavním cílem tohoto vydavatelství je vydávat muziku, pro kterou ještě označení ani neexistuje.

63 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.